Jsou geniální a ve většině případů i mentálně retardovaní. Takových mýtů, které jsou spojené s lidmi trpícími autismem či Aspergerovým syndromem, koluje v české společnosti mnoho. Jedna z organizací, která se snaží předkládat veřejnosti informace o poruchách autistického spektra a především pomáhat rodinám, jejichž členem je právě dítě s autismem, je plzeňské Občanské sdružení ProCit. 

Jeho zakladatelka a předsedkyně Irena Vítovcová je toho názoru, že každé dítě má vlastní vývoj, stejně tak to platí i u dětí s poruchou autistického spektra. "Není možné označit některé symptomy autismu jako typické. Například to, že některé děti chodí po špičkách, ještě neznamená, že mají poruchu autistického spektra," říká Vítovcová, která sdružení v Plzni založila před 11 lety. 

Porod v bunkru. Syn Ukrajinky přišel na svět během výbuchů. "Jsi nový Ukrajinec"

Žena

Zjednodušeně si můžeme představit, že člověk s autismem odlišně vnímá, prožívá, tudíž následně se i jinak chová. V zahraničí se používá termín lidé na autistickém spektru, který lépe zohledňuje koncept neurodiverzity. V některých nejnovějších přístupech je pak autismus vnímám ne jako porucha, ale jako projev odlišnosti a různorodosti. I někteří čeští autoři hovoří spíše o jinakosti než postižení.

Jeden z mýtů, který ve společnosti o dětech s autismem koluje, je, že odmítají jakékoliv city a emoce. Vítovcová to ale na základě své 16leté praxe odmítá. "Máme v organizaci mnoho dětí s autismem, které projevují city velice dobře. Rády nás objímají, pusinkují a drží se některých lektorů jako klíště. My je naopak v rámci nácviků sociálních dovedností učíme vhodnému sociálnímu chování," vysvětluje. 

Podobně vyvrací i tvrzení, že mnoho lidí s autismem neudrží oční kontakt. "Spousta takových dětí, které u nás za 11 let odrostly a jimž je teď 20 let, se naučila správnému očnímu kontaktu," dodala.