Dětský psycholog: Pět rad, jak přežít vysvědčení
Uznávaný dětský psycholog Václav Mertin v žádném případě nepokládá za správné trestat dítě za vysvědčení.
Jeho 'výchova bez trestu' neakceptuje ani křik, ani výčitky. Na výsledcích dítěte se totiž podle něho podílí nejen samo dítě, jeho vyučující i rodiče. Museli by tedy nejprve potrestat sami sebe.
Správná motivace k učení
"Dítě není zodpovědné, zodpovědnost mají rodiče. Je tedy na nich, aby potomka motivovali, povzbuzovali a vedli k učení. Totéž ovšem platí i pro učitele," říká Václav Mertin. Podle něho je úkolem rodičů i pedagogů naučit dítě hledat vnitřní motivaci pro vzdělávání se a pokud nefunguje, hledat novou. Když dítě nezvládá, tak mu nabídnout pomoc, a pakliže nechce od nás, tak vymyslet jiné varianty pomoci: doučování od staršího kamaráda nebo kurz, který by mu pomohl v předmětu, který mu nejde. To samé platí pro učitele. Selhává-li dítě v něčem, je to známkou toho, že ani rodičům, ani učitelům se ještě nepovedlo najít motivaci a pomoc, která funguje. Proč by tedy dítě mělo být za špatnou známku trestáno? "Když je vysvědčení horší, tak bych alespoň ocenil snahu a práci, kterou dítě investovalo. Současně je třeba vyjádřit naději, že společně to příště zvládneme lépe nebo že se budeme snažit."
Odměňovat, nebo ne?
Václav Mertin je pro odměňování za vysvědčení. Formu nechává na rodičích. Většina myslí tak, že škola je povinnost stejně jako pro dospělého práce. A za tu také dospělý dostává 'odměnu' v podobě platu, bonusů někdy prémií. "Peníze bych nepreferoval, ale u starších dětí mohou přispět k nákupu něčeho lákavého a pak mají přitažlivou hodnotu," sděluje Mertin. Odměnou nemusí být jen hmotný dárek, může to být společná večeře celé rodiny v restauraci nebo návštěva cukrárny. Může to být rovněž nějaký výlet na místo, kam si dítě už dlouho přeje jít. Nezapomínejme, že je to odměna za měsíce práce a ne pouze za 'papír', který přinesl.
Strach dítěte z vysvědčení
Jsou případy, kdy se dítě ze strachu z rodičovské reakce na vysvědčení, nevrátí domů, jsou i pokusy o sebevraždu. Psycholog Mertin se zamýšlí nad tím, kde se stala chyba, když se dítě takto bojí rodičů. "Rodiče by neměli dítěti vyhrožovat. A to ani v nadsázce. Pokud totiž chtějí, aby jim dítě věřilo, měli by držet soulad mezi slovy a činy. Jestliže řeknou věc, kterou ve skutečnosti nechtějí splnit, tak dítě jim může věřit a může být zle, nebo jim nevěří a pak to prohráli," zdůrazňuje Václav Mertin. Z vysvědčení nemusí mít strach jen ti, kteří se hůř učí. Jsou také děti, které chtějí být tak dobré, že padají do špatných nálad při každé zhoršené známce během roku. Rodičům těchto dětí Václav Mertin radí paradox. "Pokud je dítě hodně úzkostné a velmi smutní i při nepatrně horší známce nebo má jinou přehnanou nežádoucí reakci, tak bych doporučoval odměnit za horší známku – třeba dortem nebo něčím jiným co rodina pokládá za odměnu. Nebál bych se, že takové dítě kvůli dortu bude chtít mít pětky," s úsměvem dodává pětašedesátiletý Václav Mertin, který je otec dvou dětí.
Naskýtá se tak otázka, zda by se měl odměnit i rodič, přeci jen i on se velkou měrou podílí na přípravě dítěte do školy. Václav Mertin je však v tomto případě 'tvrdý': "Rodiče bych neodměňoval. Je množství aktivit, které děláme pro děti a s dětmi a odměnou nám je radost dětí, někdy i výsledky a spokojený život."
Pět rad jak přežít vysvědčení
- Vysvědčení nás nemá překvapit, protože se o dítě zajímáme po celý rok a nejen v tento den.
- Během roku neříkat zastrašují věty typu: Když přineseš čtyřku, tak se domů nevracej. Jestli budeš mít špatnou známku, seřežu tě na jednu hromadu.
- Naplánovat malou oslavu, protože je to ukončení celoroční práce, není to pouze o vysvědčení.
- Špatné známky řešit až prvního září, přenastavit systém motivace a nabídnout dítěti pomoc.
- Nevyčítat a nepoužívat věty typu: To sis tedy zkazil prázdniny, budeš se učit, až se z tebe bude kouřit.
Učení o prázdninách
Psychologové se shodují na tom, že by si děti měly od školní výuky spíše odpočinout. Ale co v případě reparátu? "Pokud je nutné zvládnout reparát, tak bych nechal první tři týdny až měsíc dovolenou a pak by mělo nastat učení. Pokládám za nezbytné, aby dospělí dítěti pomáhali, protože si neumím představit, že by se ochotně a samostatně věnovalo něčemu, co ho zřejmě celý rok příliš nebavilo. Představuji si to tak, že je potřeba dovést dítě každý den alespoň ke dvěma, třem hodinám skutečného učení," radí Václav Mertin a s úsměvem naváže: "Jinak jsou prázdniny určeny na odpočinek."