Pedagogům nabízíte roční program, jehož cílem je rozvíjet potenciál dětí a zlepšovat klima ve třídě. Můžete v kostce říct, na jaké filozofii stavíte váš projekt Budoucnost? 

Václav Flíček: Naší filozofií je, aby učitelé vnímali, že před nimi stojí jedinec, který potřebuje přijetí. I když je menší, pořád si zaslouží respekt a úctu. Vedle přijetí je také důležité vnímat, v čem jsou děti dobré, v čem vynikají. Nezaměřovat se tolik na chyby, ale podporovat jejich silné stránky.

Některý z pedagogů by ale mohl říct: "A kdo bude respektovat mě?"

Václav Flíček: Ano, jedná se o časté hlášky ve stylu: "My jsme to taky přežili, tak co budeme děti hýčkat?" A naše odpověď zní: Ano, my jsme školu všichni přežili, jenom jsem zvědavý, kdo z přístupu, který neobsahuje žádnou laskavost a pochopení, nemá trauma. A pokud někdo chce děti dál vědomě traumatizovat, tak nemá ve školství co dělat.  Naštěstí však existují skvělí pedagogové, kterým je lidský přístup blízký. A právě ty chceme propojovat. Přirozený respekt si získává učitel, který umí ukázat svou zranitelnost. Respekt si vynucují nedostatečně silné a empatické osobnosti. 

Takže je možné vytvořit "přirozenou" autoritu? 

Václav Flíček: Z praxe máme ověřené, že ano. V každé skupině se automaticky vytvoří tzv. alfa samec nebo samice neboli přirozený vůdčí typ. A tím se učitel stane, když bude sebevědomý a dětem ukáže, že jim má co nabídnout. Například že má životní zkušenosti a že kdykoliv budou děti potřebovat, můžou se na něj obrátit. Zároveň dá žákům najevo, že je přijímá takové, jací jsou. Souvisí s tím vnímání třídy jako celku, kdy já jako učitel jsem její součástí. Jakmile učitel pochopí, že je součástí třídy, má vyhráno. 

Zdeněk Sklenář: Učitel by si měl například zjišťovat, čemu se děti věnují ve volném čase. Neměl by žít v dynamice já versus děti. Z praxe máme zároveň ověřené, že pokud se alfa samcem či samicí nestane učitel, stane se jím některý z žáků. Takové třídy pak dostávají nálepku "Nejhorší třída školy". 

Děti se učí respektu a zodpovědnosti

Jedna z metod, kterou ve svém ročním programu používáte, se jmenuje Tygří svět. Jedná se o jednoduchou komunikační  metodu, která pracuje s postavou tygra. Ten představuje naše vnitřní já, strachy, traumata, ale i zápal. Můžete popsat, jak funguje v praxi?

Zdeněk Flíček: Každý ve třídě si představí svého vlastního tygra, tedy i učitel a asistent. Na tygrovi je pro dítě snazší popsat, co jej trápí, co mu chybí, co potřebuje nebo naopak, co jej baví a fascinuje. Třída si díky tomu uvědomuje, že tygři jsou různí a mají odlišné potřeby. A i když různí, jsou to stále tygři. Děti se postupně učí říkat si o své potřeby a respektovat potřeby ostatních. Na tygra se však dítě nemůže vymlouvat. Jeho tygr je jen jeho, a tak je za něj zodpovědný. Děti se učí zodpovědnosti za své vlastní chování a celá třída za chování třídy.

Projekt Budoucnost a metoda Tygří svět

• Spolek, který se snaží inspirovat k rozvíjení potenciálu každého člověka. Vytvoření bezpečného prostředí ve školách je prvním milníkem této vize. Inspirují se odborníky z praxe a vytváří řešení přímo pro pedagogické pracovníky. Pedagogům poskytují mimo jiné ke stáhnutí příručku zdarma. 
• Používají metodu Tygří svět. Jedná se o českou metodu komunikace s dětmi užitečnou v rodinách, ve škole a při volnočasových aktivitách. Umí si poradit se zlepšením třídního klimatu a s inkluzí. Je prevencí patologických jevů jako šikana nebo sebepoškozování.

Proč je důležité, aby děti vnímaly své emoce a uměly o nich mluvit? 

Václav Flíček: Rozumět svým pocitům a umět je komunikovat z nás vytváří dospělé, sebevědomé bytosti. To znamená, že když mám nějaké potřeby, tak si o ně umím říct. Zároveň jsem schopný respektovat potřeby jiných a najít východisko, kdy má potřeba nebude potlačovat potřeby ostatních. Když takový přístup děti naučíme, vyroste generace, která bude říkat "ne", když bude cítit, že něco nechce. Vede to k žití vlastního života. Ne k tomu žít životy ostatních a scénářů, které vidíme ve filmech a reklamě.

Jakým konkrétním způsobem může učitel pracovat s emocemi dětí? 

Václav Flíček: Byli jsme svědky toho, že v jedné třídě paní učitelka na základě našeho programu zavedla tabulku emocí. Každé dítě mělo svůj magnet se jménem a vždy ho mohlo posunout na emoci, kterou zrovna pociťovalo. Paní učitelka tak mohla sledovat i děti, které se výrazně neprojevují a nevyrušují. Díky tabuli zjistila, že jeden ukrajinský chlapec zažívá smutek kvůli svému nemocnému dědečkovi. Díky magnetu se mohl vyjádřit a přiblížil se tak třídě, která mu jinak nerozuměla. Ostatní jej začali respektovat, protože viděli, co se v něm odehrává. Děti totiž velmi dobře reagují na věci, kterým rozumí a chápou je. Emoce ukrajinského chlapce byly najednou pro ostatní pochopitelnější, což vedlo k postupnému zapadnutí do kolektivu. 

