Před 30 lety: 26. ledna 1976
Rudé právo z pondělí 26.ledna 1976 napsalo mimo jiné:
Cílevědomě a s elánem vstříc XV.sjezdu strany. V celé republice pokračují jednání celozávodních a podnikových konferencí KSČ, na kterých se mimo jiné dovídáme: Radostná bilance dobře vykonané práce. Snaha ve všech závodech: nepolevit v úsilí. Strana vychovává novou generaci. Jednota ideologických, politických a ekonomických úkolů.
Sever Angoly osvobozen. Ozbrojené síly Angolské lidové republiky osvobodily v úporných bojích s jednotkami rozkolnické organizace FNLA, zahraničními interventy a žoldnéřskými oddíly, prakticky již celou severní část země.#reklama
Dohoda o výměně zboží s MLR. Ministr zahraničního obchodu ČSSR Andrej Barčák a ministr zahraničního obchodu Maďarské lidové republiky József Bíró dlouhodobou dohodu mezi vládami ČSSR a MLR o výměně zboží v letech 1976-1980. Objemy vzájemné výměny zboží v těchto letech dosáhnou výše téměř 3,9 mld rublů.
Vybraný článek v plném znění:
Hudba na počest sjezdu. V dílnách mnoha českých skladatelů probíhá v těchto dnech rušný tvůrčí proces. Rodí se partitury děl, jimiž hudební tvůrci chtějí pozdravit XV. sjezd KSČ. Jejich závazky nejsou nikterak zanedbatelného rozsahu, a jak se z pohledu na seznam prvních závazků jeví, zaměřují se ve svém celku na závažná společenská témata. L. Koželuha chce například ve své kantátě vyzpívat pocity současné generace. L. Kubík a J. Boháč opěvují ve svých kantátách krásy naší socialistické vlasti. I. Jirko nazval svou symfonickou předehru Do nových dní. O. Flosman tvoří hudbu k filmu Čas lásky a naděje, věnovanému XV. sjezdu KSČ. J. Strniště komponuje sjezdovou zdravici, J. Z. Bartoš cyklus pionýrských písniček, F. Šauer tři sborové cykly na slova současných básníků, V. Kučera orchestrální větu Monolit, J. Matěj Vokální symfonii a L. Železný houslový koncert.
Je to konkrétní odpověď skladatelů-komunistů i nečlenů strany, cílevědomá snaha dokázat, kolik se v období mezi dvěma sjezdy na umělecké frontě změnilo a nakolik právě hudební skladatelé pochopili skutečné potřeby společnosti. Tedy nikoliv umění pro umění, pro hrstku zasvěcených, ale hudba, v níž zpívá a pulsuje rytmus našeho života a bohatý citový svět socialistického člověka. Jak kvalitativní změna, jak výrazný a hmatatelný pokrok, jehož se za poměrně krátkou dobu skladatelskému svazu podařilo dosáhnout v tvůrčí oblasti.