Rodiče jsou také jenom lidi. Kolik času by měli trávit se svými dětmi?
Štěstí dítěte je dnes ve výchově kladeno na první místo. Je ale stále zvyšující se nároky na rodiče reálné splnit? Rodiče jsou také jenom lidé, kteří potřebují žít své životy, vydělávat peníze, zažívají stres a touží po alespoň minimálním času pro sebe. Co doporučují psychologové?
"Snaha o dokonalost je naprosto zbytečná a povede jen k vyčerpání rodičů a přetížení," hodnotí tuto situaci psycholožka Pavla Koutecká, autorka populární knihy Uvolněné rodičovství. Pokud jste propadli představě, že dítěti se musíte neustále věnovat, přinese vám její pohled úlevu.
Pro rodiče především menších dětí víkendy, svátky či dovolené neznamenají volno. Potomci, stejně jako v jakýkoliv jiný den, vyžadují péči, pozornost, pomoc. Aktivní přítomnost rodiče je mnoha psychologickými studiemi potvrzená coby nezbytná potřeba dětí, ze kterých pak díky tomu vyrůstají sebevědomí dospělí.
Podle Pavly Koutecké jde ale především o to, jak zacházíme se svými emocemi, následně pak s pocity našich dcer a synů, ale zároveň zda jsou potřeby všech členů rodiny vyváženě uspokojovány.
Trávíme s dětmi mnohem víc času než dřív
Pocit viny, který rodiče cítí kvůli tomu, že kvůli kariéře a vydělávání peněz nezbytných pro zabezpečení rodiny nemohou s dětmi trávit tolik času, je velmi častý. Neuvědomujeme si ale, že rodiny jsou spolu dnes více než třeba před padesáti lety. Výzkum Educational Gradients in Parents' Child‐Care Time Across Countries, který mapoval chování lidí od roku 1965 do roku 2012 v Kanadě, Velké Británii, USA, Norsku, Francii, Německu, Nizozemsku, Španělsku, Itálii a Slovinsku, zjistil, že v roce 1965 matky trávily s dětmi v průměru 54 minut denně. V roce 2012 tento čas vzrostl na 104 minut, tedy dvojnásobek. Čas otců a dětí se zčtyřnásobil: otcové v roce 1965 trávili s dětmi v průměrů 16 minut denně, dnes je to 59 minut, kdy si otcové s potomky nejen hrají, ale také o ně aktivně pečují.
Kvalita versus kvantita času
Můžeme změřit čas s dětmi, ale jeho kvalita se posuzuje obtížněji. Ačkoliv i na to už jsou studie, které vesměs tvrdí, že pokud otce bavilo se starat o své malé děti, tak ty pak měly o 28 procent méně potíží s chováním ve věku 9-11 let než jejich vrstevníci.
Jak si ale kvalitní čas s dítětem vůbec představit? Jako okamžiky, kdy nemyslíte na práci či na své jiné záležitosti a vnímáte svého potomka. Nutně to neznamená uklidit z dosahu veškerou technologii: můžete si užít společné sledování filmu. Pro mladší děti i čtení nebo koupání může být společnou aktivitou s rodiči, která je pro ně šťastná a přínosná. Se staršími zas společné zpívání oblíbené písničky v autě. Nezáleží na tom, co přesně děláte, důležitý je pocit blízkosti a sounáležitosti.
Pět dobrých zážitků na jeden špatný
Pokud je důležitá kvalita času, nemusíme se tedy tolik hnát za tím, abychom trávili s dětmi každou možnou chvilku? Psycholožka Amanda Roiter například hovoří o rodině, kde byl rozvrh, podle kterého každý den v týdnu jeden ze sourozenců chodil spát později (zhruba o 15 minut) než ostatní. Tento čas byl vymezen jen pro konkrétní dítě a rodiče. Hráli si, četli spolu nebo si jen povídali. Šlo o to, aby to byl čas určený jen pro jedno z dětí a nic ho nenarušilo. Rodina pak psycholožce vyprávěla, že díky tomuto rozvrhu se všeobecně zlepšily vztahy, ubylo sourozeneckého hašteření a vzdoru. Jiný odborník John Gottman zase vychází z negativních a pozitivních momentů rodičovství a došel ke své teorii 5 : 1. Tedy aby z dětí jednou vyrostli spokojení dospělí, potřebujete pět příjemných okamžiků na jednu hádku.