Pohádka na víkend: U Kouzelného hrnce
U rozcestí hned na začátku vsi stojí pěkné stavení se stodolou. Bydlí tam Hamáčkovi. Mají malé hospodářství, děti už odrostly, žijí ve městě a v domě je divné ticho. Prozradíme vám proč, a také co bylo dál...
U rozcestí hned na začátku vsi stojí pěkné stavení se stodolou. Bydlí tam Hamáčkovi. Mají malé hospodářství, děti už odrostly, žijí ve městě a v domě je divné ticho.
Jednoho dne přesazoval pan Hamáček na zahradě rybízy. A jak kopal, najednou něco cinklo. Kouká a on to hrnec. Já vím, řeknete si, že to byl hrnec dukátů. Hrnec zlaťáků, za který si Hamáček koupil novou střechu nebo v Praze dům. ale nebylo to tak. Byl to prostě jen hrnec. Hamáček ho vzal aspoň domů, jestli by ho žena neužila v kuchyni.
Hrnec byl ale trochu narezlý, moc parády nenadělal a tak ho Hamáčková raději strčila dozadu do kredence, aby nestrašil. Ještě se do něj vešel mlýnek na ořechy. Když za čas Hamáčková hrnec zas vytáhla, byly v něm mlýnky na ořechy dva. Asi to nebude úplně obyčejný hrnec, vrtěla hlavou. V tom rozrazil okenice kocour a jedním skokem byl v hrnci. A hned zas skákal z něj..jeden, dva, tři…pět kocourů! Jeden jako druhý.
Propána, myslela si Hamáčková, co s takovým divným hrncem? Naházela do něj zrovna nakopané brambory a šla věšet prádlo. Když přišla zpátky do kuchyně, rozhodla se, že podivný hrnec raději zastrčí do komory na zimu sněhulákovi. Popadla ho a začala z něj sypat brambory.. Z jednoho hrnce vysypala dva pytle brambor.
Večer s Hamáčkem nakládali do hrnce, co je napadlo. Mrkev, uzené, cibuli, česnek, jablka… všeho najednou měli hromady. Přemýšleli. Ve sklepě měli rázem zásoby na dvě zimy. „Kdybys v tom hrnci vařila," povídá Hamáček, „bylo by jídla pro celou vesnici." A pak je napadlo, že by si mohli otevřít hospodu.
Nejdřív začali pomalu. S dvěma stoly na zápraží a hrncem výborného guláše. Postupně opravili stodolu a v patře otevřeli dva pokoje pro hosty na cestách. Hamáčková vařila výborně a celá vesnice se tu v sobotu scházela na řízečky. Živnost vzkvétala a za chvíli by všechno šlo i bez hrnce. Stačilo by vzít kuchaře na výpomoc. V domě bylo pořád veselo, hostům chutnalo a o sobotách hrála muzika.
Jednoho dne zas vrazil do kuchyně kocour a hrnec srazil z kamen. Snad to bylo stářím, snad už měl hrnec odslouženo, prý se hned rozpadl na dva kusy. Hamáček ho prý pro štěstí zakopal pod práh domu. A ta hospoda se od té doby jmenuje U Kouzelného hrnce. A nebo se už dávno jmenuje jinak. A je to ta kousek od vás, co tam tak dobře vaří. Kdo ví.
