Lhala jsem mu, aby mě miloval

Někdy něco chceme za každou cenu - i za cenu pravdy. Nemusí se to však vyplatit, zvlášť když jde o děti a o lásku. Přesvědčila se o tom naše čtenářka Helena.

Ta po rodině toužila tolik, že jí to až komplikovalo život. Aby dalšího potenciálního nápadníka svými mateřskými pudy nevyděsila, začala předstírat opak a lhát… Tady je její příběh.

Hlavně netlač na pilu!

Jako každá žena i já toužila po dětech. Jenže asi až moc, protože každý chlap se kvůli mé touze po rodině se mnou rozešel. Máma od začátku měla jasno, v čem dělám chybu: „Není divu, že od tebe každý uteče, když po pár měsících známosti začneš mluvit o dětech a nad každým miminem se rozplýváš! Chlapi nesmí mít pocit, že jsou do čehokoli tlačení, a do otcovství už vůbec ne! Buď chytrá a příště o touze po dětech buď mlč, nebo předstírej nezájem."

Naštvaně jsem se na mámu podívala a ironicky se zeptala, jak dlouho bych ten nezájem měla předstírat. „Určitě delší dobu než u minulých partnerů! Na Adama jsi s dětmi začala tlačit po pěti měsících a u Libora po sedmi. Heleno, je ti šestadvacet, což už je správný věk na založení rodiny, ale pokud si nevezmeš ponaučení z chyb, kvůli kterým tě doposud všichni chlapi opustili, dětí se hned tak nedočkáš!" dělala mi kázání.

Také jste někdy zalhala? A bylo to dobře, nebo špatně? Prozraďte to v diskuzi pod článkem!

Určitě je ženatý!

O dva měsíce později jsem se seznámila s Ivanem: dvaatřicetiletým, vtipným, milým a sympatickým mužem. Bylo mi s ním moc fajn, jen bylo divné, že na každé schůzce nenápadně koukal na hodinky a déle jak do osmi večer se mnou nikdy nebyl. A ani jednou mě nepozval k sobě domů. „Vypadá to, že tentokrát sis naběhla! Pokaždé spěchá, ani nevíš, kde bydlí, a sex máte akorát v autě, nebo někde na mezi! To svědčí o jediném - je to ženáč!" shodly se moje kamarádky.

I mě to napadlo, ale do Ivana jsem byla zamilovaná a doufala, že to tak třeba není. Proto jsem na jedné schůzce schválně zavedla řeč na nevěru: „Když se dva lidi milují, tak přece nemají důvod si být nevěrní, ne? A pokud to ve vztahu skřípe, je lepší se rozejít než podvádět - co si o tom myslíš ty?" Ivan jen uhnul očima a cosi zabručel. Celou noc jsem probrečela - jeho chladná reakce a sklopené oči byly víc než výmluvné - ale pořád se mi s ním rozejít nechtělo.

Já tvojí milenkou nebudu!

Na příští schůzce mě Ivan zaskočil dotazem, jestli mám ráda děti a jestli už se cítím na založení rodiny. Poučena z minulých chyb jsem zalhala: „Děti mám ráda, ale tak hodinu, dvě a pak je s radostí zase vrátím jejich matkám. Na vlastní mám moře času - nerada bych si tak mladá zkazila figuru!"

Zamyšleně pokýval hlavou. Ten večer byl zamlklý a chladný, a já se rozhodla to s ním skončit. Bylo už víc než jasné, že je nejen ženatý, ale určitě má i děti, proto se na ně vyptával! O dva dny později zašli do kavárny a já mu bez obalu řekla, že na tom ještě nejsem tak špatně, abych musela zabíjet čas se ženatým chlapem! Končím!

Drsná hra na pravdu

Ivan na mě zaskočeně zíral a pak vztekle odseknul: „Ty máš tak právo někoho odsuzovat! Rodina je pro tebe sci-fi, cizí děti už ti po hodině lezou na nervy a vlastní nechceš, aby sis nezkazila figuru! Lituju, že jsem s takovou fiflenou ztrácel čas!"

Rozbrečela jsem se a přiznala pravdu: „Já děti zbožňuju a vlastní chci mít co nejdřív, jenže každého chlapa to natolik vyděsilo, že ode mě utekl. Jen proto, že jsem tě milovala a nechtěla tě ztratit, jsem lhala!" Překvapeně poslouchal a pak se nejistě zeptal: „Takže tobě by dítě nevadilo? Ani kdyby nebylo tvoje?" Sice jsem té otázce nerozuměla, ale popravdě jsem odpověděla, že nevidím jediný důvod, proč by mi to mělo vadit. „Protože mám pětiletého syna a vychovávám ho sám!" vypadlo z něj. Vzápětí jsem se dozvěděla, že máma od Marečka utekla, když mu byly tři roky. Teď už mi jeho časová zaneprázdněnost a sex v autě dávaly smysl!

„Promiň, měl jsem ti to říct hned, ale pár dívek tenhle fakt vyděsil a opustily mě. A protože ani já tě nechtěl ztratit, tak jsem o synovi raději mlčel. Ještě mě miluješ?" Po tvářích se mi koulely slzy a dojatě jsem přikývla: „Teď ještě víc!"