reklama

Babičky raději vidí vlastní vnoučata než potomky. Studie potvrdila vyšší míru empatie

Skupina vědců z Emoryho univerzity v Atlantě provedla výzkum na 50 ženách pomocí funkční magnetické rezonance. Z výsledků vyplynulo, že se u nich aktivují mozková centra spojená s pocitem empatie silněji u vnoučat než u vlastních dětí.

Foto: iStock

Odborný zájem o vztah babiček a jejich vnoučat mají vědci už asi od 60. let minulého století. Tehdy se zabývali otázkou, zda může vyšší věk dožití žen souviset s jejich důležitostí pro život vnoučat, připomněl britský deník The Guardian.

Nyní se rozhodl hlouběji do problematiky ponořit antropolog James Rilling a jeho tým. Výzkumníci vybrali 50 žen, které mají alespoň jedno biologické vnouče ve věku tří až dvanácti let, a využili funkční magnetickou rezonanci, zobrazovací metodu pro sledování mozkové odezvy na vnější či vnitřní podnět, aby pozorovali procesy v jejich mozku. 

Ženy pod jejich dozorem sledovaly fotografie vlastních dětí a vnoučat a také dětí a dospělých, s nimiž je nepojí žádný vztah. V případě vnoučat se v mozku silněji aktivovala centra spojená s empatií. 

"Vyplývá z toho, že babičky mohou mít větší tendenci vciťovat se do svých vnoučat, když s nimi interagují. Pokud se dítě usmívá, sdílí s ním jeho radost. Pokud pláče, pociťují jeho bolest a rozrušení," vysvětlil Rilling, vedoucí studie publikované v odborném periodiku Proceedings of the Royal Society B

Odborníci předtím provedli podobný pokus s dětmi a jejich otci. Oblasti spojené s emocemi a empatií se v průměru silněji aktivovaly v případě babiček než otců ratolestí, i když se ve vzorku objevili i muži, kteří vykazovali stejnou míru emoční angažovanosti jako babičky. 

Když si ženy oproti tomu prohlížely fotky svých vlastních dospělých dětí, aktivovaly se v mozku spíše centra spojená s kognitivní empatií. To znamená, že se své děti snažily pochopit spíše rozumově, ale vytrácelo se přímé emoční spojení. "Emoční empatie znamená, že jste schopni cítit to, co ten druhý, kdežto kognitivní poukazuje na to, že na rozumové úrovni chápete, jak se druhý cítí a proč," přibližuje Rilling. 

Může to podle něj v budoucnu pomoci vysvětlit, proč jsou prarodiče často nadšenější z toho, že vidí svá vnoučata než vlastní děti. Antropolog by se dále chtěl zabývat dědečky a dalšími lidmi, kteří se různě podílejí na výchově dítěte, a výsledky porovnat. 

Kvůli roztroušené skleróze hýbe jen hlavou: Je to kruté, ale neumírám, já takhle žiju | Video: Daniela Písařovicová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama