Producent Štěstí: Asi točíme dobré filmy
Dokončení rozhovoru
Tahle situace způsobuje lavírování českých filmů mezi kvalitou a diváckostí?
Nemyslím, že jde o lavírování. Z pohledu producenta je důležité, aby film naplnil představu, jež byla na počátku natáčení. Nemůžu čekat, že umělecký film zbourá žebříčky návštěvnosti. A když jdu natočit divácký hit, musím se připravit na reakce filmových kritiků. Jako divák dávám přednost náročnějším filmům, ale jsem si vědom, že asi patřím mezi menšinové publikum.
Jak dlouho trvá výroba českého filmu od nápadu do premiéry?
To je dost různé. Například Příběhy obyčejného šílenství měly premiéru zhruba za rok a půl od začátku práce na scénáři. Štěstí naopak vznikalo poměrně dlouho; celé to trvalo přes tři roky.
A kolik přibližně stojí český film?
I to je samozřejmě velmi různé. Záleží na náročnosti scénáře, na technologii... Dokázali jsme natočit celovečerní filmy jako Mistři nebo Nevěrné hry s rozpočtem kolem 15 milionů. Rozpočty Štěstí a Příběhů se pohybovaly okolo 40 milionů.
Který z filmů Negativu si na sebe vydělal?
Tohle je spíš špatně položená otázka. Rozpočet musí být pokrytý před natáčením, jinak nelze začít. Pak záleží na tom, z jakých zdrojů je finanční plán poskládán. Mohou tam být finanční investice, předprodeje práv, státní podpora. A každý typ má jiné podmínky, takže nelze úplně říci, jestli si film na sebe vydělal. Nicméně když porovnám naše filmy, tak zatím největší tržby v českých kinech měly Příběhy obyčejného šílenství - přes 22 miliónů korun.
Jaké vůbec jsou zdroje financování českého filmu a rozdíl oproti zahraničí?
Dají se rozdělit do čtyř skupin. Jednak jsou to soft money, což je termín pro státní podpory. Dalším důležitým zdrojem je předprodej televizních práv a minimální garance, tedy zálohy od distributorů. Můžete také najít koproducenty a investory, kteří za vklad dostanou podíl na tržbách - a nelze zapomenout na sponzory. Zahraniční zdroje se liší od českých hlavně tím, že jsou silnější, což samozřejmě souvisí s velikostí trhu.
Co přinese české kinematografii plánovaný nový audiovizuální zákon?
Především vyšší státní podporu, která by mohla snížit právě handicap malého trhu a omezení daná jazykovou bariérou. A mělo by dojít k renesanci oborů, které mají omezené možnosti distribuce, jako je animovaný nebo dokumentární film. A snad se zlepší i ona propagace v zahraničí.
Filmy Negativu se na Českých lvech umísťují pravidelně...
Asi prostě točíme dobré snímky, jiné vysvětlení mě nenapadá. Nebo že by nám Petr Vachler tajně přidával hlasy?
Podle čeho vybíráte, s kým budete spolupracovat?
Jsme čtyři producenti a pracujeme poměrně samostatně. Točíme s režiséry, které dobře známe a jejichž filmy se nám líbí. Snažíme se o dlouhodobou spolupráci; jen tak se může zúročit vložená energie. A když se objeví někdo nový se zajímavým projektem, většinou se společně dohodneme, zda do toho jít.
Jaký bude další film Bohdana Slámy, to je scénář Venkovský učitel?
Je ještě brzy o tom mluvit. Bohdan vytvořil dvoustránkovou synopsi, která se nám líbila. Teď začal psát; uvidíme, co vznikne ve scénáři.
Proč vlastně název Negativ? Není to trochu negativní?
Hledali jsme jméno, z něhož bude jasné, že jsme filmová produkce, a přitom nebude obsahovat slova film a production. Kamarád Pavel Klusák přišel s tímhle nápadem a nám se zalíbil. Ale pravda je, že když jsem jednou mluvil s režisérem Jiřím Weissem, říkal mi: Máte krásné filmy, ale změňte si ten název!
Pavel Strnad (1970) vystudoval ČVUT a FAMU, v roce 1995 založil spolu s Petrem Oukropcem produkční společnost Negativ, která spolupracuje s režiséry Sašou Gedeonem, Bohdanem Slámou, Markem Najbrtem, Petrem Zelenkou či Michaelou Pavlátovou. Negativ loni produkoval Slámův film Štěstí, který získal sedm Českých lvů. Další titul z produkce Negativu, Příběhy obyčejného šílenství, proměnil dvě z osmi nominací.