Velvyslanectví Čínské lidové republiky v České republice dne 21. února 2006 zaslalo dopis hejtmanům krajů, primátorům měst, starostům měst, městských částí a obcí a předsedům zastupitelstev měst a obcí v České republice k vyvěšování tibetských vlajek. Tento dopis kromě věcně správných informací obsahuje i řadu polopravd a nepravd.

Jako koordinátoři akce Vlajka pro Tibet v ČR proto považujeme za svou povinnost na dopis čínského velvyslance reagovat. Není možné vyčerpávajícím způsobem reagovat na všechna nesprávná, neúplná či zavádějící tvrzení čínské strany, nabízíme však toto stručné vyjádření, abychom věc uvedli na pravou míru a poskytli adresátům velvyslancova dopisu, ale také samotnému panu velvyslanci informace z jiných zdrojů.

V první řadě je třeba panu velvyslanci Tchang Kuo-čchiangovi, který v ČR zastupuje Čínskou lidovou republiku, důrazně připomenout historicky nezpochybnitelnou skutečnost, že až do násilné okupace Tibetu vojáky čínské lidové armády v roce 1950 byl Tibet samostatným a vládami ostatních zemí uznávaným státem.

Čínští císaři poprvé uznali, že Tibet je samostatnou zemí nezávislou na Číně již roku 821 v mírové smlouvě, kterou podepsali s vládci Tibetu a v níž se mj. uvádí: "Tibet i Čína se spokojí s hranicemi, které jim nyní náleží. Vše na východě je zemí velké Číny a vše na západě beze všech pochybností zemí velkého Tibetu. Od nynějška žádná strana nerozpoutá válku, ani se nezmocní cizího území...".

Chápeme, že by občané ČLR pro svou zemi rádi napsali "lidsky přijatelnější" dějiny, za současného stavu však nezbývá než si otevřeně přiznat každodenní ničím neomluvitelné porušování lidských práv a svobod, mučení politických vězňů, zastrašování mnichů a dalších obyvatel Tibetu, dnes Tibetské autonomní oblasti (TAO), v níž ale ze strany čínských úřadů nebyla autonomie v plném významu tohoto slova nikdy dodržena.

Dále je nezbytné zmínit fakt, který totalitní země pokaždé znovu překvapí, a to že lidská práva jsou suverénním tématem, při jehož posuzování nelze zohledňovat nic jiného, než opět jen lidská práva samotná. A že nad lidská práva v žádném případě nelze stavět obchodní vztahy a hospodářský rozvoj té které země.

Pokud by se Tibeťané měli pod okupací Číny tak dobře, jak se nám snaží pan velvyslanec namluvit, jen velmi těžko by mohla světoznámá americká organizace Freedom House, která se zabývá dodržováním lidských práv ve světě již od roku 1972, označit Tibet spolu s Čečenskem pro rok 2005 za dvě země s nejhorší situací v oblasti lidských práv a svobod.

A úplně zbytečně a vlastně neopodstatněně by v tom případě Čína tak důkladně vládními servery filtrovala slova jako: demokracie, lidská práva, dalajlama, Tchajwan, masakr na náměstí Tchien-an-men, nezávislost atd.

A pokud by "mírové osvobození Tibetu", při kterém zemřelo přes milion Tibeťanů bylo samotným Tibeťanům tak prospěšné, jak nás pan velvyslanec opakovaně ujistil, bylo by možná zajímavé položit mu otázku, jak je v tom případě možné, že španělský Národní soud bude v dohledné době projednávat žalobu na bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina, bývalého čínského premiéra Li Pchenga a několika dalších čínských činitelů, kteří jsou viněni z genocidy, zločinů proti lidskosti, mučení a terorismu páchaných na tibetském lidu od založení TAO v roce 1951.

Zcela souhlasíme s příslovím, že jednou vidět je lepší než stokrát slyšet, proto také nasloucháme tragickým příběhům tisíců uprchlíků, kterým se z Tibetu podařilo uprchnout. Ze stejného důvodu se domníváme, že je třeba, aby co nejvíce českých občanů na vlastní oči poznalo skutečnou, komunistickou propagandou nezkreslenou situaci v Tibetu.

Avšak máme na mysli objektivní poznání současné situace Tibeťanů ve sférách lidských, politických a sociálních, a nikoliv zhlédnutí potěmkinovských vesnic, které čínská správa v Tibetu tak zručně buduje pro stále větší množství turistů. Současně je víc než politováníhodné, že Velvyslanectví Čínské lidové republiky v ČR z politických důvodů a ze strachu z šíření objektivně získaných informací nevydává tzv. "nežádoucím" osobám české národnosti víza na cestu do Tibetu.

Žádáme proto velvyslance ČLR, aby tuto skutečnost, která je v zásadním rozporu s jeho tvrzením o možnosti objektivního posouzení občany ČR, objasnil.

