reklama

Sexuální výchova dětí. Mlčením o sexu vytváříme akorát tabu, varují lektorky

Sexuální výchova není jen o sexu a měla by probíhat kontinuálně od útlého věku dítěte. To se snaží ukázat kniha Děti to chtěj vědět taky, kterou napsaly metodičky a lektorky organizace Konsent Dagmar Krišová a Marcela Poláčková. "Rozhovor o sexu často přichází až ve chvíli, kdy už dospívající získal informace odjinud a rodiče si uvědomí, že by ze sebe měli rychle alespoň něco vychrlit," říkají.

Potřeba naspat knihu vzešla z workshopů pro rodiče, které Dagmar Krišová (vlevo) a Marcela Poláčková (vpravo) vedou pod organizací Konsent.
Potřeba naspat knihu vzešla z workshopů pro rodiče, které Dagmar Krišová (vlevo) a Marcela Poláčková (vpravo) vedou pod organizací Konsent. | Foto: Nikola Ramešov

K čemu nám vlastně je kvalitní sexuální výchova? Leckdo by mohl namítat, že lidstvo přežívá i bez ní.

Krišová: Lidstvo nějakým způsobem sice přežívá, i když se o tom v minulosti rodiče s dětmi tolik nebavili, ale my máme za to, že když ty hovory budou probíhat, náš partnerský a sexuální život může být kvalitnější, bezpečnější, založený na respektu a vzájemném souhlasu. Zároveň to může přispět k tomu, že se lidé nestydí za své tělo, umí si hlídat hranice, komunikovat s partnerem a partnerkou o tom, co se jim líbí a nelíbí.      

Dlouho jsem žila v tom, že jste napsaly knihu o sexuální výchově pro děti, jak bývá zvykem. Proč jste se rozhodly obrátit se na rodiče?

Poláčková: Vzniklo to z potřeby dodat rodičům literaturu, když jsme pro ně začaly pořádat workshopy o tom, jak sexuální výchovu uchopit. Kniha, která by poskytovala ověřené informace čtivou formou a nereprodukovala stereotypy a mýty, nám na českém trhu chyběla.

Krišová: Kvalitní knihy pro děti různého věku u nás jsou. Ale neexistuje komplexní kniha, která by pomohla rodičům řešit toto téma od narození až do dospívání. Což je logické, tříleté děti potřebují jiný slovník a jiný druh ilustrací než třináctiletí dospívající. My jsme chtěly vytvořit něco, co si může vzít do ruky rodič jakkoliv starého dítěte.    

Říkáte tedy, že knihy pro děti na trhu jsou. Není to ošemetné v tom, že rodiče pak dají dítěti pouze tu knihu a tím je pro ně sexuální výchova odbytá?

Krišová: To se může dít v pubertě, ale sexuální výchova by i podle doporučení Světové zdravotnické organizace měla začínat od útlého věku, tedy v době, kdy ještě dítě neumí číst. Může být přínosné si knihu přečíst spolu s dětmi a využít ji k iniciaci dalšího povídaní.       

Poláčková: Nicméně i když už dítě umí číst, není moc funkční mu pouze dát knížku a dál to s ním neřešit. Spousta podstatných věcí se dá předat jen tak, že s dětmi diskutujeme a předáváme jim naše hodnoty. To kniha v žádném věku nenahradí.

"TEN" rozhovor

Právě k tomu směřuju. Řada lidí asi zná to, že sexuální výchova proběhne jednorázově. Rodič si předvolá pubertální dítě a řekne mu něco o kondomech a pohlavních chorobách. Odkud se vzala představa, že toto je ten správný způsob?

Poláčková: O tom můžeme pouze spekulovat. Můžeme uvažovat třeba nad tím, jak se toto téma vyobrazuje v médiích nebo ve filmech. Tam se často objevuje jako nějaká vtipná scéna, kdy mají rodiče s dětmi "TEN" rozhovor. Navíc nezřídka přichází až ve chvíli, kdy už dospívající informace získal odjinud a rodiče si uvědomí, že by ze sebe měli rychle alespoň něco vychrlit.

