Je tady druhá část rozhovoru na téma děti a výchova. Tentokrát jsme se s Lucií Mucalovou, psychoterapeutkou pro děti a dospělé, zaměřily na dobu dospívání.

Jak vést dítě, které se něčím vymyká průměru (ať už jménem, zjevem, zálibami, jinakostí), od posměšků okolí? Naučit ho poznámky ignorovat nebo vysvětlovat?

Budovat u dětí zdravé sebevědomí a celý balík emoční inteligence. Je to nejcennější, co můžete do života dítěti dát. A budujte mezi sebou zdravou komunikaci. Pro dítě, které má ke svým rodičům důvěru a není vychováváno zastrašováním, je rodič někdo cenný, za kým se jdou svěřit, protože je to bezpečné. Pokud dítě nemá sebevědomí, tak mu ani ignorace a vysvětlování nepomohou, protože se pak sám v sobě bude potýkat s bolestí a smutkem.

Pojďme k pubertě. Co si s ní počít?

Puberta je období, kdy mnohdy nezůstane kámen na kameni. Jako by ta poslušná holčička nebo poslušný kluk byl najednou pryč. Jako by někdo vzal kouzelný proutek a vaše dítě přímo začaroval. A celá rodina jako by absolutně nevěděla, jak s touto dívkou nebo chlapcem zacházet. Období, kdy rodiče často hledají návody, co s tím, jak k tomu všemu přistupovat.

Má rada vždy zní: puberta se musí přežít. Můžete plavat v hromadách literatury, ale možná zjistíte, že co ty knihy kážou, vám absolutně nepomáhá. Snažíte se a nic. Důležitým krokem je s pubertou nebojovat, neválčit. Máte před sebou dceru nebo syna, kteří se mění v dospělé, a ani pro ně to není lehké. Najednou ani oni nerozumí, proč se to vše děje, proč se tak chovají, co se děje s tělem po psychické i fyzické stránce. Najednou se mohou cítit jako cizinci ve svém těle. Je to boj hormonů a to, co bylo zajeté, už nefunguje. Ale ne vždy tomu tak je. Mluvím zde opravdu o pubertě se vším všudy. Někdy puberta přijde a v tichosti odejde. A to nikdy předem nenaplánujete. Někdo má náročné období s dítětem v pubertě nebo roky před nebo po. Je tu opět jedinečnost. Několik podobností a pak mnoho růzností.

Co se s našimi miláčky v tomto období děje?

Krédo puberťáků je: zakázané ovoce nejvíc chutná a naším cílem je rodiče a všechny dospělé vytočit. Já jsem tady král, královna, nikdo mi nemá právo diktovat, co mám a nemám dělat. Ty pravěké názory odmítáme poslouchat. Utvářejí si svůj svět a stavějí si své hranice. My jako rodiče buď rezignujeme, nebo si stojíme za tím, co je pro nás důležité. Hranice jsou i v pubertě velmi důležité. Doporučuje se stavět do role parťáků, ale s hranicemi a pravidly. Co nejméně se pouštět do hádek a urputných příkazů a zákazů, to se pak tvoří peklo v rodině.

Jak tedy na všechny ty krále a královny?

Ano, zakazujte a vysvětlujte to, co je zásadní a přes co vlak nejede. Ale vaše NE je ne, nepouštějte se s puberťákem do hádek a přesvědčování. Tohle neslyší a nevidí, čím více tlačíme, tím více chtějí jít za hranice. Neustupte, stůjte si za svým, ale ne křikem a výhrůžkami. Pouštět se do hádky s puberťákem je boj emocí. Když se přidají emoce ještě vaše, nic z toho rozumného nemůže vzejít, spíše naštvání, vyčerpání, vztek. Pokud chcete něco důležitého s puberťákem řešit, dbejte na svůj klid, ať už tam nejdete s extrémními emocemi, to situaci může zhoršit.

Dejte dospívajícím důvěru, ale důležitá jsou pravidla a hranice. A také, pokud vaši důvěru zklamou, měli by vždy předem vědět, co z toho pramení, jaké budou důsledky jejich chování. Není dobré jim to říkat až ve chvíli, kdy se vše odehrálo. Vždy předem vědět a ty sám rozhodneš o tom, jak to bude. Otevřenost a jasnost je v tomto období důležitá.

Když něco slíbíte, dodržte to. A to i zákaz, cokoli. Jakmile vás jednou přesvědčí, přeprosí, tak si pak dobře pamatuje, že to zase dobře dopadne a že změknete. Jestli chcete, aby vás vaše dítko bralo vážně, buďte důslední, jinak kopete jámu sami sobě.