V následující části bychom rádi na pravou míru uvedli některá z nepravdivých či chybných tvrzení velvyslance ČLR v ČR pana Tchang Kuo-čchianga, a to že:

1. V Tibetu nejsou porušována lidská práva a jsou dodržovány náboženské svobody
2. Životní úroveň Tibeťanů se nepřetržitě zlepšuje a jejich průměrné příjmy přesáhly celostátní průměr
3. Upozorňování na porušování lidských práv má vliv na obchodní vztahy mezi ČLR a ČR.

1. V Tibetu nejsou porušována lidská práva a jsou dodržovány náboženské svobody

To, že lidská práva jsou v Tibetu soustavně porušována, je nesporné. Dokládá to celá řada rezolucí, usnesení a dalších zahraničněpolitických dokumentů Organizace spojených národů, Evropské unie i jednotlivých národních států včetně České republiky.

Za všechny můžeme například zmínit nejnovější usnesení Evropského parlamentu (EP) o Tibetu a Hongkongu z 15. prosince roku 2005 (P6_TA-PROV(2005)0533), které konstatuje absenci pokroku v dialogu EU a Číny o lidských právech.

V tomto usnesení je mimo jiné konstatována existence kampaně za tzv. "vlasteneckou převýchovu" vedenou čínskými představiteli, dále je upozorněno, že během převýchovné kampaně v říjnu 2005 v klášteře Däpung ve Lhase za dosud neobjasněných okolností zemřel mladý tibetský mnich Ngawang Čhangčhub, pět tibetských mnichů z kláštera Däpung ve Lhase bylo zatčeno a uvězněno a klášter Däpung byl následně hermeticky uzavřen zvláštními jednotkami čínské armády.

Bylo konstatováno, že zvláštní zpravodaj Výboru pro lidská práva OSN věnující se otázkám mučení a jiného surového, nelidského či potupného zacházení či trestání Manfred Nowak, který pobýval v Číně od 20. listopadu do 2. prosince 2005, potvrdil na základě informací, jež během své mise získal, že v Číně se používala a používá řada mučících metod a mučení je podle jeho názoru v Číně běžně rozšířené.

Nadále zůstává nejasná situace dnes šestnáctiletého Gendün Čhökji Ňimy, který byl v roce 1995 ve věku šesti let dalajlamou uznán jedenáctým pančhenlamou, druhým nejvýznamnějším duchovním představitelem Tibetu. Bezprostředně po intronizaci byl pančhenlama čínskými úřady uvězněn a od té doby je zadržován na neznámém místě.

V souvislosti s tímto případem byla zadržena nebo uvězněna i řada duchovních učitelů. Na místo dalajlamou uznaného pančhenlamy Číňané v naprostém rozporu s tradičním systémem vyhledávání pančhenlamou určili jiného, čínského chlapce.

2. Životní úroveň Tibeťanů se nepřetržitě zlepšuje a jejich průměrné příjmy přesáhly celostátní průměr

Ani podle oficiálních čínských statistik není ekonomická situace Tibeťanů dobrá. Nejkritičtější je zejména u lidí, kteří žijí na venkově a živí se zemědělstvím nebo pastevectvím. Na venkově žije 85 % všech Tibeťanů žijících v Tibetské autonomní oblasti (TAO) a 90 % z nich jsou zemědělci a pastevci. Státní investice do venkova tvoří pouze několik procent všech investic do Tibetu. Podle Tibetského statistického úřadu se náklady na život na tibetském venkově zvedly v letech 1992-2001 o 97 %. Ovšem venkovské příjmy na hlavu stouply ve stejném období jen o 69 %.

Kupní síla v roce 2001 tak byla nižší než v roce 1992 a většině Tibeťanů se tak paradoxně žije hůř. Zatímco v celé Číně je pod sociální hranicí chudoby (635 jüanů za rok na osobu, tj. 76 USD) jen 4,5 % lidí, v TAO je jich o polovinu víc, přes 9 %.

Pod absolutní hranicí chudoby (865 jüanů za rok na osobu, tj. 104 USD) pak žije v Tibetu na venkově 24,5 % obyvatel (čínský průměr je 9,4 % ). Podobně jsou na tom i lidé bez zaměstnání žijící ve městech. Pokračující přesídlování čínské populace do Tibetu a příliv nových pracovních sil představují pro Tibeťany, kteří žijí ve městech a jsou často handicapováni nedostatečnou znalostí čínštiny, znevýhodnění nebo rasovou diskriminaci při hledání nebo udržení práce.

V roce 1999 nejvyšší čínské státní a stranické orgány přijaly tzv. "Program rozvoje západní Číny". Podle oficiálních prohlášení je hlavním cílem programu "zmenšení ekonomických rozdílů mezi rozvinutou a bohatou východní částí a nerozvinutou chudou západní částí země".

