reklama

Pošlete děti pracovat! Odkdy je to vlastně možné?

„Už aby si ten uličník vydělával sám na sebe," povzdechne si leckdy potají unavený rodič veselého studenta. Vždyť ten jeho potomek vůbec nezná cenu peněz! Měl by nastoupit do práce teď hned! Čím dříve dítě pozná hodnotu peněz, tím lépe pro ně i pro jeho okolí: trvalé zaměstnání, třeba jen na částečný a zanedbatelný úvazek, naučí člověka zodpovědnosti a dodá mu pocit samostatnosti. Jenže - má dítě vůbec šanci sehnat práci? A od kdy mu stát povolí pracovat?

Studentka
Studentka | Foto: Profimedia.cz

„Už aby si ten uličník vydělával sám na sebe," povzdechne si leckdy potají unavený rodič veselého studenta. Vždyť ten jeho potomek vůbec nezná cenu peněz! Měl by nastoupit do práce teď hned!

Čím dříve dítě pozná hodnotu peněz, tím lépe pro ně i pro jeho okolí: trvalé zaměstnání, třeba jen na částečný a zanedbatelný úvazek, naučí člověka zodpovědnosti a dodá mu pocit samostatnosti. Jenže - má dítě vůbec šanci sehnat práci? A odkdy mu stát povolí pracovat?

U nás nejsou doly na diamanty!

Když se řekne „dětská práce", vybaví se lidem umouněné, zbědované postavičky z rozvojových zemí, kterak tlačí těžké vozíky úzkými chodbami dolů na diamanty nebo nabízejí zboží turistům. Hlad, bída, špína, nemoci... ještě že nás chrání hodný stát, viďte!

Co vlastně o dětské práci praví litera zákona? Podívejme se na § 6 zákona 262/2006 Sb. (Zákoník práce). Podle něj „Způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti, vzniká, pokud není v tomto zákoně dále stanoveno jinak, dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku; zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku."

Z toho vyplývá, že pokud děti ještě navštěvují základní školu, práci nedostanou, přestože už dovršily 15 let, mohou mít legálně sex a řídit motorku! Jen pracovat nesmějí... Toto období může trvat jen pár měsíců, než školáci základku dochodí. Jaké uplatnění na trhu práce najdou potom?

Bez praxe? Ani nápad

Velmi mizivé. Bez maturity nemají mladí lidé v podstatě šanci, aby je někdo zaměstnal za přijatelný plat. Ale i když odmaturují, bez praxe shánějí práci jen horko těžko a obvykle za nevýhodných podmínek. Dostávají se přitom do začarovaného kruhu: Nemáš praxi? Nedostaneš práci! Nepodařilo se ti sehnat práci? Budeš bez praxe, a tudíž nezaměstnatelný...

O moc lépe na tom nejsou ani studenti, kteří si chtějí jen přivydělat. Pracovní nabídka, která by rozšířila jejich obzory a praxi, je velmi vzácná. Jde si přivydělat roznášením letáků, sklízení sezónního ovoce, dáváním zboží do regálů v supermarketech nebo nočními brigádami v pekárně, ale to k praxi středoškoláka moc nepřispěje, jen trochu zlepší jeho finanční situaci. Když má štěstí, podaří se studentovi sehnat přes známost třeba lepení známek a psaní adres na firemní dopisy.

O něco lépe jsou na tom děti, které nabídnou znalost jazyků nebo programování. Pokud umějí cizí jazyk opravdu dobře a jsou sociálně dostatečně zralí, mohou potkat své štěstí třeba jako průvodci v Pražské informační službě už od 17 let.

Ani podnikatelům zákon nefandí

Moc si nemohou vyskakovat ani mladí začínající podnikatelé. Třeba šikovní programátoři, jejichž některé adaptace pro iPhone sklízejí velké úspěchy. I když umí víc než leckteří dospělí, od zápisu do obchodního rejstříku je odrazují četné překážky.

Jako nezletilé je zákon považuje za nezpůsobilé podnikat: to smí jen se souhlasem rodičů - a ti jim ho musí poskytnout ke každé operaci. Což je možná na jednu stranu pro rodiče dobře - funguje to i jako ochrana před zadlužením rodiny. Ale také to brzdí rozvoj tam, kde by školák mohl úspěšně podnikat. Řešení sice představuje oficiální soudní potvrzení způsobilosti, to je ovšem procedura, která trvá několik týdnů i déle. A život neusnadňují nezletilým začátečníkům ani banky, které se jen zřídkakdy snaží vyjít vstříc.

Nejsnadnější cestu tak představují podnikatelé, kteří své ratolesti pověří prací pro rodinnou firmu. „Synovi bylo čtrnáct let, když mi maloval první ilustrace ke knihám, jež jsem v té době vydával. Odvedl perfektní práci a dostal za ni zaplaceno jako dospělý. Byl na to také patřičně hrdý. Peníze šly ovšem bokem, jako kapesné - zaměstnat ho by bylo porušením zákona," popisuje situaci nakladatel Jaroslav.

Co si tom myslíte vy? Byli byste rádi za takovou možnost? Nebo je lepší, když dítě nepracuje, dokud nemusí? Diskutovat o tom můžete pod článkem a hlasovat v anketě.

21 let za boj na Ukrajině: Je to přísný trest, ale zavařil si to sám, říká Soukup | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama