Vážené přítelkyně, vážení přátelé,
 
republika je dnes ve velmi zvláštní situaci. Zažívá vynikající hospodářský růst, který byl až do konce minulého roku doprovázen také růstem reálných mezd a důchodů. Je třeba říci, že to byl růst, zaměřený na rozvoj sociálního státu, výhodný pro všechny vrstvy a skupiny české společnosti. Těžko bychom do nedávné doby hledali makroekonomický ukazatel české ekonomiky, který se vyvíjel negativně. Současně však má země pravicovou vládu, která si nic z těchto velkých hospodářských úspěchů státu nemůže připsat na své konto, tedy pokud nechce bezostyšně lhát, a která se ke všemu ještě snaží vtisknout státu jiný charakter, nežli jsme mu dali my za 8 let naší vlády. Sociálně tržní hospodářství státu, výhodné pro všechny občany má být vystřídáno konzervativní republikou bohatých a privilegovaných, tedy vysněným státem české pravice. Kdo by se divil vzrůstajícímu neklidu ve společnosti. Od mladých idealistů, protestujících proti radaru, horníků, učitelů, dárců krve až po umělce a univerzitní profesory.
 
Současná vynikající podpora ČSSD ve veřejnosti, její zřetelný odstup v průzkumech veřejného mínění od hlavního politického soupeře jsou způsobeny, podle mého názoru, zejména dvěma faktory:
 
1. téměř neexistuje významná společenská otázka v současné české společnosti, ve které bychom nebyli totožní s názorem převážné a často zdrcující většiny české veřejnosti (sociální zákonodárství; tzv. reforma zdravotnictví; rovná daň; radar USA; řešení církevních restitucí, atd.).
2. dokážeme přicházet s vlastními návrhy, vlastní alternativou řešení u každé významné společenské otázky - velmi často dokážeme diktovat témata - strategická iniciativa je tak převážně v našich rukou.
 
Pokud budeme tyto dvě podmínky naplňovat i v příštích dvou letech, vítězství v následujících volbách do PS bude naše.
 
Celá česká společnost dnes na nás hledí jako na jedinou reálnou a realistickou alternativu současné vlády. Je také zřejmé, že tou nejlepší referencí je vždy prožitá osobní zkušenost. Lidé proto srovnávají tu poslední soc. dem. vládu, její výsledky a její činnost a chování premiéra a ministrů s tou současnou, a s velkou převahou dávají přednost té naší vládě. Výsledky těchto sociologických analýz jsou pro nás možná příjemné, ale zároveň také zavazující.
 
Před několika týdny jsme slavili 130. výročí vzniku české sociální demokracie. Věřím, že každý, kdo prožil ten večer oslav na Žofíně i po letech bude s hrdostí vzpomínat: byl jsem u toho.
 
Ukazuje se přitom, že základní principy, na kterých stála naše strana před 130 lety a vlastně po celou dobu své existence, tedy po čtyři až pět generací, jsou i v jiných společenských podmínkách nadále platné. Kromě toho se opíráme o programatiku a erudici stran Socialistické internacionály, tedy největšího současného politického hnutí naší planety.
 
Chceme společnost svobodnější, ve které občané budou moci rozhodovat o své budoucnosti uplatněním principů přímé demokracie (přímá volba prezidenta; referenda na celostátní, krajské i komunální úrovni) v celé škále společenských otázek. Jen elitáři podceňují naše občany, jejich schopnost se správně a kvalifikovaně rozhodnout. Občany můžeme učinit svobodnějšími bojem proti diskriminaci a předsudkům všeho druhu. Jde o to bourat společenské přehrady a bariéry a zasypávat příkopy mezi lidmi a v duších lidí.
 
Chceme společnost solidárnější. Společnost, ve které má každý právo na svou šanci a příležitost. Společnost, ve které je využito každého talentu a méně šťastní a úspěšní lidé se mohou spolehnout na fungující a vlídný stát.
 
Stát v našem pojetí není státem byrokratického typu jako totalitní stát komunistický, ani elitářským státem v pojetí ODS, ale republikou sloužící všem svým občanům, státem všechny stejně respektující, dávající jim rovné příležitosti.
 
Naše strana neslibuje ráj na zemi, ale až v příští generaci (a tedy vlastně nikdy), jako to činili vytrvale komunisté. Neobelhává lidi nereálnými programovými cíli, jako to udělala bezostyšně ODS před posledními volbami do Sněmovny. Naopak, náš realistický program má hlavní cíl sloužit lidem. A prospět jim co nejrychleji. Lidé ze všech společenských vrstev musí dostat příležitost podílet se na růstu společenského bohatství.
 
Dnes budete posuzovat dva programové dokumenty. Jednak je to program shrnující naše základní postoje v dnešní době, několik měsíců před podzimními volbami. Musíme říci české společnosti, kam směřujeme. K tomuto programu zahájíme diskusi a zhruba za rok můžeme na jejím základě formulovat náš volební program pro volby do Sněmovny.
 
Ten druhý programový dokument představuje rámcový program strany pro podzimní krajské a senátní volby. Z něj vycházejí naše krajské organizace při formulaci svých vlastních krajských programů.
 
Jak jsem již v úvodu řekl, můžeme být spokojeni s výsledky hospodářské politiky našich vlád. Můžeme říci, že v závěru naší vlády a těsně po jejím skončení bylo hospodářství České republiky zřejmě v nejlepší kondici ve své historii.
 
Kromě vynikajícího hospodářského růstu, zejména v závěru naší vlády, jsme zaznamenali mimořádně silný růst reálných mezd. Za 8 let našich vlád vzrostly reálné mzdy o více než dvě pětiny, reálné důchody o více než jednu pětinu. Byl však také zaznamenán pozoruhodný pokles nezaměstnanosti: Vyšší nezaměstnanost je dnes spíše regionálním problémem a lze ji odstranit regionálně koncipovanými vládními rozvojovými programy. A kraje v tom mohou sehrát velkou roli.
 
Soc. dem. představila před volbami do PS v roce 2006 ucelenou koncepci reformních kroků, prakticky permanentně rozvíjejících sociální stát a směřující ČR do elitního postavení v Evropě. Je vhodné připomenout, že náš program není nějakou náhodnou konstrukcí, ale vychází z cílů našeho dlouhodobého programu a také ze Strategie hospodářského růstu ČR do roku 2015, schválené za poslední soc. dem. vlády. Podle ukazatele HDP na 1 obyvatele podle parity kupní síly se zdá, že by ČR mohla dosáhnout průměru EU již v roce 2013. Tedy, pokud se české hospodářství bude nadále vyvíjet tak příznivě, jako v posledních letech našich vlád. Pokud pravice svou politikou neutlumí hospodářský růst. A existuje řada známek takového útlumu.
 
Dovolte mi, vážení přátelé, abych se nyní zastavil u tzv. vládních reforem. Dnes se čím dál více ukazuje, že aniž si to mnoho lidí v daném okamžiku uvědomilo, současná pravicová vláda dosáhla svého pomyslného (a přitom kontroverzního) vrcholu již v minulém roce, ve chvíli, když prosadila tzv. zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů. My jsme veřejnost včas varovali před volebními sliby ODS. Kdyby to nebylo tak vážné, řekl bych, že bylo až komické, jak absurdní a nesplnitelné sliby ODS činila. Já jsem si tehdy často vzpomněl na Haškovy Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. ODS naslibovala všechno všem, ale v sociální oblasti, kde atakovala náš program zleva, nedělá pro lidi (kromě těch nejbohatších, pochopitelně) vůbec nic. Zato, kde je možné utrhnout lidem od úst, tak to se svými spojenci ze strany Zelených a KDU bez pardonu dělá. A beze studu.
 
Zvýšené ceny potravin a dalších základních druhů zboží a služeb berou naprosté většině lidí několikanásobně zpět to málo, co někteří z nás získali tzv. rovnou daní. Již tak napjatou situaci mladých rodin s dětmi zhoršila vláda ODS snížením porodného, snížením rodičovského příspěvku a rodinných přídavků a zrušením společného zdanění manželů, které každoročně přinášelo lidem úsporu na daních v řádech až desítek tisíc korun. Důchodcům slíbila ODS zvýšení důchodu o 1000,- Kč měsíčně v situaci minimální inflace. Dnes se inflace pohybuje mezi 6 až 7 %, ale ODS slíbenou tisícikorunu nepřidala.
 
ODS, pokud se podíváme na léta jejich vlády, tak to nejpatrnější, co na ní shledáme - vedle obrovských přesunů národního bohatství, často ve prospěch loupeživých baronů byla vysoká inflace. Teď se „odborníci na inflaci" z 90. let vrátili opět k moci a činí se. Je zajímavé, že si odborná veřejnost svérázně reprezentovaná pravicovými analytiky a publicisty nepovšimla, že ve vládě není jediný prvotřídní ekonom. Pokud mluvím o ekonomovi, nemluvím o rutinérovi a účetním, mluvím o národohospodáři. Ale on není ani blízko vlády.
 
