"Tak a teď tě vyhodí!" povídá kávová lžička brčku ve sklenici s vypitým džusem. Brčko vykulí oči. Vždyť ho sotva koupili!

Včera ho přinesli v balíčku s ostatními brčky, a dnes by ho rovnou vyhodili?! To určitě ne, myslí si brčko. V džusu se mu moc líbilo a mělo veliké plány. Zvlášť ten kluk s velkýma zelenýma očima se mu líbil.

"To je přece jasné!" rozkládá lžička. "Kdybys bylo z něčeho pořádného, třeba z oceli jako já nebo jídelní nůž, to by bylo něco jiného! To bys bylo vlastně kuchyňské náčiní. Ale ty jsi jen kus plastu na jedno použití. Určitě tě ten kluk okousal a ani se s tebou už nedá pít!"

Vtom se ke stolu přiblíží maminka a začne vyhazovat zbytky od večeře, skořápky od vajíček a obaly od sýrů. Brčko se honem prohlíží, jestli není zlomené nebo okousané. Maminka ho vezme do ruky a rychle na něj mrkne s druhou rukou na víku odpadkového koše. Brčko se zajíkne. V poslední chvíli se však objeví malinká ulepená ručička, chňapne po brčku a nese ho do koupelny. Je to ten kluk se zelenýma očima.

Uf! Brčko je zachráněno. Aspoň na chvíli. Kluk si vezme z police pěnu a dělá ve vodě barevné cákance. Pak si vleze do vany a vybublává s brčkem ohromné kopce duhových bublin a bublinek, až je vana plná pěny. Dvakrát týdně se kluk nemusí jen osprchovat, ale napouští se vana.  "To brčko si nechám, mami!" volá kluk z vany. "Pojď se kouknout, co umím!" A maminka jde do koupelny hrát si chvíli taky. Brčko je štěstím bez sebe a dělá bubliny jako divé.

"Tak, a teď tě vyhodí," povídá houba na mytí z police, když se brčko při hře zmáčkne a zůstane ohnuté. Brčko vykulí oči. Vždyť to byla zrovna taková zábava! Mohlo by dělat bubliny do skonání světa! Je večer, kluk už spí a maminka uklízí v koupelně. Drží brčko a prohlíží si ho zamyšleně pod světlem. Pak ho nese do kuchyně. "Ne ne ne... do koše ne!" žebroní brčko. Maminka má spoustu jiné práce, a tak brčko bezmyšlenkovitě položí na stůl a jde věšet prádlo.

Za chvilku jde kolem stolu klukova sestřička Terezka s provázkem a košíkem korálků. Chvilku si brčko prohlíží, přemýšlí a pak si ho odnese ke stolku s nůžkami. Brčko v mžiku rozstříhá na krátké trubičky. Než ji maminka zažene spát, navléká mezi korálky kousky brčka. Nevypadá to špatně, asi si tyhle korále vezme zítra do školky.

"To jsou ale krásné korále!" pochválí paní učitelka ráno Terezku. A brčko se dme pýchou každým kouskem svého tělíčka. Druhý den si nesou do školky brčka i ostatní holčičky, aby mohly navlékat.

"To je legrace!" myslí si brčko a šťastně se pohupuje Terezce na krku. A říká si, že asi málokdo nosí na krku kávovou lžičku nebo mycí houbu. I když… Proč ne?