Pro čínské úřady jsou však velmi důležité jiné cíle, které program sleduje: upevnění politické a vojenské kontroly v citlivých oblastech Tibetu a Sin-ťiangu (Ujgursko), využívání nerostných surovin a přesuny čínského obyvatelstva do Tibetu a Sin-ťiangu. I proto mezinárodní organizace zabývající se Čínou a Tibetem program přejmenovaly na "Program destrukce západní Číny".

Mezi hlavní aktivity "Programu rozvoje západní Číny" v Tibetu patří stavba 1100 km dlouhé čchingchajsko-tibetské železnice z Golmudu do Lhasy, která se začala stavět v roce 2001 a má být zprovozněna v příštím roce. Železnice bude sloužit hlavně jako strategická dopravní tepna pro armádu, na dopravu čínských osadníků do Tibetu a pro vývoz nerostných surovin (ropa, plyn, olovo, zinek, azbest, měď, zlato, chróm, sůl apod.) z těžko dostupných oblastí centrálního a severního Tibetu do vnitřní Číny.

Ze zkušeností z provozu podobné železnice z Urumči do Kašgaru v autonomní oblasti Sin-Ťiang, která byla otevřena před několika lety, je zřejmé, že železnice nebude sloužit Tibeťanům, ale zejména čínským přistěhovalcům.

3. Upozorňování na porušování lidských práv má vliv na obchodní vztahy mezi ČLR a ČR

Politologové i ekonomičtí experti v České republice se shodují na tom, že neexistuje žádné spojení mezi upozorňováním na porušování lidských práv v Číně a Tibetu a úspěchem nebo neúspěchem českého obchodu v Číně. Za hlavní důvody neúspěšného obchodování jsou většinou považovány čínský protekcionismus a nezkušenost českých exportérů při reakcích na ekonomické změny hospodářsko-politických podmínek v Číně.

Platí to nejen pro Českou republiku, ale i pro další země. "Čínský trh má přes všechen růst v posledních letech jen minimální odbytový potenciál pro západní výrobky," uvádí Joe Studwell, jeden z nejznámějších západních ekonomů - specialistů na Čínu.

Studwell v jedné ze svých analýz uvádí i důvody, proč tomu tak je: malá kupní síla obyvatelstva ČLR (západní zboží je v Číně drahé), levná pracovní síla (čínské zboží je levné) a neúspěch politiky společných firem v Číně v 90. letech (kdy se plánoval prodej na čínském trhu přibližně 80 % a 20 % pro vývoz z Číny a realita byla úplně obrácená, tj. 20 % prodej na čínském trhu a 80 % vývoz z Číny).

Výsledkem je pak přesun výroby do Číny, vzrůst nezaměstnanosti na Západě a velký obchodní deficit s Čínou. Kromě výše uvedených důvodů se ve zprávě uvádí i další důvody jako např. značná míra korupce, netransparentní legislativa, nekonvertibilní měna a související problémy a mnoho dalších ekonomických, politických a společenských důvodů.

Českého ministerstvo průmyslu [MPO] se ve své "Strategii prosazování obchodně-ekonomických zájmů České republiky v Číně" v lednu 2005 nikde nezmiňuje o tom, že by upozorňování na porušování lidských práv v Číně a Tibetu bylo překážkou obchodu mezi Českou republikou a ČLR. Za zmínku stojí i obchodní bilance mezi Českou republikou a ČLR, která se podle MPO neustále zhoršuje.

Např. v roce 1993 dosahoval přebytek obchodu + 174 mil. USD (vývoz 253 mil. USD a dovoz 79 mil. USD), v roce 2001 již byla bilance obchodu záporná a přesahovala jednu miliardu USD (vývoz 81 mil. USD, dovoz 1,07 mld. USD) a za prvních 11 měsíců roku 2005 dosahovalo záporné saldo 2,8 mld. USD (vývoz 241 mil. USD, dovoz 3,1 mld. USD). Podle MPO činil vývoz do ČLR v roce 2003 přibližně 0,5 % z celkového vývozu ČR a dovoz z ČLR ve stejném roce činil přibližně 5 % z celkového vývozu ČR.

Pan Tchang Kuo-čchiang, velvyslanec Čínské lidové republiky v České republice ve svém dopise uvedl, že "vyvěšení tibetské vlajky představuje podporu nezávislosti Tibetu". Vyvěšení tibetské vlajky představuje symbolickou podporu utlačovanému národu, který již desítky let žije v nesvobodě.

Z toho důvodu 10. března 2006 zavlaje tibetská vlajka se sluncem ve svém středu a sněžnými lvy pod horami na mnoha místech v České republice. Protože jsme si komunistickým režimem také prošli, je naší povinností svou svobodu chránit, a morální povinností udělat vše, co je v našich silách, aby na této Zemi byla svoboda pro všechny její obyvatele, ať jsou to Bělorusové, Barmánci, Tibeťané nebo Číňané.

Ľubomír Sklenka

předseda Občanského sdružení Lungta  

Marcela Procházková
koordinátorka akce Vlajka pro Tibet v ČR