Na banánové plantáži pana Tlustolesa se stala zvláštní věc. Vyrostl tam v jednom trsu banán rovný jako tyčka. Zatím si toho nikdo nevšiml, tedy až na banány...

Banány jsou totiž obvykle zahnuté jako turecká šavle, a tak jim rovný banán přišel náramně k smíchu. Trčel z trsu jako anténa a ostatní banány křičely jeden přes druhý: "Koukejte na něj! Je tady jako anténa! Ten vypadá! Tak ohavný banán jsem ještě neviděl! Asi spolkl pravítko!"

Náš banán z toho byl celý bledý. Myslel si, - Co teď se mnou bude? Co když mě vůbec nesklidí? Nechají mě tady nebo mě rovnou vyhodí? Trápil se tím hodinu za hodinou, den za dnem. Jen banánová babička, co bydlela u paty banánovníku ve skrýši pod šedým kamenem, mu říkávala: "To jsou mi starosti, ty prďolko! Však jen počkej. Ono to není jen tak, ty budeš určitě Vyvolený. Jediný mezi banány! Na to dám svůj nos!" Ale kdo by poslouchal banánovou babičku! Zvlášť když je malinká a tenká jako párátko.

Však už se na plantáž blíží autíčko se sklízeči banánů. "To se uvidí, jak ten rovný banán poletí do kompostu!" smál se každý banán v trsu. A náš rovný banán se třásl strachy, že málem spadl na zem ještě před sklizením. Pan Tlustoles osobně dohlížel na zrání celé úrody, a tak teď stál na pojízdném žebříku jednoho z aut a díval se, jak se banánům daří. Pár si jich vždycky vzal domů pro svoje kluky. Zrovna kouká, co to támhle trčí z trsu, vypadá to jak nějaká anténa!

"No to je mi zvláštní banán!" povídá si pan Tlustoles a raději ho rovnou vyloupne z trsu, aby se v autě nepolámal. Cestou domů položí banán vedle sebe na sedadlo a už se těší, jak se budou kluci divit.

Kluci byli nadšení. Takový banán svět neviděl! Jako žlutá okurka. Jako komínek - napadne je hned a přivážou banán provázkem k vláčku. Banán celé odpoledne jezdí s vláčkem okolo domu a je to náramná legrace. Zatím to není tedy tak špatné. Možná si ho kluci nechají a snad ho nakonec snědí k svačině, myslí si banán a z té radosti ještě malinko víc zežloutne.

Do večera je také stožárem na parníku a anténou na cizí planetě. Nakonec ho kluci nesnědli. Raději ho napůl zakopali do hlíny za domem a pověsili na něj praporek. Jenže druhý den šli do školy, pak na fotbal, pak jeli na týden za babičkou... A tak se stalo něco kouzelného. Než si na banán zase vzpomněli, byl už v hlíně za domem malý banánovník! S praporkem samozřejmě.

A proč je to kouzelné? Protože zasazením banánu si banánovník jakživo nevypěstujete. Musí se na to úplně jinak! To jsem zvědavá, jestli to někde dokážete najít.

Ovšem tenhle banán byl prostě kouzelný. Jediný. Vyvolený ze všech banánů. To dá rozum. Vždyť to předpověděla banánová babička, a ta to musí vědět. I když je malinká a tenká jako párátko.

Vstoupit do galerie | 21 Od školaček po Lolitky, od rošťáků po studenty - dětská móda!