Ekonomičtí beletristé typu Ševčíka či Kohouta, suplující vládní ekonomy, mohou omámit svými znalostmi leda pošetilé oktavánky a pan Páral je spíše ekonomický humorista. Ale nás všechny ostatní už přechází smích, neboť kromě nejzřetelnějšího útoku na životní úroveň seniorů, státních zaměstnanců, vede vysoká inflace ke zdražování cen hypoték a úvěrů. Tato vláda objektivně škodí kombinací nešťastných postupů - včetně růstu úroků z úvěrů - mladým rodinám s dětmi. Těm, kteří chtějí žít ze své poctivé práce, chtějí financovat své vlastní bydlení a léta je poctivě splácet.
 
Varovali jsme před plány ODS na zdravotní reformu a zavedení poplatků ve zdravotnictví. Připomínám, že s výjimkou lidovců, kteří však počítali s promítnutím sociálního aspektu do těchto poplatků, ODS ani Zelení ve svých programech před volbami s nimi nepočítali. Kde se vzala ta perfidnost v jednání těchto stran, že tak neuvěřitelně oklamaly své voliče? Ti lidé nevědí nic o slušnosti a politické kultuře a jde jim jen o moc, aby mohli v přítmí Dalíkové a Janouškové dělat své temné kšefty.
 
Poplatky nejen, že zhoršují dostupnost zdravotní péče a zdražují ji, a přitom nijak nezvyšují její úroveň. Pacienti jsou nuceni platit za recept samotný a za každou jeho položku. Poplatky navíc nezohledňují sociální či jinak specifickou situaci klientů, a proto jsou k jejich placení odsouzeni důchodci, chroničtí a těžce nemocní, anebo dokonce umírající pacienti, ale také rodičky a děti v inkubátorech. Jsme tak jedinou zemí v Evropě, která podobný systém bez jakýchkoli výjimek a ohledů zavedla. Nezbývá nám proto nežli z každých dalších voleb, tedy i z krajských a senátních a později sněmovních udělat plebiscit o této vládě v této otázce (tedy kromě jiných). Zejména nyní, po kontroverzním rozhodnutí Ústavního soudu. Ale co jsou poplatky ve srovnání s loupeživou snahou kouzelného páru Cikrt - Julínek privatizovat zdravotní pojišťovny s 220 mld. Kč ročního peněžního průtoku. Tito dva nebezpeční lidé dnes natahují své nenechavé ruce na obrovský majetek FN s jejich nesmírným potenciálem lékařů a zdravotnického personálu, na jejichž odborné znalosti je hrdý celý národ. Zašantročit majetek, to bych ještě pochopil, ODS je stranou, která se chová dlouhá léta podle stejných vzorců, ale z nezávislých, vážených lékařů mezinárodního formátu udělat nerezavějící šroubky v soustroji na business zaměřených privatizovaných fakultních nemocnic, to už je silná káva. V každé normální zemi už by ministr Julínkova typu musel být dávno vyhozen.
 
Ale abychom nezapomněli také na krajské hejtmany. Také ti podstatným způsobem zhoršili kvalitu a dostupnost zdravotní péče. V mnoha krajích skončilo hospodaření krajských nemocnic po převedení na akciové společnosti a jejich privatizaci v dluzích. Soukromé společnosti omezují péči a ruší některá oddělení jako nezisková. Zhoršila se dostupnost ambulantní péče a je omezována záchranná služba.
 
V posledních měsících jsme vyplýtvali již mnoho munice na palbu proti asociální daňové reformě. Rovná daň - a lidé to dobře vědí - snižuje solidaritu ve společnosti. My se jasně vyjadřujeme, že zavedeme opět daňovou progresi u daně z příjmů FO. Uděláme vše pro to, aby se daň z příjmů drtivé většiny našich občanů snížila. Tedy pochopitelně s výjimkou těch nejbohatších. Konkrétnější procenta zdanění, daňová pásma a propočty budeme moci provést až tak za dva roky. Zůstaňme u konstatování, že rovná daň neexistuje v žádné opravdu hospodářsky rozvinuté zemi Západu a skoncuje s ní i příští soc. dem. vláda.
 
