Před 120 lety: 21. února 1906

Český klub radí se dnes poprvé o návrhu na zavedení státního jazyka německého, který navrhl Schraschmedi a pro který se vůdcové pravice v 17členném výboru zásadně vyslovili. Proti tomuto usnešení chce si velká část českých poslanců vyhraditi volnost hlasování a budou vzdor tomu prejudici výkonného výboru hlasovati proti odkázání výboru.

Vybraný článek v plném znění: 

Svoji k svému.

To nyní nejoblíbenějším heslem národních našich odpůrců. "Na pranýř s každým Němcem, který opováží se u českého obchodníka učiniti objednávku neb u českého živnostníka zakázku na práci." V uzavřeném území mají v každém městě a rovněž zde v Praze zvláštní seznamy firem, "o němectví zasloužilých" a zvláštní "černé knihy" s obchodníky a živnostníky českými a neslýchaným terorismem dodělali se agenti prušáctví ve směru tomto značných úspěchův. Naše stanovisko vůči této štvanici je jasno. Přednášeti spory národnostní do života ekonomického jest dle našeho náhledu vrchol chauvinismu, jest to jednání tou měrou nehumanní, že nenalézáme ani slov ku označení tohoto spůsobu boje, jenž ničením hospodářských existencí a hmotnou zkázou celých rodin má založiti a upraviti nadvládu jednoho kmene nad druhým. Co ale zbývá nám vůči této německonacionální guerille? Máme založiti ruce v klín, máme lhostejně dívati se na to, jak naši lidé z důvodů národnostních se ubíjejí. Bude na čase, abychom, ač s vnitřním odporem, však z nezbytné nutnosti přilnuli také k heslu: Svoji k svému. Vždyť se u nás v kruzích, o nichž bychom se domnívali, že nemají zapotřebí popudu ve směru národním, děje věc přímo nepochopitelná. Z kruhu českých obchodníků a průmyslníků docházejí nás křiklavé stížnosti v tomto směru, i mohli bychom posloužiti velice drastickými doklady jak naši lidé pravý opak činí toho, co Němci. Tu dochází nám zpráva, že jistý pán, jenž ve společnosti vlastenecké vynikající zaujímá místo a jenž v blízkém styku s jistým českým nakladatelským a tiskařským závodem, od firmy ultra německé dal si poříditi svůj byt, tu zase, že český advokát na dotaz německého obchodníka, chce-li český účet, odvětil, že je mu to jedno, aby mu dal třebas německý, a tu zase že jistá vlastenecká firma ze zásady všechno v Prusku objednává, co by zde velmi dobře mohla dostat zkrátka celý houf stížností všechny téhož obsahu, že náš lid na sebe zapomíná. Jest to smutná kapitola, ale nic platno, budeme jí muset věnovati větší pozornost než dosud.