Nejnovější průzkumy z Velké Británie ukázaly, že devět z deseti lidí spíše nezvedne telefonát blízké osobě než cizímu číslu. Velká část respondentů patřila do věkové kategorie 18–26 let. Ale nejenom to. Polovina spadající do skupiny mrtvých brouků o důvodu nezvednutí lže. Co se za takovým chováním skrývá? Ptá se redakce webových stránek Patálie.cz.

Mezi lidmi platí malá nepsaná psychologická dohoda. "Volající očekává odezvu na svůj telefonát, ať už ho zvedneme, či ne. Pokud žádnou nedostane, porušili jsme domluvu a jsme za ty špatné," vysvětluje psycholog a doktor Ashley Weinberg ze Salfordské univerzity. A není tedy jednodušší zmáčknout zelené tlačítko, než se pořád vymlouvat? Jak pro koho.

Nejčastější výmluvy:

• Měl jsem vypnuté zvuky.
• Řídil jsem.
• Byl jsem v autobuse/metru.
• Nemohl jsem najít telefon.
• Spal jsem.
• Byl jsem na záchodě.
• Smazala se mi čísla a cizím nezvedám.
• Povídal jsem si s kamarádem.
• Nechtěně jsem hovor vypnul.
• Neměl jsem náladu na povídání si.

Za všechno může Facebook

Problém se týká především dnešní mladé generace. Nejeden rodič se setkává s tím, že jeho syn či dcera ho ignorují. Vysvětlení není nikterak složité. Strach. Ne z mluvení, ale z toho, že se řekne něco, co už nebude možné vrátit zpět. Dnešní mladí vyrůstají v době, kdy frčí psaní na Facebooku a jiných komunikačních platformách. Text si mohou vždy v klidu připravit a před odesláním několikrát přepsat. U telefonátu nikoliv. Proto raději ignorují a vzápětí napíší SMS s výmluvnou omluvou. 

U starší generace panuje opačný postoj. Se svými blízkými si popovídají rádi, ale jakmile volá neznámé číslo, smůla. Může za to přesycenost komerčními hovory od operátorů a jiných prapodivných veksláků. Díky zvyšování povědomí o takzvaných šmejdech si starší pomalu pěstují chronickou odmítavost. Na jednu stranu je to dobře. Nenechají se jen tak okrást. Na druhou stranu se svým rodičům a babičkám dovoláte jen těžko z jiného čísla než svého. 

Psychosomatika odhalí, co se skrývá za nemocí či emocí číst článek

Zdraví

Útok na osobní zónu

Mnoho lidí vnímá telefonáty jako útok na svou osobní zónu. Z velké většiny jde o introverty, pro které vést hovor bez alespoň malé přípravy znamená peklo. Nejděsivějším se stává představa trapného ticha. To má mezi sluchátky mnohdy větší sílu nežli při osobním setkání. Proto raději dělají, že vyzvánění neslyší. To platí ale pouze u telefonátů od známých. U cizích čísel strach ze snížení vlastní reputace příliš nevadí. 

Pokud máte podezření, že někdo z vašeho telefonního seznamu patří do zmíněné skupiny, netrapte ho. Takový člověk vám bude strašně vděčný, když mu pošlete smsku nebo e-mail. Vztah se upevní a s postupem času nakonec začne volat sám. Vstřícnost umí divy.

Zdroj: Patálie.cz