I my jsme prováděli reformy, ale reformy postupné, promyšlené a naší snahou bylo, aby byly i spravedlivé. Pokud se nám někdy podařilo ztratit důvěru velké části našich voličů (bylo to zejména v letech 2003-5), tvrdě jsme za to politicky zaplatili. Dialog se společností je nesmírně důležitý, musíme stále hledat ten správný směr, jak naše záměry prosadit. Proto neděláme ve vedení strany nějakou přetlačovanou, ale naše rozhodnutí v klíčových otázkách opíráme o výsledky sociologických analýz. Strategické cíle jsou jasné - to jsou záměry našeho volebního programu. Konkrétní taktika a údery, které vedeme však musí odpovídat konkrétní situaci. Členové ÚVV, poslanci a senátoři, předsedové krajů (a přes intranet strany i další zájemci) dostali k dispozici detailní analýzu průzkumu veřejného mínění STEMu za duben. To, že víme velmi detailně, co se ve společnosti děje, nám dává před ostatními stranami určitou výhodu. Jedna věc je dojem, jaký máme o určitém společenském jevu, a druhá věc je exaktně podložený postoj veřejnosti, který nám dávají průzkumy. To, že se ODS míjí cílem a nechává se omámit dojmy svých šéfů o domnělých postojích veřejnosti je trochu smutné, ale nechme je v jejich omylech. Z jejich chyb i z našich chyb v minulém volebním období si musíme odnést jedno významné poučení: při provádění reforem je nutné získat podporu významné, nebo ještě lépe převažující části veřejnosti.
 
Programové priority
 
Priority posilující svobodu a solidaritu jsem záměrně uvedl již v úvodu. Chci ještě dodat, že velký význam klademe také na rozvoj lidských práv. Proto jsme na našich cestách do Číny, Sýrie a Ruska věnovali v jednáních s představiteli těchto států pozornost této problematice. Je zajímavé vidět dvojí metr českých sdělovacích prostředků vůči nám a vůči představitelům vládních stran. Pokud my jedeme do Číny, je to proto, že jsme přátelé čínských komunistů. Pokud oni jedou do Číny, má to pomáhat rozvíjení kapitalismu v této zemi.
Pokud jedeme do Sýrie my, je to zemězrada, byť jsme se syrským prezidentem v rámci studijní cesty debatovali o lidských právech. Co dělal ministr financí na své návštěvě Sýrie před 14 dny, to se už česká veřejnost z médií nedozvěděla.
 
A jestliže jsme jeli do Ruska na pozvání opoziční strany ucházející se o členství v SI, zase chyba. Ale v tomto případě je vláda důsledná, do Ruska necestují její významní členové vůbec. Opravdu podařená péče o zájmy českého státu, když český premiér si Rusko zemi neudělá ve svém programu čas. Mali, Afganistan, Gruzie, Kapverdské ostrovy ad. jsou v jeho vidění světa důležitější nežli Rusko. Je to „jenom" jedna z největších mocností světa. Český maloměšťák si na ní léčí své mindráky. Anebo naopak cesta M. Topolánka do Itálie v těchto dnech? Je to služební, nebo soukromá cesta? A řešila se tam rošáda Kapsch - Autostrade nebo spojení ČSA s Al - Itália. Ale nechme toho. Koho by to zajímalo. Český tisk vůbec ne. Potěšitelný je jen jeden fakt: ať si pravicová média píší, co chtějí, odstup mezi ČSSD a ODS ve volebních prognózách se, jak se zdá, trvale zvětšuje. Lidé zkrátka berou věci s přehledem.
 
Vezměme si příklad z psaní novin např. k otázce poplatků. Vzpomeňme, jak veškerá média, s výjimkou Práva, horovala pro poplatky ve zdravotnictví. A výsledek: nula. Nikoho nezviklali. Proto se nebojme za své přesvědčení bojovat. Nenechme se zastrašit a ovlivnit těmi, kteří nejsou přáteli sociální demokracie. I po té dnešní konferenci očekávejme negativní komentáře novin a obecně většiny médií, které nám budou vyčítat populismus, a bojujme. Lidé dokážou odlišovat i kvalitu novinářů a jejich práce. Čekejme, že známé firmy v médiích posednou 5 až 6 týdnů před podzimními volbami vůči nám zcela delirické stavy a bojujme. Čekejme nějakou obdobu Kubiceho zprávy či obdobu vykonstruovaného lesního vraha plk. Kubiceho, jak jsme ji zažili 2 dny před komunálními volbami, a bojujme. Nám přeci nejde prvotně o nic jiného než o službu veřejnosti, tak co záleží na nějakém útoku na nás.
Ale zpět k programovým prioritám. Žádná jiná strana neodpovídá u nás profilu celonárodní strany více, nežli právě sociální demokracie. Proto náš program už dávno není programem stavovské, tedy dělnické strany. Jen si toho možná někteří analytici a novináři nevšimli. Klademe velký důraz na programové části věnované mladým lidem, rodinám s dětmi, přes lidi v produktivním věku až po seniory.
 
