reklama

Čím nás iritují matky, které kojí na veřejnosti? Je za tím víc než pohoršení

Na tohle má každý názor, mnohdy i dosti vyhrocený. Proč máme vůči ženám, které krmí své malé dítě, tak silné emoce?

Foto: iStock

Možná si pamatujete na případ, který se odehrál před několika měsíci. Žena potřebovala nakojit své malé dítě ve frontě v bance. Personál ji požádal, aby odešla. Chování ostrahy vzbudilo řadu protestů, ozvala se také umělkyně Kateřina Olivová z kojící guerilly a vyzvala ženy, aby do oné banky šly protestně kojit.

Kojit dítě je nejpřirozenější činnost na světě. Pokud si tuto větu přečtete, a hned se vám v hlavě rozezní hlas, který velmi rázně tvrdí: "Ano, ale ať to ty ženské dělají doma", zkoumejte příčinu pohoršení hlavně ve svých pocitech.

Válka na sociálních sítích

Pokud se nudíte a hledáte, jak zabít čas, napište si na sociální sítě příspěvek o kojení na veřejnosti. Je jedno, zda ho podporujete, nebo odmítáte. Okamžitě zažijete takzvaný "sraz chytrých lidí v komentářích", kde budou dotyční všemi možnými argumenty dokazovat, že jen oni mají pravdu. Odpůrci kojení vždy šermují s termíny, že matky kojící na veřejnosti tak činí kvůli předvádění se. Zastánci kojení zase tvrdí, že pokud někoho pohoršuje sající dítě, je potřeba zahalovat se za oponu i při jídle v restauraci, vždyť se jedná o stejný proces příjmu potravy.

Špatná prsa, dobrá prsa

V dějinách naší civilizace byla ženská prsa ve škatulce "toho dobrého", nebo naopak "ďábelského". Když byly takzvané dobré časy pro prsa, byly nejen oslavovány jako část těla, která nakrmí mládě, ale v přeneseném slova smyslu celou společnost. Před zhruba 5 tisíci lety se v řadě západních a blízkovýchodních zemí lidé klaněli ženskému božstvu.

Podle historičky Marilyn Yalom se prsa označovala v historii za špatná, když se vnímala jako sexuální objekt, který svádí ze správné cesty. Tyto nálepky dostávaly ženy ze strany mužů: vládců, duchovních, ale i lékařů.

Pro bohaté jen na sex

Během renesance vznikla instituce kojné, kterou si bohatí lidé najímali, aby prsa vysoce postavených žen zůstala "pouze pro potěšení".

Dnes nic striktně rozdělené není, ale pořád nechápeme, k čemu nám prsa jsou? Na straně jedné se kojení propaguje, panuje okolo něj řada mýtů, ale pokud své dítě nekojíte, jste "divná" nebo "špatná". Na straně druhé jsou reklamy plné dekoltů, nahých prsou a celebrita, která si na červený koberec vyjde v zahalených šatech, je často výjimka.

Zběsilé nároky

Je společensky žádoucí mít prsa, která mají určitou velikost a pevnost, proto je jejich zvětšení a zpevnění tak žádanou plastickou operací. Zároveň máme kojit, ale ne zas příliš dlouho, abychom nebyly za přírodní ženy. Činit tak ale musíme v ústraní, protože veřejnost se nechce dívat na to, jak se snažíme plačící miminko uklidnit a nasytit, a podle těch, které kojení pohoršuje, se předvádět.

"Kdo se má na ty psí uši dívat?". "Fuj, kojící bradavky jsou odporné" - a řada dalších, mnohem urážlivějších vět padají z úst a klávesnic odpůrců kojení na veřejnosti. Před dvaceti až třiceti lety se kojící matky mohly zdržovat výhradně doma. Dnes už naštěstí takové požadavky nejsou aktuální, ale i tak často zapomínáme na to, že ženy po porodu a kojenci jsou součástí společnosti, stejně jako veřejného prostoru.

Je pro celou společnost nezdravé odsunout vše, co se "nehodí", mimo viditelnou zónu: seniory, nemocné, postižené, kojící ženy a plačící děti. Pak zbude jen velmi úzká skupina lidí, dostatečně mladých a produktivních, která nebude nikoho pohoršovat. Neodráží ale realitu, jen je reflexí našeho strachu z křehkosti a zranitelnosti či smrti.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama