Děti jsou zvědavé jako opičky a vlastní tělo je přímo fascinuje. Zejména ty jeho části, které se u druhého pohlaví liší. Máte kluka i holku a jsou si věkově blízcí? Pak budete možná jednou zaskočeni, když nečekaně vkročíte do jejich pokojíčku...

Odrostlejší batolata i předškoláci totiž projevují extrémní zaujetí pro se?xuální rozdíly a funkce těla. Uspokojují je různě: hrou na dok?tora, sledováním rodičů v koupelně, hraním si s vlastními genitáliemi, porovnáváním částí těla s kamarády druhého pohlaví ne?bo právě se sourozenci. A tak se nedá vyloučit, že první zkušenosti s opačným pohlavím získají bratr a sestra od sebe navzájem. Nemusíte se děsit - nejde o incest ani o nějakou nepěknou úchylku. Zkoumání lidské sexuality je u dětí ve věku 3 až 5 let naprosto přirozené a běžné. A sourozenec opačného pohlaví je prostě jako vhodný objekt první na ráně.

Ukaž mi to!

"Ve střední Evropě panoval až do 17. století poměrně tolerantní přístup k sexuálním projevům, který nám dnes připadá natolik vzdálený a nebezpečný, že jeho znovuoživení se bráníme všemi možnými prostředky. Každý tehdy směl uspokojovat svůj sexuální pud tahovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení zdraví jeho či jiných. Lidé se bez ostychu vzájemně dotýkali, hladili, objímali. Sebeukájení nebylo nijak potlačováno. Chůvy a rodiče masturbovali malé děti, aby je zklidnili," konstatuje naučná kniha o lidské sexualitě Ukaž mi to! od německé psychiatričky Helgy Fleischhauer-Hardt, která byla přeložena do mnoha světových jazyků včetně češtiny.

"Nedostatečná antikoncepce byla kritizována církvi. V některých městech vrchnost zřídila nevěstince. Zasvěcené poučení o sexuálním životě už malým dětem bylo samozřejmé," dodává autorka knihy.

Podezřelé ticho

Lidská sexualita se od těch dob nezměnila, barokní katolizace Evropy ji jen potlačila a deformovala. Je tedy dost pravděpodobné, že se za dveřmi společného sourozeneckého dětského pokoje mohou odehrávat scény na první pohled poněkud lechtivé. Možná budou mít vaše děti štěstí a při zkoumání vlastních těl navzájem je nepřistihnete. Pokud se však stane, zkuste zachovat chladnou hlavu.

Uvědomte si, že dětská touha prověřit rozdíly mezi tvým a mým je přirozenou součástí rozvíjejícího se sebeuvědomění a sexuálního ztotožnění. Copak vy jsme si na doktora opravdu nikdy nehráli? Přistihli vás tehdy dospělí? Jak reagovali? Určitě ne tak dobře, jak to dokážete vy! Odpověď si připravte předem a mějte na paměti poselství, která chcete vyjádřit. Místo negativní impulsivní reakce nabídněte smyslu?plnou a jasnou odpo?věď," radí MUDr. Ondřej Trojan ve své knize O čápech, vránách a dětech.

Možná s tím budete mít zpočátku trochu problém, ale pokuste se překonat ostych. Když začnete vysílat signál, že jsou tyto partie nějak divné nebo že je s nimi něco v nepořádku, popřípadě že by se o nich nemělo mluvit, děti to okamžitě zaregistrují. Vezmou si z toho příklad a až na zmíněné části těla příště přijde řeč, ocitnou se v rozpacích. Za své genitálie se pak začnou stydět, což není zcela ideální přístup k životu.

Stud není na místě

Přistoupíte-li k situaci se stejným nadhledem jako autorka knihy Ukaž mi to!, určitě zvládnete vysvětlit - ideálně oběma sourozencům naráz - k čemu slouží rozdílné partie jejich těla, jak s nimi zacházet a co naopak nedělat, nebo alespoň ne na veřejnosti. Výsledkem by v optimálním případě mohl být rozhovor v knize popsaný:

On: To je BEZVA! Teď už to konečně všechno vím!

Ona: A já taky.

Ona: Tak ty jsi sis opravdu myslel, že včely se rodí z kytek na louce, nebo tak nějak...?

On: ... a taky že hříbata k té louce patří a nevěděl jsem, čím se od sebe liší klisna a hřebec.

Oba: Jedno je jisté, pupík ten máme oba.

On: Ale TO, co tady mám já, ty nemáš.

Ona: No a co? Zato tam mám takovou škvírku! Ten tvůj pinďourek je prostě venku a já mám zase všechno vevnitř v té štěrbince. Skvělý, co?

On: To teda ano!

zdroj: Ondřej Trojan, O čápech, vránách a dětech; Helga Fleischhauer-Hardt, Ukaž mi to!