Děti se učí, když se cítí v bezpečí

Co když má ale pedagog ve třídě dítě, které neustále vyrušuje? 

Zdeněk Sklenář: V metodě Tygří svět mluvíme o čtyřech komunikačních typech lidí, kdy každý potřebuje něco jiného. Někdo být slyšen, jiný viděn, jiný potřebuje cítit a další potřebuje logické vysvětlení. Jedna paní učitelka nám například říkala, že byla dřív na nervy z toho, že na ni jedna z žaček neustále pokřikovala: "Paní učitelko, paní učitelko!" a ona jí na základě zmíněného rozdělení odpověděla: "Lucinko, já tě slyším" a holčička se uklidnila. Jediné, co potřebovala, bylo být vyslyšena. 

Václav Flíček: Postupně jsme došli k závěru, že každý člověk, jakmile se narodí, touží po bezpodmínečné lásce. A takovou lásku většina lidí nedostane doma a už vůbec ne ve škole. Samozřejmě nemůžeme něco takového po pedagozích chtít, nemůžou mít bezpodmínečnou lásku v náplni práce, ale měl by jim být takový přístup blízký. Naštěstí potkáváme stále další a další pedagogy, kterým je takové myšlení vlastní. Považujeme je za hrdiny dneška. Rádi bychom je propojovali mezi sebou, aby věděli, že v tom nejsou sami a zabránili tak jejich vyhoření.

Zdeněk Sklenář: Náš přístup neříká, že by si děti měly dělat, co chtějí. Učitele uznáváme, chceme, ať učí látku, na kterou jsou odborníky, jenom by občas bylo dobré změnit přístup ke kolektivu dětí. Vytvořit prostředí, do něhož děti chodí rády. Je zarážející, že dnes už existuje hromada výzkumů potvrzující, že člověk se učí jedině když je v tzv. flow (duševní stav plného soustředění a pohlcení - pozn. red.) a cítí se bezpečně, a my tady stále máme naprostou většinu tříd, kde je bezpečí na hony vzdálené. 

"Na děti křičím a pak si to vyčítám." Proč nám nejde respektující výchova a jak na to

Děti

Národní pedagogický institut společně s ministerstvem školství vytipoval 400 tzv. problémových škol, které mají velký počet sociokulturně znevýhodněných dětí. Právě pro takové školy se snažíte vytvořit program, který bude pro ně užitečný. Jak pracovat s kolektivem, ve kterém děti neposlouchají?

Václav Flíček: Ilustroval bych to zase na konkrétním případu. Svěřila se nám s ním učitelka, která naším programem prošla. Dostala velmi nezvladatelnou třídu, kdy se jeden žák nechal velmi jednoduše vytočit a často se pral. Stala se svědkem jedné rvačky a žáka se zeptala, co se děje. On jí odpověděl, že druhý žák nadával jeho mámě.  Zeptala se ho, jestli ji chránil a co vlastně šlo. Když jí řekl, že se zastával mámy, zeptala se ho, co by udělal, kdyby mu to řekl velký a dospělý muž. On odpověděl, že by se za ni bil stejně.

Učitelka už nějakou chvíli ve třídě realizovala metodu, podle níž se měli žáci u sebe i u ostatních soustředit na silné stránky. Ostatní spolužáci tak okamžitě řekli: "Paní učitelko, jeho silná stránka je statečnost." Učitelka nám popisovala, jak se okamžitě výraz kluka, který se pral, změnil. Nejspíš mu poprvé v životě někdo řekl, že je dobrý, že má nějakou silnou stránku. I na takovou rvačku jde totiž nahlížet z jiné perspektivy. Když z dětí sejmeme nálepky jako "nezvladatelné dítě", "raubíř" nebo "rváč", můžeme je vidět pozitivně i ve vyhrocených situacích. V takovém případě se totiž jedná o nadužívání silné stránky statečnost. A na zvládnutí silné stránky a jejího umístění do rovnováhy se dá pracovat daleko lépe, než když dítě odsoudíme jako rváče.

Jak moc je důležité zaměřovat se na silné stránky žáků? 

Václav Flíček: Velmi. Právě jedna z nejčastějších zpětných vazeb, kterou dostáváme od pedagogů je, že je pro ně osvobozující, když jim někdo dá prostor zabývat se tím, co je na jejich žácích dobré. Nepřicházíme do škol s něčím novým, jen chceme, aby byl přístup k dětem lidštější.

Zdeněk Sklenář: S tím souvisí fakt, že dítě je málokdy zlobivé nebo násilnické samo od sebe. Často se tímto způsobem projevují vzorce, které znají z domova od rodičů nebo traumata, která zažili. Když s dětmi jejich vnitřní tygry pojmenujete, například proč jsou zrovna vzteklí, můžete společně přijít na důvod jejich chování. A to jak v soukromém rozhovoru s pedagogem, tak i v rámci třídní porady, kterou schválí sám žák. Spolužáci a učitel v ní můžou jedince inspirovat, jak návaly svého tygra zvládnout. A to je velmi funkční nástroj v integraci ukrajinských i jiných dětí. Vede to k vytvoření pocitu sounáležitosti, dítě se už necítí na okraji, odstrčené. 

Video: Dostala se na Princeton: Splnil se mi sen. Hlavní esej jsem psala o svém ráčkování (8.2.2022)

Princeton byla moje první volba a nečekala jsem, že to vyjde. Nejnáročnější je napsat dobrou esej, která zaujme porotu, říká Jana Buchtová. | Video: Michael Rozsypal