Kytička, hubička, dítě, smrt... Pamatuje na tu mrazivou dětskou říkanku?

Nevratné ukončení tělesných a mentálních funkcí. Smrt. Téma, které se osobně dotýká každého z nás. Přesto pro mnoho lidí představuje velké tabu, zejména v souvislosti s dětmi. Zbytečně.

Neodůvodněný ostych

Dospělí často nechtějí s dětmi o smrti mluvit. „Proč je děsit smrtí, když jsou teprve na začátku cesty životem a je před nimi tolik jiných důležitých věcí k poznávání?" říkají si. Ve snaze ochránit děti před svými vlastními strachy se pak uchylují ke zjednodušeným nebo nepravdivým odpovědím na dětské otázky. To je však zbytečné.

Jak naznačil výzkum studenta Masarykovy univerzity v Brně Martina Loučky, děti „konečnou života" vnímají mnohem přirozeněji než dospělí. Smrtí se zabývají a přemýšlí o ní, nicméně pokud jim to nevsugerují dospělí, nepovažují ji za traumatizující téma. Jejich porozumění je však omezeno poznávací a emocionální zralostí.

Definitivně a navždy

Nevratná. Univerzální. Spojená s tělem, které přestane fungovat. To jsou základní fakta, jež umožňují pochopit smrt. Děti je chápou postupně. Jak usuzuje maďarská psycholožka Marie Nagy, existují tři základní období, kdy se s nimi postupně vyrovnávají:

Od narození do 5 let: Děti v této etapě nechápou definitivnost smrti. V prožívání těch nejmenších zastupuje její roli separační úzkost. Nejsou schopni rozlišit mezi smrtí a dočasným odloučením, například od matky. Proto také často spustí velký křik, zmizí-li jim na chvíli dohledu. Batolata pak považují smrt za zvláštní stav života podobný spánku nebo odchodu někam pryč. Uvědomují si nicméně vynucené odloučení od zesnulého, což pro ně může být bolestné. Vzhledem k egocentričnosti myšlení tohoto věku se často vyjadřují porovnáním se sebou samotným: „Už asi nemá takový hlad jako já".

5 až 9 let: Děti začínají vnímat smrt jako konečnou a nevratnou událost, nikoli ovšem jako univerzální, a už vůbec ne jako týkající se jich samotných. Nejdříve si připouštějí smrtelnost ostatních lidí, až následně přijmou fakt smrtelnosti vlastní. Dlouho si také smrt představují jako osobu, které se mohou vyhnout, pokud budou dost chytré a rychlé. Mívá podobu kostry, ducha, strašáka, anděla, klauna. I kostlivec s kosou je totiž méně hrozivý než neuchopitelné, nekonečné neznámo...

Od 9 let: Děti začínají vnímat smrt jako nevyhnutelnou událost, která se týká každého člověka, je nevratná a definitivní. Zpočátku si připouštějí pouze vnější příčiny úmrtí: snězení otráveného jídla, vraždu... Teprve později začnou přijímat její přirozenou nezbytnost. V návaznosti na to pak některé výzkumy vypozorovaly vytlačení tématu smrti (podobně jako sexuality) do nevědomí. Popírání jejího významu přichází i ve formě výsměchu: výzkum jazyka školních dětí zjistil mnoho posměšných výroků na adresu smrti. Také lehkomyslné lumpárny, kterých se děti v tomto věku dopouštějí, jako by vyzývaly či provokovaly samotnou smrt. Nejpozději kolem dvanáctého roku pak dochází k pochopení smrti tak, jak ji vnímají dospělí.

Moderní vnímání

Dnešní děti mají možnost vidět smrt mnohem  častěji: v televizním zpravodajství, ve filmech, v počítačových hrách. Byť je to obraz částečně pozměněný, může nahrazovat reálné zkušenosti.

Přesto tedy zkušenosti nechybějí, jak Martin Loučka ve svém výzkumu vysledoval, „děti nemají strach o smrti mluvit. „Žádné dítě nevyužilo možnosti přerušit rozhovor, obrázek hřbitova poznaly všechny a nevyjadřovaly žádné zábrany mluvit o mrtvých. Zjištění, že děti se o smrti nebojí mluvit, že si ji uvědomují a reflektují jako součást života, může sloužit jako povzbuzení k otevřenosti a upřímnosti pro rodiče i pomáhající profesionály, kteří se dostanou do situace, kdy bude nutná komunikace tohoto tématu s dětmi," uzavírá student.

zdroj: Martin Loučka, Koncept smrti u dětí, Brno 2008

Vstoupit do galerie | 19 Nejlepší hračky pro děti: Podívejte, které to jsou!