Můj něžný divochu, vždycky jsem si přála tři chlapečky. Vymodlila jsem si tebe a když se nad tím teď tak zamýšlím, tak jsi díky své životní energii a vervě vlastně 3 v 1. Jsi můj naplněný životní sen.

Přála jsem si kluky, protože mi s nimi bylo vždycky líp, a bláhově jsem si malovala ty surrealistické vize, že mě pak budou ke stáru ochraňovat a nezažiju s nimi ty celoživotní žabomyší a zbytečně únavné třenice matky a dcery.

Jenže pak mě život naučil, že všechno je jinak: že totiž chlapečci bez rozdílu věku jsou křehčí než pavoučí síť, a že už od doby, kdy rostou v břichu, potřebují více pozornosti, pocitu bezpečí, stability a ochrany než všechna děvčátka světa. A že když je z nějakého důvodu od svých maminek nedostanou, nastane ve světě období temna, zraněných srdcí a postřelených labutí.

Myslím si, že být v dnešní společnosti a době matkou syna je těžší než být provazochodkyní bez záchranné sítě. Nevím, jak to dělají jiné mámy, ale můj vztah k tobě téměř vždycky řídilo moje srdce. A když jsem ho náhodou neposlechla, pokaždé se stal nějaký průser. Možná jsem v očích jiných trochu nonkonformní matka, protože tě podporuju ve všech tvých netradičních zálibách a zvláštnostech, ale je mi to úplně jedno. Naštěstí mi nezáleží na tom, co říkají druzí. Spíš ráda poslouchám, co mi říkáš Ty. Mezi třetím a čtvrtým rokem ses mě zeptal na spoustu věcí. Tohle jsem ti zaznamenala na památku:

- Tvoje 'skutečná víla' alias máma

Hlášky mého syna

"Kdo udělal nebíčko?"

"Kdo je pan Bůh?"

"Mají psi slzy?"

"Víš, že máš v očích kanály jako ulice? Já taky, ale nechci je tam mít."

"Ulice Vodičkova znamená, že je tam málo vody?"

"Za chviličku tam budeme znamená to samé co rychle?"

"Jsem blbá hlava, když jsem se zapomněl odlíčit?"

"Už mě odlíčil sníh?"

"Víš, že na tobě je nejkrásnější rtěnka?"

"Proč lidi smrdí?"

"Je popelnice plná hoven?"

"Víš, že když jsem smutný, mám hlavu dolů?"

“Mami, co to je osud?”

“Jak vypadají daně?”

“Až pro mě přijdeš do školky, půjdeme k moři?”

“Dál pánbůh do nebe cihly, když ho stavěl?”

“Je Nebozízek taky řízek?”

“Když jsi byla malá, byl jsem s Tebou?”

Napište nám, jaké nezapomenutelné hlášky proneslo vaše dítě, nebo třeba vy samotní, když jste byli malí, a celá rodina se tím dodnes baví! Jistě nějaké takové máte, že?