reklama
 

Děti zemřelé před porodem? Anatomicko-patologický odpad

Miminko přišlo na svět předčasně, mrtvé. Maminka by ho ráda pohřbila, ale nemůže. Děti zemřelé před porodem jsou totiž jen anatomicko-patologický odpad.

Foto: Thinkstock

Miminko rostlo v jejím těle pět měsíců. Pak se něco pokazilo, a přišlo na svět předčasně. Mrtvé.

Maminka ho milovala. Těšila se na něj. Ráda by se s ním rozloučila, dala mu jméno, oplakala ho, pohřbila. Nechce, aby plod skončil jako anonymní odpad mezi krvavými kusy lidských tkání ve spalovně. Touží s ním naložit důstojně jako s lidskou bytostí, kterou se mělo stát. Ale nesmí.

Jak to vypadá v praxi?

Děti zemřelé před porodem jsou totiž jen anatomicko-patologický odpad. A podle toho se v porodnici někdy zachází i s jejich maminkami.

"Rodila jsem na nezabrzděné posteli vkleče, v prokrvavělém pyžamu, na sále, který nebyl porodní a kde nebylo žádné odpovídající vybavení pro porod... Sestra přitom psala na stroji a bavila se s doktorem, jako by o nic nešlo," popsala otřesné zkušenosti s potratem miminka ve 22. týdnu těhotenství paní Zuzka. A pak ještě musela bojovat o to, aby své dítě směla pohřbít.

Toto je její příběh: Nechejte mě pohřbít moje dítě!

"Vytlačujeme smrt i z nemocničního prostředí, přitom se jedná o přirozenou součást života. Z psychologického hlediska je ale pro rodiče důležité rozloučit se s dítětem. Nepodceňujme ani truchlení a možnost pojmenovat své dítě. Možná se to bude zdát extrémní, ale z vlastní zkušenosti vím, že bych byla ráda i za fotku dítěte. Mnoho památky na jeho krátký život totiž rodičům v rukou nezůstane. Zůstane zde jen prázdná kolébka," konstatuje smutně paní Zuzka.

Co je plod a co už dítě?

Co je mrtvě porozené dítě a co "jen" potracený plod? Definice vychází ze zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, část sedmá, paragraf 82: "Plodem po potratu se rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny."

Pokud plod po narození dýchá nebo projevuje alespoň jednu ze známek života, považuje se podle doplňujících definice ministerstva zdravotnictví tato situace za narození živého dítěte bez ohledu na délku trvání těhotenství.

Za mrtvě narozené dítě (nikoli potracený plod) se pak považuje plod narozený bez známek života, pokud váží víc než půl kila, je narozený po 22. dokončeném týdnu těhotenství nebo je od temene hlavy k patě delší než 25 cm.

Doporučujeme: Náš syn žil jen 10 dnů: Milovali jsme ho každou vteřinu

Plod ve 22+0 týdnu těhotenství je velký asi 28 cm a váží 500 g. Maminka zřetelně cítí jeho pohyby. Přesto nemá nárok na vydání tělíčka k pohřbení. Nemůže se bránit, pokud ho porodnice nechá zlikvidovat v nemocniční spalovně jako anatomicko-patologický odpad.

Stejně skončí dokonce i těla dětí zemřelých mezi 22. a 40. týdnem těhotenství (tedy ne plody, ale mrtvě porozené děti), jestliže rodina neprojeví o jejich pohřbení zájem do 96 hodin.

Zacházení hodné člověka

Změnit současné nedůstojné zacházení s těly mrtvě narozených dětí chce občanské sdružení Tobit. Jeho cílem je prosadit, aby tyto děti byly pohřbívány důstojně jako lidé.

"S těly dětí zemřelých před porodem by mělo být nakládáno se stejnou pietou jako s každým mrtvým lidským tělem. Pozůstalým rodičům by mělo být umožněno vydání těl jejich dětí k pohřbení, pokud o to požádají," konstatuje předsedkyně sdružení Jana Hynková.

Děti zemřelé před porodem, jimž nikdo pohřeb nevypravil, pak chce sdružení pohřbívat na Vinohradském hřbitově v Praze do hrobu č. 119, aby nedocházelo k hromadné nedůstojné likvidaci.

Jak vidíte problém s předčasně narozenými dětmi vy? Je plod člověkem? A odkdy? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Elenka: Holčička, která chtěla žít

Sušická bestie: Nesnesla pláč dětí, tak je vraždila

Chodíte často na malou? Odvrácená strana žízně

Proč název Tobit?

Žid Tóbit z izraelského kmene Neftalí, otec Tóbijáše, žil podle biblických spisů v 8. století před n. l. za vlády asyrského krále Sancheríba. Ten nechával zajaté Židy popravovat a Tóbit nepohřbená těla soukmenovců pochovával. Tím na sebe přivolal nejen posměch sousedů a vlastní manželky, ale také hněv Asyřanů. Nakonec byl postižen slepotou, Bůh mu však vrátil zrak.

Související

reklama

Komerční tip

reklama