Posmrtné prohlášení Alexandra Litviněnka
Chtěl bych poděkovat mnoha lidem. Mým lékařům, sestrám a zaměstnancům nemocnice, kteří pro mne dělají maximum, britské policii, která se usilovně a profesionálně zabývá mým případem a střeží mne i mou rodinu. Chtěl bych poděkovat britské vládě, že mne vzala pod svou ochranu. Je pro mne čest být britským občanem.
Chtěl bych poděkovat britské veřejnosti za vyjádření podpory a za zájem, který o můj stav projevila.
Děkuji své manželce Marině, která při mně stojí. Má láska k ní a k našim synům nezná hranic.
Ale jak zde ležím, zřetelně slyším tlukot křídel anděla smrti. Třeba budu schopen mu uniknout, ale musím přiznat, že mi nohy neběží tak rychle, jak bych si přál. Domnívám se proto, že zřejmě nadešel čas říci pár věcí člověku, který je za můj současný stav odpovědný.
Možná se vám podaří mne umlčet, ale toto mlčení bude mít vysokou cenu. Ukázal jste, že jste tak barbarský a nelítostný, jak o vás tvrdili ti nejnesmiřitelnější kritikové.
Prokázal jste, že nemáte žádný respekt k životu, ke svobodě ani k jiným civilizovaným hodnotám.
Prokázal jste, že nejste hoden svého úřadu, nejste hoden důvěry civilizovaných mužů a žen.
Možná se vám podaří umlčet jednoho muže, ale křik protestů z celého světa vám, pane Putine, bude znít v uších po zbytek života. Kéž vám Bůh odpustí, co jste udělal, nejen mně, ale milovanému Rusku a jeho lidu.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
