2 měsíce života: Podívejte se, jak děti vypiplaly štěňata!

Přesněji řečeno jedno dítě. Vlastně už skoro dospělá slečna. I když její mladší brácha statečně pomáhal. A celá rodina. Vlastně se dá shrnout, že jsme dlouhých osm týdnů všichni skákali, jak štěňata pískala. A že pískala pořádně!

Dcera psí miminka pomohla porodit, krmila je napřed injekční stříkačkou, pak z dudlíku a nakonec z misek, čistila psí hovínka, jezdila k veterináři, psí mamce Laře zachránila včasným zásahem život, když zkolabovala na nedostatek hořčíku, a tomu nejmenšímu z pejsků, Nindžovi, zachránila život také, když ho nenechala umřít hlady, protože se s rozštěpem nedokázal sám nakrmit...

Dokonce i syn se naučil bez protestů čistit kotec (fakt nevoňavá práce!), odnášet smrdupytle (kam jsme dávali použitou psí podestýlku), nosit psí mimina po schodech na zahradu a zase zpátky, neprotestovat a poslušně vyskočit, kdykoli bylo potřeba cokoli udělat.

Teď jsou z mimin batolata, která pomalu odcházejí do služby k jiným hodným lidem. Co to přineslo našim dětem? Rodičovský obdiv, jak dlouhodobou zátěžovou situaci zvládly. Pocit, že „byly u toho". Spoustu psího mazlení. A té starší navíc pevné přesvědčení: Děti? Nikdy v životě! (No, snad ji to časem přejde.)