Každá maminky se zhrozí, když zjistí, že s jejím novopečeným miminkem není něco v pořádku. Naštěstí moderní medicína dokáže v některých případech skoro zázraky, třeba když se jedná o rozštěp.

Svědčí o tom i příběh maminky Aleny a jejího syna Honzíka. Začal úplně nenápadně. Jako každá nastávající maminka, jela i paní Alena do porodnice s představou, že si odtud přiveze zdravé dítě. „Se starším tříletým synem jsme si doma vyprávěli, jak se přijde podívat na brášku, jak bude krásný a malinký," vzpomíná. Osud jí však uchystal úplně jinou cestu.

Maminko, máme problém...

Operace císařským řezem probíhala klidně. „Je to dobré, brečí, vše je tedy v pořádku," říkala si rodička. Najednou se však otevřely dveře a v nich stál dětský lékař. V tváři mu četla velký problém: „Maminko, máte chlapečka, bohužel se však narodil s velkým rozštěpem. A ještě se mi také nezdá srdíčko."

„To byl nejhorší to okamžik v mém životě!" vzpomíná. „Pan doktor byl moc hodný, snažil se mě uklidnit. Pak se mě zeptal, jestli jsem připravená a může mi miminko ukázat. To mě naprosto dorazilo. Nade mnou se rozjel koncert pípání přístrojů a blikání snad všech kontrolek. Zachvátil mě neskutečný výbuch emocí, který jsem nikdy nezažila. V tu chvíli mě napadalo, že z něho nebude člověk schopný plnohodnotného života, že jsem celoživotně odsouzená starat se o postižené dítě, že bude čelit posměchu okolí, že budu muset přestat podnikat, že jsem se dřela úplně zbytečně, když to mé dítě nevyužije. V této hluboké nevědomosti jsem setrvala jen pár hodin, ale přišly mi nekonečné."

Zvládneme to!

Pak přišel manžel. „Álo, my to spolu zvládneme!" utěšoval ji. „A najednou jsem věděla, že to fakt zvládneme, že nás ta obrovská společná starost ještě víc sblíží," dodává maminka.

Honzík se narodil s pravostranným rozštěpen rtu patra a čelisti, s levostranným rozštěpem patra a se srdeční vadou, která se později ukázala jako středně významná. Maminka ležela v jilemnické v porodnici, její miminko o 120 km dále v pražské Thomayerově nemocnici, kde konsilium kardiologů zvažovalo operaci rtu už třetí den po narození. Nakonec svolili.

„Vůbec se nebojte maminko, to bude fešák, to spravíme." uklidňoval Alenu MUDr. Jiří Borský, plastický chirurg z Centra pro léčbu rozštěpových vad FN Královské Vinohrady v Praze. Jeho úsměv, klid a vlídnost rozehnaly pochyby.

Rok, který byste nechtěli zažít

První rok Honzíkova života strávila maminka se synem napůl v nemocnici: navštěvovali kardiologii, rehabilitaci, neurologii, antropologii, genetiku, ORL, foniatrii, plastickou chirurgii... V deseti měsících Honzík prodělal operaci patra, která zahrnovala sedm zákroků během jedné anestesie.

Následovalo odsávání mateřského mléka, obtížné krmení speciálním přimačkáváním, aby se miminko nedávilo, masírování jizvy pod nosem, nasazování plastových nostrilek do nosu, trénink foukání, dýchání, motoriky mluvidel. Přesto Alena i nadále alespoň část dne pracovala, aby přišla na jiné myšlenky. A pak se vše obrátilo k lepšímu.

Konec dobrý, všechno dobré

„Čtyřletý Honzík je sluníčko. Rád spolupracuje, má stále dobrou náladu. Je to šikovný, milý, silný pohodář. Jeho nesnadný vstup do života rodinu nesmírně obohatil: změnil žebříček životních hodnot, prohloubil lásku a úctu jednoho k druhému. Žijeme nyní kvalitnější život s větší mírou respektu, pokory a lásky. Čeká nás ještě operace srdce, čelisti a zubů, ale jsme moc rádi, že ho máme. Je to úžasný človíček," říká maminka.

Rodina žije plnohodnotným životem a občasné výlety do Prahy na kontrolu se pro ni staly společenskou záležitostí. Pomohlo i občanské sdružení Za novým úsměvem, kde mohou rodiče rozštěpových dětí sdílet radosti a starosti a předávat si zkušenosti ohledně péče. „Je pro mě moc důležité vědět, že v tom nejsme sami. Baví mě poslouchat podobné příběhy, všechny sice smutně začínají, ale končí radostně," uzavírá paní Alena.

zdroj a foto: zanovymusmevem.cz

Vstoupit do galerie | 11 Zázračná holčička: Pětileté převtělení Mozarta?