Adoptované dítě - co se pozná až časem
Adoptovat cizí dítě je velmi ušlechtilé. K tomuto A je potřeba říci i B.
Adoptovat cizí dítě je velmi ušlechtilé. Uvědomte si ovšem, že často vychází především z vaší touhy mít doma dítě. Ať už proto, že se vlastní dlouhodobě nedaří nebo proto, že si potřebujete zahojit nějaký problém. K tomuto A je potřeba říci i B!
Nikdy nevíte, jaké potíže vám při výchově nastanou. Proto si nezapomeňte vždy připomínat jedno: Je to cizí dítě! S takovou jej musít přijmout.
Kukačka naklade vejce do cizího hnízda a má jistotu, že mláďata budou nevlastními rodiči vychována dobře. Vy na počátku nemůžete nikdy říct, že dítě vychováte dobře ani u vlastních dětí, natož u adoptovaných. Podstanou roli totiž časem sehrají geny a ty se u nás lidí dost liší.
Začne to slibně...
Naučíte dítě určitým návykům, chování a dovednostem. V jistém momentě se ale vše začne měnit. Přijde na řadu dědičnost. U dítěte se začnou projevovat rysy, které se vám obtížně ovlivňují, nebo se kterými toho ani moc nenaděláte. Sahají do historie biologické rodiny. Dokážete právě v tomto období „své" dítě skutečně přijmout takové, jaké vám ho někdo cizí upekl? Budete se umět srovnat s tím, že některé věci zkrátka nezměníte? Nebudete mu nic vyčítat?
Pro přijetí jsou důležité důvody adopce a pro zvládání krizových situací také fakt, jestli o adopci stáli usilovně oba rodiče. V opačném případě budete při první výchovné krizi řešit hned druhou - vaši partnerskou.
Prosím - neopouštět!
Pokud už jste se pro dítě jednou rozhodli, neměli byste jej v žádném případě opouštět. Ono se muselo přizpůsobit vašemu rozhodnutí, ono díky vám našlo svůj nový domov, svůj řád i smysl žití. Bylo pro něj nesmírně obtížné vyrovnat se se ztrátou svých vlastních pokrevních rodičů. Druhé zhroucení ze zjištění, že ho opakovaně nikdo nechce, by mohlo mít opravdu tragické následky na jeho psychice a jistě by zcela zásadně ovlivnilo jeho další život.
Můžete se stát osvojiteli právě vy?
Osvojiteli se mohou stát pouze zletilé fyzické osoby, které způsobem svého života zaručují, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům (§ 64, právní předpis č. 94/1963 Sb., Zákon o rodině).
Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl obdobně jako bývá mezi rodiči a vlastními dětmi. V praxi se za nejvhodnější považuje věkový rozdíl 25 až 35 let (podle EU, u nás do 45 let). Možné ale jsou a poměrně často se vyskytují odchylky směrem nahoru i dolů. Vždy záleží na posouzení konkrétního případu, kdy ještě je a kdy již není přiměřený věkový rozdíl (§ 65 odst. 1).
Nepřipouští se, aby mezi osvojitelem a osvojencem byl příbuzenský vztah v pokolení přímém (prarodiče a vnuci) nebo vztah sourozenců - v takových případech lze využít jiných typů NRP, zejména pěstounské péče. Vzdálenější příbuzenský vztah na překážku osvojení není.
Osvojitelem se může stát i osamělá osoba, lhostejno, zda muž či žena.
Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé. V případě soužití druha a družky může dítě osvojit jen jeden z nich. Chce-li však dítě osvojit jen jeden z manželů (nikoli tedy jako společné dítě), musí mít souhlas druhého manžela. Tohoto souhlasu není zapotřebí, pokud druhý manžel nemá způsobilost k právním úkonům nebo pokud by opatření takového souhlasu bylo spojeno s překážkou těžko překonatelnou (§ 66)
Osvojit lze jen nezletilého (tj. osobu mladší osmnácti let), a to jen je-li mu osvojení ku prospěchu (§ 65 odst. 2).
Zdroj: FOD
