Zpívat, chovat, jezdit s kočárkem přes koleje, vozit miminko v autě, nechat brečet... Co rodič, to jiný přístup. Odborníci však doporučují něco úplně jiného: disciplínu.

Někteří rodiče bývají zoufalí: jejich dítě ze všech sil pláče, vypadá to, že zodpovědná sousedka už bude volat sociálku - a přitom prckovi na první pohled nic nechybí. Někdy pomůže pochování nebo ukolébavka. Jindy rozmazlený potomek usne jedině, když se s kočárkem drncá přes výmoly nebo tramvajové koleje. Existují dokonce zoufalci, co vyrazí s uřvaným chlapečkem na sedačce na trasu Praha - Brno, neboť nic ho neuspí tak spolehlivě jeho mizerné dilatace mezi panely na D1... Existují samozřejmě i děti, které usínají samy od sebe, sotva je položíte do postýlky, a budí se až v osm ráno, ale jde o vzácný a zřídka se vyskytující úkaz. Jak ho dosáhnout?

Spát se prostě musí!

Batole chvíli nepostojí, neposedí. Je stále "v akci", a proto si potřebuje v noci řádně odpočinout. Vydatný spánek je pro jeho vývoj stejně důležitý jako zdravá strava a pohyb. Ale každé dítě je jiné, a také potřeba spánku se u dětí velmi liší - je dána především genetickými předpoklady. Někdy ovšem prcek ne a ne usnout. Potíže se spánkem může způsobovat špatný režim, především přílišná benevolence rodičů a snaha vyhovět dítěti za každou cenu. Mnohé roční dítě není zvyklé usínat samostatně, ale například při kojení, pití z lahve nebo při kolébání v náruči. Tyto návyky se posléze špatně odbourávají.

Pravidelnost nade vše

Chodit spát ve stejný čas - to je základ spánkového režimu batolat. Dítě se bude snažit usínání oddalovat: "Ještě jednu pohádku, prosím," nebo: "Ještě mi, tati, jednou vyprávěj, jak jsme dneska v zoo viděli tygra..." Jindy uteče z postýlky nebo bude trpět "strašlivou" žízní. Tady platí jediné: důslednost. Když nastane doba, kdy dítě má spát, je potřeba čas dodržet a odchod do postýlky neoddalovat. Nedodržování pravidelnosti může později u dítěte vést k problémům s usínáním a spaním. Samozřejmě výjimečně - třeba při rodinných oslavách - je možné, aby si dítě odchod na kutě o pár minut protáhlo. To mu jeho spánkový režim nenabourá.

Spánkový rytmus batolete

Dvouleté dítě by mělo spát jedenáct až dvanáct hodin v noci a přes den by si mělo zdřímnout jednu až dvě hodiny. Tříleté dítě by v noci mělo spát deset až jedenáct hodin a přes den dvě hodiny. Delší denní spaní by mohlo způsobit "nechuť" k večernímu usínání. To samozřejmě usnadní vydatný odpolední pobyt na čerstvém vzduchu a pohybové aktivity (někdy jsou však děti tak unavené a přetažené, že je problematické uložit je ke spánku). Pokud se rodičům nepodaří dítě po obědě uspat, namístě je hodinka klidného zaměstnání: čtení a vyprávění, prohlížení obrázků, společný odpočinek. V místnosti, kde dítě spí, by měla být teplota kolem 20 °C a v postýlce pak spíše lehká přikrývka. Postýlka, do které dítě uléhá, by měla být pěkně ustlaná, s jedním plyšákem (nebo více), s nímž dítě chce spát. Před spaním je vhodné postupovat podle zaběhnutého uklidňujícího rituálu, to znamená vykonávat stále stejné úkony, díky nimž dítě bezpečně ví, že bude následovat spánek.

Během spánku dítěte se střídají dva druhy spánkových stavů, takzvaně klidný a potom REM-spánek, kdy dochází k mihotavým pohybům očí a kdy je aktivita mozku podobná jako při probuzení (děti se v této fázi spíše probudí). U 2 až 3letých dětí trvá REM-spánek asi čtvrtinu celkové doby spánku, jeho úseky se za noc opakují 4 až 5krát, přičemž na začátku jsou kratší a postupně se prodlužují. V této fázi se odehrává většina snů. Denní spánek probíhá bez nejhlubších stádií, takže se z něj děti snadněji vyruší.

Samo ve své posteli

Může batole spát s rodiči v manželské posteli? Někteří odborníci tuto alternativu doporučují. Většina psychologů je však názoru, že dítě by mělo spát ve své postýlce. Výhodou společného spaní je fakt, že se dítě cítí v bezpečí, rychleji usíná a v noci se nebudí. Nevýhodou ovšem je, že se rodiče - jak dítě roste - hůře vyspí. Může být také nabourán jejich intimní život a batole nemá takový pocit samostatnosti.

Dítě by mělo tedy spát ve své postýlce, v blízkosti rodičů, aby se ho maminka mohla dotknout vždy, když je to potřeba. Výjimku mohou rodiče udělat v okamžiku, kdy je dítě nemocné, nebo se necítí dobře, pak si ho mohou vzít k sobě do velké postele. Mezi druhým a třetím rokem může batole - pokud již spí celou noc bez probouzení - spát samo ve "velké" posteli ve svém pokoji. Přechod by však neměl být násilný a měly by být zachovány všechny rituály, na které je zvyklé.

Pokud po ulehnutí pláče...

... vydržte. I když vám to trhá srdce, pět minut nereagujte, a pak teprve k dítěti jděte. Pohlaďte ho, tichým a klidným hlasem je ujistěte, že jste hned vedle v místnosti, a odejděte. Vaše batole by se mělo naučit, že noc je obdobím, kdy se odpočívá a kdy se nic zajímavého neděje. Jestliže pláče dál, vydržte deset minut a teprve pak k němu přijďte a postup opakujte. Případné další návštěvy by se měly odehrávat ve dvacetiminutových intervalech.

Zdroj: babyweb.cz