Nedělejte rodině služku: Předsudky patří do středověku!
Ono se to tak nějak zvrtlo... Na mateřské jste se přirozeně starala o miminko a o zázemí rodiny současně, a přestože jste už dávno nastoupila do práce, domácnost na vás tak nějak zůstala. A vy cítíte čím dál tím větší nespokojenost.
Ono se to tak nějak zvrtlo... Na mateřské jste se přirozeně starala o miminko a o zázemí rodiny současně, a přestože jste už dávno nastoupila do práce, domácnost na vás tak nějak zůstala. A vy cítíte čím dál tím větší nespokojenost.
Máte pocit, že vás všichni zneužívají, že jim děláte poskoka. Kde se stala chyba? Na obou stranách! Nikdo neříká, že se musíte chovat jako čistokrevná feministka, která na sporák, žehlicí prkno či kuchyňský dřez odmítá ze zásady byť jen pohlédnout. Starat se, aby místo, kde žijete, bylo pěkné a uklizené a abyste měli dobře navařeno, to patří k životu.
Pokud však máte časově stejně náročné zaměstnání jako manžel, je chyba, když vůbec uvažujete o tom, že by vám měl s domácími pracemi pomáhat. „Pomáhat" byste si měli oba navzájem - přesněji řečeno, měli byste se o práci dělit. Nikde totiž není řečeno, že domácnost je pouze vaší doménou.
Naučte se říkat ne!
Děláte to pro dobro své, partnera i svých dětí. Rodina totiž bude vaší vstřícnosti zneužívat přesně do té míry, jak jí to sama dovolíte. Je však daleko účinnější a jednodušší změnit napřed sebe než přesvědčit ke změně ty ostatní, proto zapracujte na svém novém přístupu a naučte se říkat ne.
Odmítněte rodinu obsluhovat; pokud si neudělají snídani sami, nemusí jíst. Špinavé nádobí nechte klidně ve dřezu, dokud „se neumyje", jako to dělají vaše ratolesti. Bude to chtít trochu silnější žaludek - děti většinou vydrží pohled na několikadenní sbírku zapáchajícího špinavého nádobí snáze než dospělí - ale vydržte. Není umyté nádobí, nemůžete vařit... Že mají hlad? Ať si napřed po sobě nádobí umyjí, abyste se vůbec mohla v kuchyni pohybovat!
Vytrvejte...
Ze začátku to bude chtít důslednost z vaší strany. Zajeté koleje se jen těžko bourají. Manžel, který byl zvyklý házet ponožky v koupelně na zem, ponese těžko, když po něm budete chtí, aby je dával do koše na špinavé prádlo, které je AŽ v předsíni. Košili on si přece si vyžehlit neumí... A ten váš guláš mu chutná ze všeho nejvíc, že ho zase uvaříte?
Vy ale nepovolte a odolávejte nátlaku. Vydržte: Uklízet, mýt nádobí a žehlit dokáže každý, určitě i váš partner. Klidně a mile ho poproste, ať si po sobě uklidí v koupelně. Má chuť na guláš? Ráda uvaříte - když on mezitím vyluxuje a utře prach. Nevyžehlil si košili? Ať si vezme tričko.
vy se přece rozdvojit nedokážete a je přece i v jeho zájmu, aby měl doma spokojenou manželku a ne naštvanou hospodyni... Pokud trpíte pocitem, že vás všichni zneužívají, určitě nebudete zdaleka tak milá a vstřícná, jako je vám vrozené.
Kde je vlastně hranice mezi „mužskými" a „ženskými" pracemi? Myslíte, že to rozdělení je spravedlivé? Jste s ním vy sama spokojena? A co když muž vydělává tolik, že žena může zůstat doma? Má pak raději využít nabízeného pohodlí, vyhnout se bojům o místo na slunci v pracovním procesu a pečovat o rodinný krb? Ztrácí tím něco, nebo naopak získává? Diskutuje pod článkem...
