Dětský mozek funguje lépe než mozek dospělých!
Už dlouho vám vrtá hlavou, jak může pětiletý prcek válcovat tátu v pexesu? Je to prosté: ve spoustě případů totiž nepřetížený mozek dítěte funguje lépe než unavený mozek jeho rodičů.
Už dlouho vám vrtá hlavou, jak může pětiletý prcek válcovat tátu v pexesu? Je to prosté: ve spoustě případů totiž nepřetížený mozek dítěte funguje lépe než unavený mozek jeho rodičů.
Tento fakt potvrdily i průzkumy - pětileté dítě s přehledem převálcuje v rozpoznávacím paměťovém testu většinu dospělých! Vysvětlení je prosté: s pamětí jsme totiž na tom v dětství o hodně lépe. Dospělí prostě vědí příliš mnoho. S trochou nadsázky by se dalo říci, že mají přetížený harddisk.
Předškoláci to natřeli vysokoškolákům!
Znalosti mohou snižovat přesnost paměti: to je závěr průzkumu Centra pro kognitivní vědy při Ohijské státní univerzitě. Proběhl na sedmdesátce předškolních dětí a stejném počtu vysokoškoláků. Všem zúčastněným byly k zapamatování ukazovány obrázky koček, medvědů a ptáků, aniž obě skupiny tušily, kvůli čemu jsou testovány. Poté následovala identifikace jednotlivých obrázků, ve které to děti natřely dospělým 31:7! Děti si totiž pamatovaly konkrétní obrázky v jednatřiceti procentech případů, zatímco dospělí pouze v sedmi.
Zdůvodnění? Předškoláci používají při analyzování rozdílnou formu dedukce založenou na podobnosti: každý další obrázek kočky pečlivě srovnávají s původním a zapamatují si tak i malé rozdíly. Dospělí naopak obrázky automaticky rozdělí do navyklých kategorií, takže druhé, třetí či páté kočce nevěnují už tolik pozornosti. Kočka je pro ně prostě kočka, a tím to končí. Při pozdějším testování proto poznají méně obrázků.
Může za to strukturace mozku
Na začátku života máme mozek téměř s einsteinovským potenciálem, v průběhu let však o něj přicházíme. Proč? Jak konstatuje titulek, může za to strukturace mozku. Jde o přirozený proces.
Každou vteřinu existence se mozek táže: „Co se stane, když... ?" A rozebírá jednotlivé varianty, aby mohl tělo lépe řídit pro přežití. Jde o automatické kroky: jakmile je člověk při smyslech, paměť pracuje. Do mozku vkládáme, měníme a třídíme nové informace a utváříme z nich vztahově propojenou strukturu: tvoříme tím jakousi „kartotéku", kde si bude mozek moci informace opakovaně snadno vyhledat.
Když mozek stávkuje
Nepopsaný mozek batolete sice nic netuší o světě a principech jeho fungování, má však maximální potenciál pro utváření vzájemných interakčních vazeb mezi různě funkčně zaměřenými neuronálními okruhy. S přibývajícím věkem záleží potom už jen na člověku, do jaké míry svůj mozkový potenciál využije. Vždy však bude platit pravidlo: absolutní poznání s novými informacemi roste, schopnost mozku zapojovat je do vzájemně strukturovaných vazeb však výrazně klesá.
V paměti nadosmrti
Co se jednou mozek naučil, nikdy nezapomene. Přesto se těžce nabyté znalosti, nejsou-li používány, vytrácejí. Pozor, nemizí! Mozek je ovšem nedokáže dostatečně rychle vyhledávat. Aby ho nabyté informace nezahltily, využívá totiž pouze ty komunikační kanály, které potřebuje v současném životě. „Kartotéka" se přeskupí a šuplíky s neužívanými informacemi klesnou někam k podlaze, zatímco ty aktuální zůstanou ve výšce očí. Tento proces nazýváme zapomínání.
Ale i když zapomínání dospělému člověku myšlení hodně usnadňuje, mozek je pořád bombardován příliš mnoha informacemi. Rozhoduje vlastně ve stavu permanentního přetížení. A právě proto ho hravě porazí v pexesu kdejaký pětiletý prcek…
zdroj: kvantovapsychologie.cz
