I rodič je lidská bytost aneb Nenechte se týrat dětmi!
O právech dětí se mluví hodně a často - a je to moc dobře. Málokdo ovšem ví, že existují také práva rodičů. Znáte je třeba vy? A nemáte občas pocit, že vám je vaše milované ratolesti tak trochu upírají?
O právech dětí se mluví hodně a často - a je to moc dobře. Málokdo ovšem ví, že existují také práva rodičů. Znáte je třeba vy? A nemáte občas pocit, že vám je vaše milované ratolesti tak trochu upírají?
Jsi moc hodná holčička, maminka je na tebe určitě pyšná! Tatínek bude mít radost, když mu pomůžeš. Děda tě rád uvidí, když hezky pozdravíš... Slýcháme to od dětství. Rychle jsme pochopili, že když se budeme chovat tak, jak se to líbí dospělým, dostane se nám od nich láskyplného přijetí. Jenže teď už jsme dospělí my. Stihli jsme mezitím naučit potomky to samé, nebo jsme nyní pro změnu závislí na tom, aby oni ocenili naše jednání? To je na zamyšlení.
Spousta práv, a povinnosti žádné
Neskončili jsme náhodou někde na půl cesty, kdy mají naše děti spoustu práv aniž by chápali, že druhou stránkou téže mince je plnění povinností? Nad tím se zamýšlí Zuzana Šorejsová na blogu iDnes. Reaguje tak na zprávu z médií, že učitel bude potrestán za facku zlobivému žákovi.
„Zpráva sděluje, že do školy se přiřítil rozčilený otec a uhodil učitele tak, až omdlel a z hlavy mu následně začala téct krev. To vše před zraky přihlížejících šokovaných žáků. Učitel nakonec skončil v nemocnici s tržnými ranami na hlavě a s vyhlídkou snížení platu za porušení pracovních povinností. Bohužel si ale umím představit, že kluk, který zlobil a pak od učitele dostal facku, zlobil třeba proto, že se mu doma nevěnují, jak by měli. Trest pro ubohého učitele už je prý jasný, ale o trestu pro ty, co vše zavinili, se nemluví nebo maximálně opatrně spekuluje… smutné, ale typické. Děti mají čím dál více svých práv, ale povinnosti a důraz na společenské a slušné chování jdou stranou," konstatuje autorka.
Nedejte se!
Máte občas i vy doma pocit, že jste na tom ve vlastní domácnosti jako postižený pan učitel ve škole? Nabízíme vám přehled rodičovských práv, která byste měli doma pevně hájit:
- Právo být sám sebou: Rodiče i dospívající děti ztrácí vzájemně mnoho času snahou změnit jeden druhého. Rodiče chtějí mít chytré, zdvořilé, zodpovědné a spolupracující dítě - a dítě chce velkorysé, tolerantní rodiče, kteří se mu moc nepletou do života a jsou vždycky připraveni mu pomoct. Ani jeden z těchto modelů nemůže samozřejmě fungovat stoprocentně. vědět by to měly obě strany.
- Právo na úctu: Obzvlášť pro pubertální děti je obtížné vážit si rodičů, jimž podle jejich názoru chybí jen krůček ke stařecké senilitě. Přesto i „geronti" mají kupodivu právo na to, aby s nimi mladší generace jednala jako s inteligentními, schopnými a hodnotnými lidskými bytostmi.
- Právo vyjádřit své pocity a myšlenky: Znáte to - sotva promluvíte, protočí panenky nebo se otočí zády. Vy ale máte právo říct, co si myslíte a co cítíte! Dokonce i ve chvíli, kdy nejde o populární názor. A že to opakujete poněkolikáté? Není vaše chyba, že teenager špatně poslouchal! Nezajímají ho vaše pocity? Bude se muset naučit je respektovat - pokud bude chtít, abyste vy respektovali ty jeho.
- Právo rozhodovat: Ano, ještě stále jste to vy, kdo určují běh života rodiny. K tomu patří i právo říkat ano a ne podle svého uvážení. Můžete dokonce svá rozhodnutí měnit - měli byste to ovšem umět odůvodnit, asi takto: „Souhlasil jsem s tím, ale teď jsem se rozhodl jinak, protože…"
- Právo mýlit se či nepochopit: Doby, kdy jste byli pro dítě bezchybný bůh, minuly někdy v jeho dvou letech. To ovšem neznamená, že nemáte nárok chybovat. A klidně to přiznejte. Pokud uděláte něco špatného nebo hloupého a chcete to napravit, nejste přece špatní nebo hloupí! Dokonce ani nemusíte umět číst svému puberťákovi myšlenky - zvlášť když se jejich žebříček hodnot se od toho našeho tolik liší.
