Opustil mě, ale vděčím mu za lásku
Zatímco Lenka do vztahu s Petrem šla se srdcem na dlani, pro něj byla jen hračkou na pobavení. Když Lenku opustil, zbyla jí po něm bolavá duše a ještě něco navíc...
Zatímco Lenka do vztahu s Petrem šla se srdcem na dlani, pro něj byla jen hračkou na pobavení. Když Lenku opustil, zbyla jí po něm bolavá duše a ještě něco navíc...
„Bylo mi devětadvacet a s Petrem, mladším o tři roky, jsme spolu žili rok a půl. Protože jsem věřila, že se vezmeme a založíme rodinu, o společné budoucnosti jsem začala čím dál častěji mluvit. Jenže jsem netušila, že Petr měl o životě jiné představy," napsala nám čtenářka Lenka V. z Příbrami. Tady je její příběh.
Nechtěl jsem ti ublížit...
Jednou přišel z práce a tvářil se divně. Když jsem se ho zeptala, jestli ho trápí nějaký problém, váhavě přikývl, nervózně si zapálil cigaretu a pak mi to bez obalu vyklopil: „Víš, už dlouho cítím, že chci žít jinak. Nevěděl jsem, jak ti to říct, ale když jsi začala mluvit o svatbě a o dětech, pochopil jsem, že tohle vážně nechci, že se na rodinu ještě necítím! Chci cestovat, něco dokázat - být prostě nezávislý a volný! Proto jsem si zajistil práci na Novém Zélandu a příští týden tam odlétám na dva roky. Lenko, odpusť, nechtěl jsem ti ublížit, ale kdybych si tě vzal, byli bychom oba nešťastní." Můj sen o šťastné rodině se sesypal stejně jako já...
Nevím, jestli ho chci...
Zatímco Petr se zabydloval na Novém Zélandu, já byla na neschopence. Nemohla jsem spát, třeštila mi hlava, nedostala jsem menstruaci a bylo mi špatně od žaludku. Jako vždycky mi oporou byly máma, sestra Hanka a kamarádka Lucka. Na tyhle tři Grácie bylo vždycky spolehnutí a nevím, co bych si bez nich počala. Když se mi jednou v noci udělalo příšerně zle, zavolala jsem Lucii, která bydlela nejblíže, a ta mě odvezla do nemocnice.
Podstoupila jsem spoustu vyšetření. Po gynekologické prohlídce bylo po záhadě. Sesula jsem se na židli a zoufale se rozbrečela. „Těhotná? Ale já nevím, jestli to dítě chci! Totiž chci dítě, ale ne v téhle situaci... Musím si to rozmyslet," koktala jsem vyděšeně. Když mi lékař řekl, že bych po interrupci už další šanci otěhotnět mít nemusela, neměla jsem si co rozmýšlet.
Život je někdy zamotanej
I když jsem se lékařovými radami řídila a Lucka i moje máma se o mě vzorně staraly, ve čtvrtém měsíci jsem začala krvácet a doktoři mě už z nemocnice nepustili. Jediné štěstí bylo, že druhý den na můj pokoj přivezli ženu, která byla o rok starší a byla na tom stejně jako já.
Hned první návštěvu za Klárou přišel příjemný muž. Přinesl jí kytku, ovoce a choval se k ní moc hezky. Když odešel, řekla jsem jí: „Ty máš ale štěstí. Nejenže je tvůj manžel sympaťák, ale je vidět, že to je hodný chlap a má tě rád." K mému překvapení se Klára rozesmála a vysvětlila mi, že to nebyl manžel, ale její brácha. „Můj manžel je služebně mimo republiku a vrátí se až za tři měsíce. Takže patronát nade mnou zatím převzal Adam," vysvětlila.
Dlouhé hodiny jsme si vyprávěly o svých životech a já Kláře řekla o Petrovi i jeho „dárku" na památku. „No vidíš, bráška to měl opačně. S ním se rozešla holka, se kterou žil pět let, protože on chtěl rodinu a ona kariéru. Už víc jak rok je sám a mám strach, že na ženský zanevřel. Život je někdy hodně zamotanej, co?"
Převzal jsem patronát!
Týdny ubíhaly a Adam chodil za Klárou stále častěji. Kdykoli sestře přinesl kytku, nebo nějakou sladkost, to samé přinesl i mně. Samozřejmě jsem se bránila - nechtěla jsem, aby za mě cizí člověk utrácel peníze. Ale vzal mi vítr z plachet. „Jestli vám to nevadí, dobrovolně jsem přebral patronát i nad vámi!" prohlásil.
Vrtalo mi to hlavou a po jedné návštěvě jsem se Kláry zeptala, jestli Adamovi řekla o mně a o Petrovi. Zasmála a přiznala: „Neumíš si představit, jakou měl radost, že jsi sama. Moc se mu totiž líbíš!" Zaťukala jsem si na čelo a suše podotkla, že jejímu bratrovi asi uniklo, že čekám dítě a on není jeho otec. Klára nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Důležitý je, kdo dítě vychovává a ne kdo je jeho biologický otec. A vůbec, tohle si vyřeš s bráškou sama."
Manžel Kláry se do Čech vrátil 16. srpna a za tři dny se jim narodila krásná holčička. Moje hodinka přišla o týden později. Když mi máma, Hanka i Lucka nabízely, že na sále budou se mnou, šťastně jsem se usmála a zavrtěla hlavou. „Díky, ale to by nás tam bylo moc," a podívala jsem se směrem, kde nervózně přešlapoval Adam.
