Kolik dávat dítěti kapesného? A odkdy?
Zdraví, štěstí, láska… a peníze. Ve chvíli, kdy si dítě uvědomí, že si za ně může koupit spoustu věcí, po nichž touží, změní se mu svět.
Zdraví, štěstí, láska… a peníze. Ve chvíli, kdy si dítě uvědomí, že si za ně může koupit spoustu věcí, po nichž touží, změní se mu svět.
Záleží jen na rodičích, jaký vztah si k nim vypěstuje. Budete mu muset vysvětlit spoustu věcí: za co korunky utratit a proč právě ne za tohle, když jsou jeho, případně jak je ušetřit - a proč by to mělo dělat. Bezděky tak potomka učíte rovnováze mezi příjmy a výdaji, a tedy vlastně jakémusi hospodaření v malém. To ho pak bude provázet celým životem, není proto ideální dávat mu za příklad třeba typicky českého Honzu, který na osud sice vždycky vyzraje, ale nějakou vedlejší pěšinkou. Takových bohužel běhá po ČR dost a dost…
Dávat, nebo nedávat?
Nedáváte peníze pravidelně, ale třeba jen při zvláštních příležitostech, jako jsou vysvědčení, narozeniny nebo Vánoce? I to je cesta. Zvyšujete tím ovšem závislost dítěte na vás. Je docela dobře možné, že si zvykne natolik, že vám zůstane na krku doma i po třicítce...
Dáváte dítěti peníze jen tak, aniž by muselo splnit nějaké podmínky? Nebo třeba pro uklidnění svého špatného svědomí za nedostatek času, jenž dítěti věnujete? To je opačný extrém - dítě tak ztratí důvod si jich vážit a bude je považovat za samozřejmost. Žádný div, že snadno vydělané korunky utratí za hlouposti a nebude umět vytvářet rezervy.
Pravidelně, přiměřeně, odůvodněně
Ideální je zlatá střední cesta: Dávat pravidelně, přiměřeně a za něco, co musí dítě splnit. Odpovědnosti se učí postupně, po krocích odpovídajících jeho mentalitě. Podle psychologů jsou děti schopné pochopit princip kapesného zhruba od školního věku.
Dítě na druhém stupni ZŠ by se pak už mělo naučit rozhodovat samo za sebe - co si koupí a co ušetří. A středoškoláci jsou schopni složitějších úvah: Koupí si z kapesného postupně několik počítačových her, nebo si raději našetří na nový počítač? Budou trpělivě spořit celý rok, nebo si raději seženou o prázdninách měsíční brigádu? Pokud jste odmalička postupovali dobře, můžete už s klidnou hlavou nechat podobná rozhodnutí na nich.
Jak naučit dítě hospodařit?
- Zvolte jednoznačně dny „výplaty", třeba první den v měsíci. Pokud dítěti od počátku jednoznačně vysvětlíte, že každý první den v měsíci dostane kapesné na měsíc dopředu, vyhnete se dohadům typu: Ale to bylo na minulý měsíc, na tenhle jsem ještě nedostal/a…
- U menších školáků je lepší dávat zpočátku nižší částky třeba po týdnech - budou tak mít lepší přehled. U těch starších je ideální měsíční interval.
- Dítě by mělo vědět, že peníze nedostává jen tak, ale jako odměnu za něco. Mohou to být třeba dobré známky ve škole, pěkné chování nebo domácí práce. Pokud si nesplní své povinnosti, máte pak širokou škálu možností, jak krátit jeho příjmy…
- Peníze mají také výchovný efekt. Chce váš miláček hračku, která se vám nelíbí a kterou byste mu sami nekoupili? Nechte ho, ať si na ni ušetří! Pokud bankovní hru dotáhnete do detailů, slibte mu prémii za to, když cílové částky dosáhne - něco jako připsání úroků z vkladů bance. Bude tak mít větší motivaci.
- Do prasátka! Nebo do domečku, do oslíka, do žabičky… naučte dítě, ať ukládá korunky někam, odkud si je nebude moci tak snadno vybrat. Staré dobré spořicí prasátko je princip ověřený generacemi: čím je pěknější, tím méně se dítěti chce ho rozbít.
- Jak to udělat, aby dítě v záchvatu rozhazovačnosti neutratilo všechno naráz a pak toho nelitovalo? Nejjednodušší a nejspolehlivější je metoda horkých kamen - když se jednou „spálí" a koupí za našetřené korunky hračku z reklamy, jež se rozpadne nebo ho přestane bavit po dvou dnech, bude si to dobře pamatovat…
- Dodržujte nastavená pravidla, vyplácejte ve slíbených termínech, trvejte na plnění podmínek ze strany dítěte! Hra na banku ho pak připraví na skutečnou realitu.
