Hovínko v plínečce: Větší štěstí než výhra ve sportce!
Přijde vám to tvrzení přitažené za vlasy? Divili byste se, kolik maminek si za ním stojí! Ony totiž mohou trávicí a vylučovací problémy miminka a batolata doopravdy řádně potrápit. Potvrzují to i vaše příběhy.
Přijde vám to tvrzení přitažené za vlasy? Divili byste se, kolik maminek si za ním stojí! Ony totiž mohou trávicí a vylučovací problémy miminka a batolata doopravdy řádně potrápit. Potvrzují to i následující příběhy našich čtenářek.
A komentáře pod články na toto téma dokazují, že velká nadílka může odradit i milující rodiče nebo dokonce profesionální zdravotní sestřičky. „Mám tři děti a spoustu krásných příběhů, i o výše zmíněném, ale tak nějak se mi tu o tom nechce psát... pfuj," napsal nám upřímně čtenář Pavel.
„Můj syn se příšerně pos... právě ve chvíli, když u nás zazvonila dětská sestra, co ho přišla po příjezdu z porodnice zkontrolovat. Bylo toho tolik, že jakmile jsem ho z plenek rozbalila, sestřička přiškrceným hlasem pronesla: Vypadá, že je v pořádku! Vzápětí se sbalila a utekla, ani se ho nedotkla. Natož abych se stihla zeptat na nějakou radu," vzpomíná paní Hana.
„Po našem tříletém synkovi je na WC smradu jako v hradu a já se se zatajeným dechem snažím co nejrychleji spláchnout. Ale když se vykaká naše půlroční princezna, to je jiná: „No ne? Bobeček je krásně zelenej, to jak jsi včera papala špenátek!" Taky to nevoní po fialkách, ale je to zkrátka jiné. Synovy výtvory jsem asi přestala obdivovat, když je při odbíhání z nočníku trousil po koberci," konstatuje čtenářka Renata.
Petra: Bylo to na Bohnice
„My jsme měli problém naprosto opačný, miminko nekakalo. Dokud byla naše holčička ještě plně kojená, nezdálo se nám to divné, věděli jsme, že kojené děti nekakají i více dnů. Jenže po šestém měsíci kojení začínalo pomalu ustupovat normálnímu jídlu, naše holčička si však zvyk obdarovat plínečku jen jednou za týden zachovávala. Nezasvěcený by si při pohledu na nás, jak zvědavě nahlížíme do plínečky a v případě nadílky nadšeně výskáme, voláme toho druhého, ať se jde podívat a chválíme dítě s nadšeným výrazem obličeje, jistě pomyslel, že patříme přinejmenším do Bohnic. Ale každá taková nadílka pro nás znamenala obrovské štěstí a zase pár dní klidu," popisuje maminka Petra.
Do ubohé holčičky cpali rodiče všechno možné, co mohlo mít projímavý efekt. „Já na internetu namísto diskuzí s kamarádkami vyhledávala informace typu Jak dítě co nejlépe vyprázdnit. A manžel při příchodu z práce namísto obvyklého Jak jste se měly, holky? udeřil otázkou - Tak co, už? Upravilo se to postupem času nějak samo, konečně z nás jsou normální lidé. Ale ještě před pár týdny by pro nás hovínko v plínečce bylo větším štěstím než výhra ve sportce," vzpomíná Petra.
Eliška: Budeš smrdět holčičkám!
„S nejmenším vnoučkem jsme si prožili čtyři roky velkých problémů s kakáním. Už v porodnici to vypadalo divně, když za celou dobu ze sebe nevypudil vůbec nic. Později se občas něco objevilo v plenkách, ale vždy až tak po týdnu - pak to ovšem stálo za to. Navštěvovali jsme všechna možná zdravotnická zařízení, chlapeček prodělal spoustu vyšetření a výsledek byl - dítě máte v naprostém pořádku. Jeho stolice jednou za 18 dní, to byl už skoro porod s velkými bolestmi a obrovským výsledkem. Užíval kde co, stálo to spoustu peněz a výsledek žádný. Přesvědčovací metody naprosto selhávaly. Vypadal zdravě, a tak se ani lékařům do ničeho stále nechtělo," popisuje dalšího „nekakače" paní Eliška.
Pak začal vnouček chodit do školky. „Vysvětlili jsme mu, že když nebude pravidelně chodit kakat, bude před školkovýma holčičkama pěkně smrdět a žádná si s ním nebude chtít hrát. A nastal zlom. Odešel sám na záchod a po chviličce se ozvalo: Hotový. A od té doby chodí každý den, jenom se tam musí sám zavřít a netrvá to ani minutku. Pak se snažte porozumět dětské dušičce," uvedla Eliška.