Krišová: Obecně panuje mezi rodiči i ve školství mýtus, že sexuální výchova je jen o sexu. Proto mnohým přijde, že malé děti jsou na sexuální výchovu nezralé a že je vhodné o tom mluvit až v době, kdy mohou mít legálně sex. My v knize ukazujeme, že sexuální výchova není jen o sexu. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, sexuální výchovu děláme od narození dítěte. I tím, že o něčem nemluvíme, něco komunikujeme, vytváříme tabu a představu dítěte, o čem se může mluvit a o čem ne.

Začít odmalička

Jak si poradit s tím, když rodiče samotné poznamenala nekvalitní sexuální výchova a neumí o těchto tématech mluvit, ale své děti by chtěli vybavit lépe?

Poláčková: Je dobré začít u sebe. Zamyslet se nad tím, co ve mně tato témata vyvolávají, než se pustím s dítětem do rozhovoru. Třeba na workshopech si zkoušíme o těchto věcech mluvit nanečisto a se studem postupně pracujeme. Je v pořádku dítěti přiznat, že to v nás vyvolává pocity nervozity. Nemělo by z nás ale cítit jen negativní emoce, jinak se propíšou do toho, jak dané téma vnímá.

Chtěly byste, aby se děti o sexu nedozvídaly primárně z internetu a od vrstevníků. Není ale pravděpodobné, že i když se s nimi budou odmala o intimitě bavit rodiče, stejně zamíří na internet? Nebo že tam na témata spojená se sexem najdou odpověď dřív než u rodičů?

Krišová: Když začneme odmalička, odpovídáme dítěti na otázky a témata otevíráme, vybudujeme si s ním důvěrný vztah ještě v době, kdy nemá přístup na sociální sítě. Nemyslíme si, že internet je apriori špatný zdroj informací, ale dětem můžeme jako rodiče zprostředkovat naše vztahové hodnoty a dáváme jim filtr, který mohou aplikovat na informace, k nimž se dostanou od vrstevníků a vrstevnic nebo na internetu. Když narazí na něco, co jim přijde divné nebo tomu nerozumí, díky vybudované důvěře se na nás obrátí a my to budeme moct vysvětlit nebo upřesnit. Neděláme si iluze, že by rodiče byli jediným zdrojem informací, ale fungují jako přístav, kam se dítě může vždy vrátit a najde tam podporu. Můžeme mu také s vyhledáváním informací na internetu pomoct a ukázat, jak vypadají důvěryhodné zdroje a jak ne.

Mlčí? Jděte příkladem

Nepřijde pak v pubertě období, kdy se dítě stáhne víc do sebe a s rodiči už nechce konzultovat, co se dozvědělo?

Krišová: Sexuální výchova nemusí vypadat tak, že si s ním sedneme a nalijeme do něj informace, které chceme. Je to i o tom poslouchat, co nám dítě říká. Necháme si vyprávět, co řeší s kamarády, ptáme se, na jaké chodí sítě, jaké sleduje filmy, přečteme si knihu, kterou čte, a pak se o tom můžeme bavit, zeptat se, co si o tom myslí, a říct svůj názor. Není to tedy o tom dávat přednášku o sexuálně přenosných infekcích.

Poláčková: Pokud přijde období, kdy s námi dítě nebude chtít nic sdílet a konzultovat, pořád můžeme jít příkladem a tím mu zprostředkovávat informace - třeba o tom, jaký máme my sami vztah ke svému tělu a jak může vypadat partnerská komunikace. Na povídání a konzultace mu můžeme místo nás zprostředkovat někoho jiného, s kým má blízký vztah, třeba strejdu nebo tetu.

A proč škola nebo rodiče často preferují spíše ty "přednášky" o pohlavních nemocech, případně o tom, že je třeba se při sexu chránit, než rozhovor o tom, že nemusíme mít sex, pokud nechceme?

