Pro  dovolenou u moře jsem se před dvěmi lety rozhodla ze dvou důvodů: naše pětiletá dvojčata byla často nemocná a já věřila, že jim pobyt u moře upevní zdraví a mezi mnou a manželem romantická dovolená zase upevní náš těžkou krizi se zmítající vztah.
 
Na radu kamarádky jsem zvolila Turecko. I když jsem vybrala krásný hotel s programem all inclusive, díky tomu, že za syny jsem zaplatila symbolickou stovku, mě zájezd vyšel celkem levně. Teď ještě zbývalo tohle překvápko sdělit rodině. Že kluci budou mít radost, tím jsem si byla jistá, ale u Jirky, šetřílka a navíc vyznavače zimních sportů, jsem tušila problémy. Nemýlila jsem se.

Vášnivá debata, ale nakonec souhlas!

„Co tě to napadlo, vyhrála jsi snad ve Sportce? A proč zrovna do Turecka? Víš, jak nesnáším vedra! Hele, co kdybys s klukama - jestli to teda musí být - jela sama a já bych byl na chatě?" Po vášnivé debatě, v které jsem manželovi vysvětlila, proč jsem zájezd koupila, a navíc ho ujistila, že poletíme až v září a to už vedra nebudou, s dovolenou otráveně souhlasil. Jeho „ústupku"  hodně napomohla nejen radost Vašíka a Péti, která z vidiny moře byla nadšená, ale i zjištění ceny zájezdu.

Skvělá dovolená může začít...

Léto uběhlo a než jsme se nadáli, nastal den odletu. Po necelých třech hodinách jsme v pět odpoledne zdárně přistáli v Antalyi a po hodině jízdy autobusem se ubytovali v parádním hotelu. Já i kluci jsme byli nadšení - apartmán měl dva pokoje, takže soukromí zaručeno, na dlouhou pláž to bylo dvě stě metrů a moře bylo průzračné a teplé. A i když městečko Čamujeva moc zábavy neskýtalo, ani to nebyl problém - do „živého" města Kemer, vzdáleného pouhých 10 kilometrů, se dalo zajet minibusem (dolmuší), nebo taxíkem. Před večeří jsme se stihli vycachtat v moři a když jsem pak v jídelně pozorovala manžela, jak si na talíř vrší nabízené lahůdky, věřila jsem, že prožijeme parádní dovolenou.

Už to žačalo!

Jenže to nebyl manžel, kdo působil komplikace, ale naše dvojčata. „Excelovat" začala hned druhý den. „To moře je hnusně slaný - děsně nás pálí oči a v nose! A nejsou v něm ani ryby, ani mušličky a místo písku tady jsou blbý kamínky, z kterých nejde nic postavit. My chceme k bazénu!" Za boha jsme klukům nedokázali jejich nápad rozmluvit a tak nám nezbylo než zbytek dovolené trávit u bazénu. Pokud jsme si s manželem chtěli zaplavat v moři, vždy jeden hlídal děti a druhý upaloval na pláž.
Tím ale problémy neskončily. Třetí den se Vašíkovi na rtu udělal velký opar a měl teplotu a když o den později Péťu postihly střevní problémy, ruply mi nervy a rozbrečela jsem se!

Všechno špatné k něčemu dobré?

Byl to kupodivu manžel, kdo zachoval klid a dokonce mě sám od sebe objal a pohladil. „Nebreč, stávají se horší věci. Já vím, že sis tuhle dovolenou představovala úplně jinak, ale ještě nám zbývá pět dní, nic není ztracený. A běž si zaplavat, já kluky ohlídám." Ten večer jsme po dlouhé době oba cítili, že se moc chceme, ale z milování nic nebylo. Ve chvíli, kdy jsme se k sobě přitulili, do pokoje vešel Péťa a zakňoural, že ho bolí bříško a chce spát s námi. Když ráno Vašík zjistil, kde jeho bráška spal, další noc jsme v posteli už leželi čtyři a tak to vydrželo do konce naší dovolené!

Třešinkou na dortu byl můj alergický záchvat, který mi způsobilo štípnutí od tvora podobnému obří sršni. Manžel zavolal hotelového doktora, ten mi píchnul kalciovku a do odletu nařídil klid a hlavně žádné opalování! Takže nakonec to byl Jirka, který jediný dovolenou „přežil" bez úhony a o nás všechny se staral.

Je jedno kde - hlavně že spolu!

I když jsme se od moře vrátili téměř stejně bílí, jako jsme k němu přiletěli, Péťa s Vašíkem pár kilo zhubli a já měla nohu pořád oteklou, byla to vlastně fantastická dovolená! Nevím, jestli vyhaslou jiskru mezi mnou a Jirkou zažehlo exotické prostředí, nebo společné trable s klukama a nakonec i se mnou, ale stalo se! A protože je to od té doby mezi námi pořád hezký, raději už štěstí nepokouším a dovolené zase trávíme na chatě.