Do jaké míry s potomky mluvit o tématech typu alkohol, sex, drogy, kyberšikana?

O citlivých tématech mluvte otevřeně. Kolem témat drog, sexuality a podobně nemusíte nakračovat. Naopak, čím více odpovědí dostanou od vás, tím více budeme v obraze, co dítě zajímá a kolem čeho se točí. Čím více posílání pryč, ať se neptá, tím hůře. Získá si informace jinde a mnohdy velmi zkreslené a nebezpečné. Otevřená komunikace je dobrá už od útlého věku dítěte. Posílání pryč jen způsobí, že se dítě nebude ptát a půjde jinam.

V období dospívání je obzvláště u dívek důležitá podpora otce nebo mužského elementu. Dívky se v tomto období mění v ženu a tělo se prostě proměňuje a dívka je často v rozporu sama se sebou. Sebevědomí klesá a láska k sobě klesá. Potřebuje proto oporu muže, který ji dokáže pochválit, ocenit její krásu. Hlavně pozor na komentáře kolem postavy. Puberta je nebezpečným obdobím pro start poruch příjmu potravy.

A rada závěrem? Rodiče, nezapomínejte na sebe. Dejte pozornost i sami sobě jako páru, nenechte si pubertou zcela otrávit život. A když už je toho moc a pokouší se o vás zoufalství a nevědění, vyhledejte odborníka. Mnoho smutných příběhů by nedopadlo tak smutně, kdyby se začalo včas řešit a hledat cesty ke zlepšení.

Děti a výchova: Liberální zacházení může dopadnout katastroficky číst článek

Rodina

V jakém věku už se dá rozpoznat jiná sexuální orientace?

Budu nyní vycházet ze své terapeutické praxe, z příběhů rodičů, kteří jistou pochybnost vnímali a poté se buď potvrdila, nebo ne. Z většiny příběhů se jiná sexuální orientace začala "vylupovat" v období puberty. Mladé slečny okolo dvanáctého roku, kluci taktéž. I když s těmito mladými lidmi pracuji, popisují, že si přišli "divní" už dříve. Ale že vlastně nerozuměli tomu, co se děje, proč to tak je. Začali se třeba stranit a spolužáky byli označováni za ty podivínské.

Nerada toto citlivé téma škatulkuji do určitého věku, myslím si, že to pak rodiče zbytečně leká. Mnohem cennější mi přijde, že je potřeba mít s dětmi otevřený a přátelský vztah, budovat u dítěte pocit, že ať se děje cokoli, jsme tu pro něj. V pubertě si dospívající kluk či holka více uvědomují, kam je to láká, že je vlastně přitahuje jiné pohlaví, než co společnost očekává. A zde se roztáčí kolotoč otázek, nepochopení, zoufalství. Když rodič vnímá, že je něco jinak, že už je kolem dítěte mnoho symbolů, že to má jinak, tak je určitě vhodné navštívit odborníka, se kterým se na celou věc mohou podívat, hlavně sdílet své obavy, poradit se, co je vhodné udělat. Pro téměř každého rodiče je to šok. Šok spojený se strachem. Rodiče totiž vědí, jak je společnost nastavená, a najednou se zde objevují ty velké obavy, že život jejich dítěte může být moc těžký. Vztek střídá zoufalství, beznaděj a často nevědění, co dále. Proto vždy říkám, než dítě "neprávem" či "nepřipravené" osočit, tak se nejdříve poraďte s odborníkem.

Důležitý je postoj rodičů. Čím více odmítání, tím více si dítě může klást na bedra pocit viny, že ublížilo rodičům, že si nezaslouží žít. Bohužel znám případ, kdy se s jinou orientací rodiče nesmířili a dítě spáchalo sebevraždu, jelikož mu rodiče řekli, že není jejich syn, že je hnusné monstrum. Můžeme tyto rodiče odsoudit. Ale proč? Neuměli k tomu přistoupit jinak. A nyní se potýkají s krutou lekcí, kdy jejich dítě odešlo na jiný břeh. Nesuďme, dokud si to samé nezažijeme. Je to náročné pro celou rodinu. Když se ale semkne, dá se plnohodnotně a šťastně žít.

Co má dělat rodič, jehož dítě má kamaráda, který mu ubližuje, protože na něj žárlí?

