Chcete vychovat psychicky odolné dítě? Pak se vyhněte těmto chybám
Psychická odolnost a mentální síla neznamená, že by dítě nemělo nikdy zabrečet. Jde spíš o předpoklad, že z něj vyroste zodpovědný a vyrovnaný člověk.
Když chcete vychovat z dítěte silného jedince, neznamená to, že mu budete zakazovat plakat a že bude muset zvládnout úplně všechno. Je to mnohem sofistikovanější. Jde o to, chytře mu vštípit správné emocionální a sociální dovednosti.
S nimi se bohužel dítě nikdy nerodí, je třeba mu je předat, což mohou jedině rodiče. Jak to udělat?
1) Neříkejte: To nic není
Dovolte svému dítěti, aby mělo emoce a pocity z věcí, které se kolem něj dějí. V opačném případě mu totiž dáváte najevo, že to, co cítí, je špatně nebo na tom nezáleží. Mnohem lepší než říct: "Nic si z toho nedělej, to nic není." je: "Já vím, že máš strach, ale jsem si jistá, že to zvládneš."
2) Nepodléhejte
Neustoupit, když dítě pláče, kňourá, vzteká se, je jedna z nejnáročnějších výchovných disciplín. Jenže pokaždé, když se vzdáte a poskytnete mu, o co tímhle ne úplně adekvátním způsobem žadoní, ho zároveň utvrzujete v tom, že právě tohle chování je vlastně perfektní cesta k tomu, jak mít všechno, co chce. Zkuste děti naopak učit, že se občas musí vyrovnat s neúspěchem či odmítnutím. Díky tomu také pochopí, že i některé emoce je třeba ovládat.
3) Nerozmazlujte ho
Často máme pocit, že aby se naše dítě mělo co nejlépe, je nutné mu poskytnout vše, co by jen trochu mohlo potřebovat a co ještě dokážete zaplatit. Částečně se tím možná i vykupujeme ze špatného svědomí, že se dítěti třeba nevěnujeme tolik, jak bychom chtěli nebo měli. Jenže děti by měly vědět, že prostě nemohou mít všechno (i když na to nakrásně máte peníze), aby si věcí vážily a naučily se sebedisciplíně. Nastavte si jasná pravidla a limity.
4) Neočekávejte dokonalost
Ani opačný extrém není správný. Je správné mít velké cíle, ale ne nesplnitelné. Když od dětí očekáváte až příliš mnoho, ať už ve sportu, či ve škole, mohou se paradoxně přestat snažit, pokud předem cítí, že vám nedokážou vyhovět. Zároveň jim tak zaděláváte na problémy se sebevědomím. Zkuste proto cíle nastavovat spolu se svým dítětem - aby byly dostatečně ambiciózní, ale zároveň realistické.
5) Nedělejte z nich šéfy
Je dobře, že dětem dáváte najevo, že vás jejich názor zajímá. To, že dítěti jen nařizujete, co má dělat, a na nic se neptáte, je staromódní, dávno překonaný přístup. Jenže i dětské pravomoci by měly mít své hranice. Pokud totiž děti mají pocit, že ony mají o všem rozhodovat, často to vede k pocitům úzkosti. Dětská rozhodnutí by proto měla vznikat po jisté diskusi s vámi. Měli byste jim dát informace, argumenty i vlastní názor.
6) Ukažte jim důsledky
Máte tendenci hasit problémy svých dětí pomalu ještě dřív, než se stanou? Když dítě někde něco zapomene, neudělá, nebo udělá špatně, vy hned jdete a napravíte to? Nedělejte to. Děti musí vědět, jaké následky mohou mít jejich chyby, a musí umět je samostatně vyřešit, anebo vás poprosit o pomoc.