Před 120 lety: 7. března 1886

Konfiskace. Odpolední vydání včerejšího čísla "Národních listů" bylo z rozkazu státního zastupitelství policií zabaveno pro článek "Bismark spasitel Poláků". Zabavené číslo obsahoval ve feuilletonu dokončení současné idyly "Propuštěn", kroniku denní, zprávy různé divadelní, tržní, hospodářské, telegrafické, jakož i ostatní obvyklé rubriky.

Přechod přes led zakázán. Pražský hospodářský úřad dal na různých místech prozkoumati ledovou kůru na Vltavě a shledal, že za teplé a částečně i sychravé povětrnosti led jest již slabý. Od včerejška proto policejně přechod přes Vltavu zakázán.

Atentát na pařížské burse. V pátek ke 3.hodině odpolední pozorovali někteří navštěvovatelé bursy kterak člověk špatně oděný šel po schodech vzhůru a odebral se na vnitřní galerii. Žertem prohodil jeden z nich, že by to mohl býti anarchista. Po skončení oficiální bursy zůstalo ještě mnoho osob v síni, pojednou s galerie spadla láhev, jež se na kamenné dlažbě rozbila a tekutina z ní se roztekla. Hned nato zazněly tři střelné rány. Policisté muže, jenž střílel okamžitě zatkli a museli jej chrániti před rozvášněným davem. Útočník poté přiznal, že chtěl bursu již dávno vyhoditi do povětří, studoval proto chemii a vyráběl třaskaviny. Ty mu však neexplodovaly, proto se rozhodl pro revolver. Útočník, jest muž as 25letý, nejmenuje se Petrovič, jak v první chvíli bylo udáno, nýbrž Gallo a jest rodem Bretonec. Usmrtil dvě osoby. Před tím byl trestán 8letým žalářem, bydlel v Quartier latin v ulici Mouffetard, skoro výhradně dělníky obydlené. Lidé, u který bydlel nepozorovali na něm nic zvláštního. Vypovídají pouze, že obcoval s lidmi, kteří mluvili jazykem jim neznámým, tak že považovali jeho za cizozemce. Gallo mluví neustále o svých přátelích anarchistech a nihilistech. Po celý týden již docházel na bursu a tvrdil, že jeho přátelé ji vyhodí do povětří.

Vybraný článek v plném znění: 

Za Bulharskem Irsko!

Z Londýna dolétá k nám zvěst o rodící se dějinné události, která snad žádného jiného národa pevniny evropské nedojme tklivěji nad národ český. Jdeť o vykoupení onoho nešťatného národa, který byl surovostí a nelidskostí silnějšího plemene anglického před věky tak zdrcen, že přišel netoliko o svůj rodný jazyk, ale i o svou půdu rodnou, že stal se žebrákem ve vlasti své a pariou mezi národy. Rádi proto nepřátelé naši rovnávali nás k Irům a sebe k Angličanům, dokazujíce nám, že prý to zákon dějinný, aby slabší byl otrokem silnějšího národa, aby mocnější jazyk zahubil méně rozšířený idiom. "Ale jenže vy nejste ještě Angličany a my nejsme ještě vašimi Irčany!", odpověděl náš chrabrý Karel Havlíček ve spravedlivém rozhořčení a s patřičnou hrdostí německým drzounům: "My se ještě obmýšlíme trochu bránit, než z nás budou němečtí Irčané, to jest staré pravidlo, i Karaibové musejí své bližní napřed zabít, než je mohou sežrat" "Ať se nám odpustí", pokračoval dále, "že jsme snad mimoděk upadli v náruživost, ale tato záležitost jest jedna z těch, o které žádný z nás nemůže mluvit chladnokrevně, my nejsme ještě v tak zoufalém stavu, abychom snesli porovnání s Irčany a Angličany bez pozdvižení a rozproudění krve a v tomto ohledu by zajisté ani patrná šibenice před očima nebyla dostatečná odstrašiti nás od hájení své hodnosti a svého práva".
Tak Havlíček náš 8. listopadu 1849. A dnes po 37 letech kde že jsme my a kde že jsou Irčané? Zatím co nás ohrožuje úsilí germanizační krutěji než tehda, co nikdo neodváží se již ani formulovati požadavek vlastní vlády a vlastního parlamentu pro království českém zatím co nám již pletou osidlo německé staatssprache na šíji, ano co jest nám brániti již i té tisícileté nedílnosti vlasti naší: ejhle onen vyvlastněný paria, onen jazyka svého i půdy své zbavený národ Irův vítězí nad světovládnou Anglií, a den jeho slávy, jeho vlastní vlády a vlastního irského parlamentu v Dublíně nadchází! Jakž nepřáti mu toho štěstí a nezáviděti zároveň? Jakž nečerpati odtud naději ve vítězství i vlastního práva, ale nepoložiti sobě zároveň otázku, čím že to, že my jediní tak za všemi pozadu zůstáváme, i za Chorvaty, i za Poláky, i za Rumuny a Bulhary, ba i za těmi Irčany?...