Pravda o dětech a knihách: Opravdu čtou tak málo?
Se vztahem českých dětí ke knihám to není tak zlé, jak se na první pohled zdá. Ovlivnily moderní technologie dětský vkus? Čtou stejně často a stejné knihy jako jejich rodiče? Zeptali jsme se šéfredaktora nakladatelství Albatros Petra Eliáše.
Stále slýcháme, že české děti nemají vztah ke knihám a volný čas raději tráví u počítače tabletu. Jak se ale zdá není to až tak zlé. Změnil se samozřejmě jejich vkus a tak trochu i styl čtení, přesto se knihám rádi vrací.
V rozhovoru se šéfredaktorem dětského nakladatelství Albatros jsme se zeptali nejenom na evergreeny, ale i novinky, které právě vychází. A co by nemělo chybět v knihovničce vaší školačky nebo školáka?
Stále slyšíme alarmující zprávy o tom, že děti nečtou a ani rodiče nemají čas jim číst. Je to pravda?
To byste se měli zeptat spíš dětí, jestli si čtou a zda na ně rodiče mají čas. Já sám nemám takováhle paušální tvrzení moc rád, takže moje odpověď bude trochu vyhýbavá. Je fakt, že literatura má tvrdou konkurenci v podobě nových i staronových technologií, snáz konzumovatelných.
Čtou současné děti méně než ty, které neměly neomezený přístup k moderním technologiím – internetu, chytrým telefonům nebo tabletu?
Myslím, že se mění především to, jak děti čtou. Zvykají si přijímat informace rychle a skládat si je z útržků. U knih mohou být netrpělivé. Knižní trh jim jde v tomto ohledu naproti, forma je vstřícnější.
Já jsem vyrůstala na příbězích švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové. Jsou Děti z Bullerbynu nebo Pipi Dlouhá Punčocha stejně oblíbené i u současných školáků?
Ano, zvlášť Děti z Bullerbynu se pořád hojně čtou, je to jedna z našich stálic. Přitom Astrid Lindgrenová napsala mnohem čtivější, přístupnější příběhy.
Změnil se během posledních několika let vkus dětí?
Myslím, že vkus se vyvíjí neustále, ale k žádné zásadní změně asi nedošlo. Naší snahou je samozřejmě vkus částečně formovat, a to je pak vždycky tak trochu sázka do loterie. Knížky, kterým věříme, často zapadnou, naopak nás pravidelně příjemně překvapují nejrůznější černí poníci.
Patří nějaké knihy k evergreenům?
Ano, kromě už zmíněných Dětí z Bullerbynu je to třeba leporelo Polámal se mraveneček nebo Malý princ, abych jmenoval jen některé. Obecně lze říct, že existuje poměrně početná skupina knih, k nimž se rodiče a prarodiče rádi vracejí a pořizují je svým dětem jako osvědčenou jistotu.
Jaké novinky jste si připravili pro letošní jaro?
Odpovědět na tuhle otázku aspoň trochu stručně znamená opomenout ohromné množství skvělých knížek. Za všechny zmíním třeba roztomilý, vtipný příběh O Záhořovi, prasátku s kníry od Ivana Binara s ilustracemi Evy Sýkorové-Pekárkové, knihu švédského autora Dannyho Wattina Kluk na větvi v báječném překladu Heleny Matochové a s překrásnou obálkou od Nikkarina.
Po téměř padesáti letech konečně vychází Papírový drak Z. K. Slabého s ilustracemi Václava Sivka – kniha byla v šedesátých letech nachystaná do tisku, ale nakonec nemohla vyjít. Výročí narození Karla IV. připomeneme titulem Královské karty Karla IV. Evy Chupíkové nebo novým příběhem Ivony Březinové Vítej, Karle!.
A jaká kniha by neměla chybět v knihovničce školačky a jaká v knihovně školáka?
Myslím, že žádný správný předškolák se neobejde bez knihy A-Ž půjdeš do školy, která kluky i holky připraví na vše, co je ve škole čeká. A školákům bych doporučil Encyklopedii pro děti 21. století Jiřího Žáčka s ilustracemi Radany Přenosilové.
