Klaus musel situaci vyřešit do prosincového kongresu své strany. Začal tím, že ODS ve sněmovně zablokovala rozpočet a zároveň vyzvala ČSSD, KDU-ČSL a Unii svobody k jednání o vládě, kterou by sestavily všechny demokratické strany.

Obě menší strany nabídku rezolutně odmítly. Předseda unie Jan Ruml označil návrh za mrtvou ideu, o níž nemá smysl hovořit.

"Protestuji proti tomu, aby se vytvářel dojem, že se tu jedná o nové vládě. Nevím, proč dvě největší strany potřebují naši asistenci, když mají ve sněmovně ústavní většinu," řekl místopředseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek.

Zeman oznámil, že se jednání nebrání, rozumnější by však podle něho bylo prohloubení opoziční smlouvy.

Na prosincovém kongresu Klaus opoziční smlouvu obhájil argumentem, že ji odpor menších strach znemožňuje vypovědět. Delegáti ho přesto pověřili, aby o duhové koalici dále jednal.

Výsledkem jednání nakonec byla dohoda ODS a ČSSD, známá pod názvem toleranční patent. ODS zavázala podporovat vládní rozpočty, pokud ČSSD nepřekročí určité mantinely zadlužování a pokud se změní volební zákon (tyto podmínky však Zemanovi lidé nedodrželi). 

Ve zpětném pohledu je Klausův návrh duhové koalice obratným manévrem, kterým přesvědčil stranický kongres, že spolupráci s ČSSD je třeba naopak prohloubit.

Podruhé o duhové koalici hovořili v roce 2003 někteří politici ČSSD, když hrozil pád středolevé vlády Vladimíra Špidly závislé na hlasu jediného poslance. Premiér v březnu požádal sněmovnu o důvěru, zákonodárci ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody ale Špidlu podrželi.