Poláčková: Potřebujeme si přerámovat, co to znamená podpořit děti v bezpečném sexu. Panuje představa, že bezpečný sex znamená sex s ochranou. To je pravda, ale současně je důležité, aby mladý člověk věděl, že může vyjádřit nesouhlas a že to ostatní musí respektovat. Chápání bezpečí a bezpečného sexu je třeba rozšířit. Prevence násilí a podpora bezpečného sexu spočívá i v tom, že děti učíme souhlasu a respektu.

V knize píšete, že je dobré dospívajícím sdělovat, že by je k sexu měla motivovat především vlastní touha. To může být složité zejména u dívek, které mohou cítit například tlak, že by se s partnerem měly vyspat, aby je neopustil nebo protože se to tak zkrátka dělá, případně že jejich potěšení není tak důležité.

Poláčková: O potěšení mužů a žen v sexu se mluví rozdílně. Dívky mohou cítit větší tlak na to, že musí přistoupit k sexu se svým partnerem nebo partnerkou, aby je neopustili. Jenže chlapci zase cítí tlak na to, že aby byli pořádní chlapi, musí se věnovat sexu a nemůžou odmítnout jeho nabídku. Nápor tedy mohou cítit také, jen přichází z jiného stereotypu.

Odmítnout dotek, který se mi nelíbí

Jak s tímto náporem ale pracovat? Puberta je přece období, kdy se člověk chce co nejvíce podobat vrstevníkům, a tak můžou mít dospívající třeba pocit, že jsou v něčem pozadu.

Krišová: Je třeba v dětech budovat sebevědomí, učit je říkat, že jejich tělo patří jim, že můžou odmítnout doteky, které se jim nelíbí. Nemůžeme zabránit tomu, aby se dostaly do nepříjemných situací nebo pod vrstevnický tlak, ale soustavnou prací v nich můžeme vybudovat pocit tělesné autonomie a toho, že na jejich rozhodnutí záleží. Pak budou schopné lépe čelit tlaku a vnímat svou intuici. I z pozice rodičů bychom měli rozhodnutí svých dětí v různých situacích respektovat.

Poláčková: Můžeme to také podpořit tím, že jim odmala ukazujeme svět v rozmanitosti a učíme je, že jsme každý jiný a je to tak správně, ať už co se týče naší identity, nebo toho, v jakém věku zažijeme první sex a jak často jej chceme. Jde to také ruku v ruce s tlakem na to už si někoho najít, který budou dospívající v určitém věku cítit. Můžeme jim pomoct tím, že k tomuto tlaku nebudeme přispívat a budeme jim ukazovat, že najít si partnera nebo partnerku, mít svatbu a happy end zobrazovaný v romantických filmech a pohádkách není jediný způsob, jak mít šťastný a kvalitní život.

Měl by rodič svého dospívajícího potomka od sexu odrazovat, pokud mu na něj přijde nedostatečně vyspělý?

Poláčková: Určitě o tom můžeme mluvit a zjistit, jestli dospívající sám nemá v tomto směru nějaké obavy nebo nejistoty. Pokud nějaké pojmenuje, můžeme s tím nějak pracovat. Bavila bych se s ním o motivaci a snažila se zjistit, zda nehraje roli vrstevnický tlak, případně nápor ze strany partnera nebo partnerky, pokud je to ve vztahu, zvlášť jestli máme pocit, že je ještě nevyspělý.

Krišová: Jako rodiče můžeme sdílet své hodnoty a názory. Ale nic bych vyloženě nezakazovala, protože pokud to poruší a náhodou se mu při tom stane něco špatného, bude se za námi bát přijít.    

Video: Jak mluvit s dětmi o sexu? Ideálně odmala. Masturbaci nezakazovat, ale vysvětlit (2.12.2022)

„Sexuální výchova by měla začít odmalička. Neříkat dětem, že na to mají dost času. Začnou si pak informace hledat jinde,” říká Marcela Poláčková. | Video: Michael Rozsypal

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama