Pohádka na víkend: O kouzelné vrtulce
Lipo je tajemná bytůstka, která hlídá, aby se lipové semínko dostalo na své místo v hlíně. Vždycky se to však nepovede hned.
Venku se zvedl ostrý poryv větru a se stromem naproti domu se stalo něco kouzelného. Jako by se celý vznesl do modrého nebe. Ten strom samozřejmě pořád stál pevně na zemi. Do výšky se vzneslo stovky vrtulek, které roznášejí semínka stromu do širokého okolí.
Vrtulkový mrak chvilku zůstal na nebi a pak sebou s dalším zafouknutím trhnul a rozsypal se na všechny strany. Všechno to pozorovala malá Eliška z okna ve třetím patře a představovala si, jaké by to bylo, mít takovou vrtulku a letět nad městem. A pak se ozvalo: „Eliško, jedeme!" a Eliška seskočila ze židle u okna a běžela si sednout na svoje místo v autě. Než po cestě za babičkou usnula, všimla si, že jedna lipová vrtulka uvízla i za stěračem jejich auta.
Něco hrklo a Eliška otevřela oči. Seděla na trávníku pod stromem a právě se k ní snášela jedna lipová vrtulka. Jak se přibližovala, byla čím dál větší. Když se už skoro dotýkala země, byla velká skoro jako rogalo. „Chceš se proletět?" ozvalo se a najednou si Eliška uvědomila, že na stupátku u vrtule stojí nějaká postavička. Byl to Lipo.
Lipo je tajemná bytůstka, která hlídá, aby se lipové semínko dostalo na své místo. Vždycky se to nepovede hned. Spousta vrtulek nejdřív skončí v okapu, v ptačím hnízdě nebo někomu za límcem. Ale časem, s dalším větrem nebo deštěm se každé semínko dostane někam do hlíny. A když je ta správná doba, vyroste na tom místě nový stromek.
"Tak chceš se proletět?" volal Lipo. A Eliška samozřejmě chtěla.
Chytla se Lipa za ruku a vyhoupla se na stupátko právě včas. Vítr se opřel do křídla vrtule a zvedl je oba vysoko nad trávník. A výš a ještě výš! Eliška už viděla do hnízd v koruně stromu a taky na balkon paní Mařatkové, kde jsou dvě opravdové palmy. Vrtulka se zatočila nad jejich domem a zamířila k městu. Lipo mezitím koukal dalekohledem, jak se vede ostatním vrtulkám. Z každé mu mávala malinká postavička s dalekohledem. Eliška už viděla, že několik jich přistálo na kraji parku a jedna v květináči. Pár vrtulek vletělo oknem na poštu a dvě právě snědl s klobásou tlustý pán u kiosku. Jen tak tak, že z nich panáčci stihli seskočit!
Elišce začalo vrtat hlavou, co se vlastně děje s lipovými skřítky, když vrtulka dopadne na své místo.
"Podívej! Támhle!" křičel Lipo a ukazoval dolů. Uprostřed louky za městem, schovaný u velkého pařezu, rostl mladý stromek. "Vypadá pěkně, viď?" usmíval se Lipo. "Ten je můj. Když vrtulka dopadne na zem, musíš semínku pomáhat, jak to jenom jde," vysvětloval. "Děláš cestičku pro dešťové kapky, odháníš housenky a přihrnuješ odplavenou hlínu. Můj stromek už je dost velký, postará se o sebe sám. Tak jsem si přišel pro nové semínko," vysvětlil spokojeně skřítek a stočil vrtulku zpátky k městu.
"Eliško... Eliško!" maminka musela Eliškou skoro zatřást. Už byli dávno před babiččiným domem a ona pořád nebyla k probuzení. Takže se jí to všechno jenom zdálo... Ach jo... Vystoupila z auta skoro zklamaně. Než ale tatínek vytáhl z kufru kabáty, opatrně vytáhla ze škvíry za stěračem lipovou vrtulku a položila ji do trávy vedle plotu.
A jak se zvedala, ozvalo se z trávy tenkým hláskem: "Eliško, díky! Teď už to zvládnu sám!"
