Pohádka na víkend: I šnůry na prádlo mají své sny!
Nejen tátové a maminky, ale také šňůry na prádlomohou mít své sny. Třeba o tom, že jsou jako ptáci a létají vysoko nad městem...
I šňůry na prádlo můžou mít své sny... Nevěříte?
"Aaaachjo!" ozvalo se pod drápky kosa Karla, který právě seděl na prádelní šňůře u Červenků. Zvedl nohu a zvědavě klovl do šňůry. "Aaaauuu! Sakra práce!" zadrnčela šňůra, zakmitala a práskla Karla přes zobák. Kos popoletěl, sedl si na košík kolíčků a zabručel: "No snad se tolik nestalo?"
"Aaale," zavrčela šňůra, "jsem tu uvázaná od rána do večera a vy ptáci si na mě sedáte, jako by se nechumelilo. Přitom se letos chumelilo pěkně dlouho. Koukni, jak jsem prověšená! Ani mě nikdo pořádně nenapne!" durdila se šňůra.
"Vždyť jsi šňůra na prádlo!" diví se kos Karel. "Cos čekala? Lidi si přece pořizují šňůry, aby si na ně mohli dávat ponožky a my jsme jim na ně sedali a houpali se tam, ne?"
"To dá rozum!" přidal se vrabec, "jak není šňůra prověšená, jeden se ani pořádně nezhoupne. Jedna paní ze čtvrtého patra se na moje houpání vydrží dívat celé hodiny. Samozřejmě, že jsi na houpání vrabců, to bych řek!"
"Ale kdo říká, že jsem šňůra na prádlo?!" křičí šňůra. „Jsem přece speciální provázek z modelářského obchodu! Donesl mě Ríša Červenka a jeho tatínek to musel nějak poplést, jinak si to neumím vysvětlit. Já vůbec nejsem na prádlo! Jsem nejkvalitnější lanko na pouštění papírových modelů a tady prostě nemám co dělat!"
Zatímco ptáci kroutili hlavami, otevřely se balkonové dveře a vešla maminka. Začala šňůru rozmotávat.
"Propánajána! Copak s ní udělají? Na čempak se pohoupáme?" čiřikal vyděšeně vrabec a třepal křídly na protějším javoru.
Maminka šňůru celou stáhla z háčků na balkoně a navinula ji do klubíčka. Místo ní si začala chystat novou šňůru, červenou. Byla v pěkné krabičce s fotografií šťastné hospodyňky, která věšela prádlo bílé jako sníh.
"No nazdar." houknul kos Karel. "Taková umělina ani není k houpání. Na tom se mi smeknou nohy raz dva. Zavrtěl naposled hlavou a letěl se kouknout na dvorek. Stará šňůra visela přes okraj popelnice jako nějaké nedojedené špagety. Karel dvakrát písknul a v mžiku přiletělo pět dalších kosů. Na tři písknutí vytáhli šňůru a vynesli ji ke koruně vysoké olše. Těsně před větvemi se rozdělili na dvě družstva, natáhli šňůru a přistáli s ní ve větvích.
"Překřížit a provléknout! A ještě jednou!" velela z okýnka nad nejsilnější větví veverka Elišiška.
Když šel odpoledne Ríša Červenka s tatínkem z města, udiveně zastavil pod olšemi u kostela. "Dívej tati, ten provázek! Kdo ho tam mohl dát?" povídá a zaklání hlavu do mraků.
"Nojo," bručí tatínek a prohlíží si šňůru vysoko nad kostelní věží, "to se tam nejspíš muselo zamotat snad už když ten strom rostl, jakpak by tak vysoko někdo vylezl?"
"A teď vám předvedu salto mortále!" zaječel vrabčák a rozhoupal šňůru jako trampolínu. Fííííí… Nesl se větrem kolem vykulených strak a holubů. Zatím je to v přípravách, ale v létě se bude asi konat na kostelní olši letecký den! Pozvou i káně z háječku. Ale jen jestli slíbí, že nebude chtít k večeři vrabčáka!
