Proč se ve výchově dětí inspirovat Eskymáky: Hlavně nekřičte, děti se učí od vás
Komunita Inuitů učí děti odmalička kontrolovat své emoce způsobem, že je nepotlačují, ale zároveň s nimi umí důsledně pracovat. V čem se od jimi můžeme inspirovat? Třeba v tom, jak umí pracovat se svým hněvem.
Pokud jde o výchovu dětí, už v 60. letech minulého století přišla mladá antropoložka Jean Briggs se zásadním objevem. Evropští a američtí rodiče by se měli inspirovat u Eskymáků. V čem by mohl jejich způsob výchovy prospět našim dětem?
Ve věku 34 let strávila americká vědkyně v ledových končinách za Severním polárním kruhem celkem 17 měsíců. V té době zde nebyly žádné silnice, centrální topné systémy ani obchody s potravinami. V zimě dosahovaly teploty nepředstavitelných minus 40 stupňů Celsia. Mladou Jean si k sobě braly nejrůznější rodiny domorodých obyvatel, které jí zde pomáhaly přežít.
V 70. letech minulého století žila většina Inuitů tak jako jejich předci před staletími. V zimě bydleli v iglú, v létě zase ve přístřešcích. Jedli jen to, co si ulovili: tuleně, ryby nebo soby.
Dávat najevo hněv je podle Eskymáků hloupé
Ačkoliv zlost nebo rozčílení je součástí životů Inuitů stejně jako kohokoliv jiného, Jean Briggs si všimla, že tito lidé nikdy nejednají agresivně nebo pod vlivem vzteku. Ve zdejší společnosti je nepřijatelné a dětinské ukazovat ostatním své podráždění. Antropoložka v jednom rozhovoru vzpomíná na to, jak jeden z jejích hostitelů rozlil horký čaj na ledovou podlahu iglú, čímž ji zničil. Prohlásil prý jen: "To je ale smůla," a jal se klidně vytírat to, co natropil.
Jiná historka se týkala mladého hocha, který zlomil zánovní rybářský prut. "Prostě to sešij," poradil mu klidně někdo starší. Američanka Briggs si prý vedle klidných Eskymáků připadala jako rozmarné dítě, které dává najevo svou nelibost, když něco není podle jejích představ.
Na malé děti se nekřičí
Jak tedy zdejší rodiče vychovávají své děti? Batolata všude na světě umí být náladová, trpět záchvaty vzteku a dožadovat se svého. První zásadou Inuitů je, že na malé děti se nesmí zvyšovat hlas. Mluvit na děti jedovatě a vkládat do hlasu svou agresi je nepřípustné. I v případě, že se odehrává něco tak dramatického jako například situace, že vás potomek kousne. Musíte říct v takovém případě ne, rázně, ale klidně. Nejen podle Eskymáků, ale také podle psychologů se děti učí zacházet se svými emocemi podle rodičů. Když na potomka často řvete, nedivte se, že se bude časem chovat stejně.
Pomocí příběhů můžeme trénovat disciplínu
Jak podle Inuitů vysvětlit malým dětem, že nemají dělat něco nebezpečného? Křik nahrazují vyprávěním. Například když nechtějí, aby jejich synové a dcery chodili blízko vody, řeknou jim, že tam žije mořská příšera, která si je stáhne k sobě, a pak budou muset pod vodou žít u jiné rodiny. Pak prý nepotřebují na děti řvát, samy chápou, že blízko vodní hladiny se nevyplatí se nacházet. Vyprávění dětem dnes vyspělé civilizace nahrazují nejrůznějšími pohádkami na chytrých telefonech, ale tím se připravujeme nejen o kouzelné okamžiky s dětmi, ale také o své výchovné působení.
"Počkám, až se uklidníš"
Eskymáci nevychovávají dítě, které je vzteklé. Počkají, až se uklidní, a pak mu vysvětlí, proč se tak nemá chovat. Chápou, že ve stavu hlubokých emocí nemá smysl klesnout do stejného afektu, v jakém se nachází náš potomek.