V první řadě nevstupovat. Dovolit svému dítěti, aby se situaci učilo řešit samo. Ano, být tu pro něj ve chvíli, kdy pláče, kdy vidíte, že se trápí a neví si samo rady. Ale ne stylem, že na dítě přímo "vletíme" a uděláme pořádek. Pořádek můžete dítěti pomáhat dělat, ale když už je to potřeba. Naopak, budujme u dětí dnes a denně emoční inteligenci, je to něco velmi cenného a dítě díky tomu bude silně řešit i náročné zkoušky mezi dalšími dětmi, a ty tu prostě budou. I děti se učí mezi sebou fungovat, vydobývat si pozice. V každé chvíli u dítěte nemůžeme být, ale můžeme mu dávat důvěru a vést ho k tomu, jak náročné situace řešit. Buďme opět vzorem. A taky veďme děti k tomu, aby se snažily pochopit, proč se takto kamarád asi chová. Neznamená to, že ho povedeme k tomu, ať vše toleruje, ale ať jedná a rozhoduje se až na základě toho, že si uvědomí, co za tím může být. Milující rodič, co za své dítě vše řeší, vlastně dítě zbavuje dovednosti, jak se k náročným věcem stavět a jak je řešit. Dítě se naučí mít tady své zástupce a řešitele a pak se to s ním může táhnout až do dospělosti. Mají na řešení "své" lidi.

S kým řešit situaci, když spolužák dítěti ubližuje a jeho rodiče nespolupracují?

Nesuďme předčasně. Vyslechněte a vnímejte své dítě. Vnímejte jeho emoce. Pokud vidíte, že je dítě "jiné", že se chová poslední dobou jinak, tak asi opravdu se něco děje. Není potřeba ale předem definovat co. Určitě si domluvte schůzku s třídním učitelem. Zde je ovšem důležité, jaký vztah k němu máte. Měla by to být schůzka v přátelském duchu, kdy si řeknete, co se děje a jaké další kroky učiníte. Pokud rodiče dítěte, které údajně vašemu dítěti ubližuje, nespolupracují, může je o schůzku pořádat právě učitel. Učitel také může vyžadovat, aby do třídy přišel odborník, který se vztahy mezi spolužáky zabývá. Je mnoho preventivních programů, které mohou narušené vztahy odhalit a poté nastavit další kroky.

A co doporučuji. Pokud je vašemu dítěti nedobře, sežeňte si dobrého dětského psychologa, psychoterapeuta a dopřejte dítěti péči tím, že si o věcech může popovídat s někým dalším. Ale obzvláště u dětí apeluji na kvalitní výběr odborníka. Dítě je citlivé, plné bolesti, a proto je potřeba, aby naproti sobě mělo člověka, ke kterému cítí důvěru, a ne strach.

Co taková šikana v dětství s dítětem udělá v dospělosti?

Ráda bych zde podotkla, koho si "šikana" vyhledává:
příliš hodné dítě,
dítě, které se neumí bránit,
dítě, které se jakýmkoli způsobem odlišuje od "průměru",
dítě fyzicky slabé,
dítě uzavřené,
dítě emočně slabé,
dítě "génius",
dítě se školními neúspěchy.

Šikana poškozuje zdraví dětí. Neblaze působí na zdraví dítěte, a to i v budoucnosti. Šrámy na duši jsou tak obrovské, že "jen tak" ta bolest neodezní. Slov, že čas vše zahojí, se raději vyvarujte, dítě pod vlivem šikany potřebuje pomoc, oporu, lásku a hlavně emoce, důvěru, že může projevovat emoce a je přijímané. Jedině tak se mohou rány zahojit. Pokud se šikana neodhalí nebo trvala příliš dlouho, tak opravdu zanechá hluboké šrámy i v dospělosti. Tito lidé mohou působit odtažitě, špatně navazují vztahy, lidem okolo nedůvěřují, důvěra je pro ně něco velmi složitého. Mohou být také často v agresi, jelikož je to jejich ochrana před možným zraněním, anebo naopak může jít o velmi úzkostlivého člověka, který má velmi nízké sebevědomí se skony k depresím. A to je jen zlomek toho, co může způsobit neřešená šikana.

A rada pro rodiče: Mějte oči dokořán otevřené, naslouchejte dítěti a vnímejte, co prožívá, nic nezlehčujte, nic nezahazujte do kouta. S dítětem o šikaně mluvte dříve, než se s ní potká. Pojměte to jako příběh, pohádku, která se může v životě objevit, je ovšem potřeba ji řešit, protože tato pohádka má bolestné konce.