OBSAH

• Díl 1: Příběh paní Patzoltové
• Díl 2: Poválečný odsun Němců
• Díl 3: Spolek Waltera Sitteho
• Díl 4: Co říkají archivy v Ústí nad Labem
• Díl 5: Politická jednání o odškodnění
• Díl 6: Statek paní Bauerové

Poválečný odsun Němců

Ještě před válkou žilo na našem území kolem 3 milionů Němců, v roce 1950 jich tady zbylo jen 165 tisíc, dnes se k německé národnosti hlásí pouze 39 tisíc lidí.

Většina Němců byla odsunuta těsně po skončení války v takzvaném divokém odsunu, kdy neplatila žádná pravidla, a o tom, kdo půjde "z kola ven", rozhodovaly revoluční národní výbory. V té době také docházelo k tragédiím, při kterých byli Němci bezdůvodně popravováni jako například v Postoloprtech nebo Ústí nad Labem.

Do odsunu nemuseli jít nejčastěji tzv. nepostradatelní odborníci, lidé ze smíšených manželství nebo staří lidé, kteří nebyli považováni za nebezpečné. Němci, kteří zůstali, byli prohlášeni za státně nespolehlivé občany, neměli československé občanství a dostali oficiální statut bezdomovce.

Občané druhé kategorie

Němci museli odevzdat všechny německy psané knihy, rádia, gramofony i psací stroje. Po 21 hodině nesměli vycházet ven, na úřadech museli dát přednost Čechům a bez povolení nesměli opustit svou obec. Za neuposlechnutí hrozilo zajištění v internačním táboře.

Německé děti nesměly chodit do škol. Němci museli na rukou nosit bílé pásky, muži od 14-60 let a ženy od 15-50 let měli pracovní povinnost se stanovenou pracovní dobou od 5 do 22 hodin. Museli pracovat i o víkendech a svátcích, nedostávali sociální dávky.

Z výplaty jim bylo 20 procent strháváno k "odstranění a odčinění škod způsobených válkou", tyto peníze šly na účet národního výboru v místě, kde pracovali, a nezapočítávaly se jim do důchodu.

Výplatu museli odevzdávat na vázaný účet, se kterým nesměli disponovat. Byl jim zabaven majetek, a každý Němec dostával speciální lístky na potraviny s příděly, jaké za války dostávali Židé - tedy bez masa, tuku a pečiva.

Druhá vlna odsunu

Po skončení odsunu v roce 1947 byla některá tato omezení zrušena. Němci už nemuseli odevzdávat 20 procent mzdy, měli osmihodinovou pracovní dobu a děti mohly nastoupit do českých základních škol. Na středních školách ale studovat nesměly.

V té době došlo k další vlně odsunu, tentokrát do vnitrozemí, čímž se tehdejší vláda snažila dostat nepohodlné občany dál od hranic.

"Celá řada Němců bez občanství začala pomocí velvyslanectví a Američanů navazovat styky s příbuznými v západním Německu a zkoušeli získat tamní občanství," říká historik Petr Blažek. "Začali si s nimi dopisovat, poslouchali německý rozhlas a šířili to mezi Čechy. Brzy se tak dostali do hledáčku Stb a byli považováni za třídní nepřátele."

V roce 1953 proto vláda rozhodla, že všem Němcům bude přiděleno občanství, a tím se zamezí kontaktu nepohodlných občanů s příbuznými na Západě. Právě kontakt s příbuznými býval nejčastějším důvodem k dalším perzekucím německých občanů, které skončily de facto až rokem 1989.

Krátce po převratu začali Němci s podporou německého velvyslanectví zakládat Svazy Němců v Čechách a na Moravě. Dnes je na našem území jedenáct těchto spolků.