Prioritou je pro nás vzdělanostní společnost, jako podmínka dalšího vývoje celé společnosti v dnešním globalizovaném světě. Posledních téměř 20 let toho Češi dokázali strašně moc. Republika prošla zásadní politickou změnou od totality k demokracii, od tzv. plánovitého hospodářství k tržnímu. Můžeme být hrdí na to, že jsme byli u toho a znovu budeme u toho.
 
Můžeme být hrdí na to, že jsme přivedli zemi do NATO, že je nejlépe bezpečnostně zajištěná, jak kdy byla ve svých dějinách. Přivedli jsme stát do EU a děláme poctivou proevropskou politiku. Kdo však opět zklamal u politické maturity, tentokrát na téma Lisabonské smlouvy, byla ODS. Jejich premiér podepíše v Lisabonu za ČR smlouvu a pak jejich bývalý a snad i budoucí stínový ministr zahraničí chce vydírat soc. dem. s tím, že by ODS ratifikovala Lisabonskou smlouvu za předpokladu, že ČSSD podpoří americký radar. To je tak komické, asi jako to, že jedna ze tří společných priorit evropského předsednictví Francie, Česka a Švédska bude klima. Už se těším na názorové souboje Bursík - Klaus. A ta nelíčená překvapení zahraničních partnerů z názorů pana prezidenta. Bude to osvěžující dobrodružství. Ten, kdo s tímto tématem za českou stranu souhlasil má buď silný smysl pro humor anebo mu to nemyslí. Obávám se, že B) je pravda.
 
V každém případě chceme dělat politiku pro občana a naši zem.
 
Vážení přátelé, dnes není jediný důvod k vnitřním rozporům. Na těch několika málo místech, kde máme mezi sebou jisté osobní problémy, je třeba věci během několika příštích týdnů uzavřít. Soupeř nemá mnoho munice na svou obranu, proto využije jakékoliv naší chyby.
 
Krajské a senátní volby jsou pro nás ohromnou příležitostí posílit naše pozice v krajích i v senátu. Jsou totiž zcela jiné společensko-politické podmínky nežli před 4 a 8 lety:
 
1. na celostátní úrovni se podařilo vytvořit vynikající výchozí pozici, pokud jde o volební podporu ČSSD ve vztahu k ODS v takové míře, v jaké tomu dosud nikdy nebylo
 
2. tendence ve veřejném mínění v náš prospěch se za 4,5 měsíce do voleb - pokud neuděláme fatální chyby na centrální úrovni - nezmění
 
3. míra stochastičnosti volebního výsledku je však značná a je způsobená:
- nejistou volební účastí - čím vyšší účast, tím je lepší pravděpodobný výsledek ČSSD
- fenoménem „nezávislých" kandidátek, které mohou v některých regionech reprezentovat zájmy silných místních podnikatelských skupin a mohou tedy být vlastně trojským koněm ODS a snížit náš volební výsledek
- mírou nasazení našich kandidátů - zatím se mi zdá - velmi jemně řečeno - že aktivitou, až na výjimky, zrovna nehýří.
 
Lze očekávat, že ODS nasadí všechny páky, které si umíme (a možná ještě ani neumíme) představit, v šesti týdnech před volbami. Oblepí celou republiku modrými plakáty, média zvýší kadenci palby vůči nám. Lze očekávat velké útoky na některé naše představitele - na centrální i regionální úrovni. Proto se potřebujeme už teď pustit do předvolebních akcí. Být mezi lidmi vidět. Být vidět v regionálních i centrálních sdělovacích prostředcích. Představa, že se volby - zejména senátní - dají vyhrát za několik týdnů volební kampaně je zcela mylná. Zkrátka, chce to jít do toho sebevědomě, razantně, hrát na vítězství. A vyhrát. Bez boje není vítězství.
 
Potřebujeme posílit naše pozice v české politice, potřebujeme posílit finanční příjmy strany výtečným volebním výsledkem a konečně potřebujeme z úspěšných krajských politiků nejúspěšnější z nich, největší talenty, časem přesunout o patro výš do centrální politiky. Strana bude stále potřebovat nové tváře, zvýšit konkurenci. Je to příležitost, která se už dlouho nemusí zopakovat.
 
Tyto volby budou pro vládnoucí strany referendem o nedůvěře. Zejména Občanské demokratické straně, která se slova referendum bojí jako čert kříže, musí být vystaven meziúčet. Veřejnosti chceme sdělit:
 
- ČSSD má ucelený program
- ČSSD je připravena přijmout a nést politickou odpovědnost na krajích i na vládní úrovni.
- ČSSD chce být lídrem a hybatelem politického vývoje
- ČSSD chce zastavit modrý monopol v Senátu a krajských zastupitelstvech