A: Když říkáte, že zákon sám o sobě nic nevyřeší, jak vnímáte snahy různých stran vytvářet své vlastní etické kodexy?

Když se nějaké společenství rozhodne dodržovat kodex, znamená to, že všechny složky s ním musí souhlasit a rozumět mu. To je dlouhý a složitý komunikační proces, který stojí čas a peníze, někdy i miliony. Jenom ve středněvelké firmě znamená zavádění etického kodexu, aby ho někdo zkomunikoval se zaměstnanci, vytvořil systém školení, aby existovala vyškolená osoba, která umí reagovat na podněty zevnitř i zvenčí firmy.

V České republice je časté, že někdo napíše etický kodex, pak se každému pošle a tím je vymalováno. Jenže podle toho to pak vypadá. Například si myslím, že ani jeden ze státních zaměstnanců neumí citovat jediný paragraf svého etického kodexu. Když si proto někdo dá do svého volebního programu, že chce zavádět etický kodex, je to sice hezké, ale následuje hned otázka, jak to chce vynutit a kde na to najde prostředky. 

A: Není to prostě tak, že slušnost se nedá vynucovat, ale lidé se jí postupně učí?

Ano, ale záleží na tom, kolik času jim na to dáme. A navíc se dá ovlivnit, aby slušnost byla vynutitelná. Přispívají k tomu například novináři. Chybí nám ale také političtí lídři, kteří by měli vizi společnosti na dvacet třicet let dopředu a viděli by, že se pohybujeme v evropském či světovém rámci. A na které by se lidé mohli spolehnout. Zejména vždycky před volbami slyším jenom to, jak na sebe politici pokřikují a handrkují se o zbytečnostech. Je to ponižující: kdo přemýšlí nad rámec svých pracovních povinností, musí se cítit strašně zneužívaný.

Adriana Krnáčová | Foto: Ludvík Hradilek

A: Co může dělat běžný občan proti korupci, mimo to, že by měl jednou za čas ve volbách volit co nejméně zkorumpované strany?

Měl by se začít ptát, proč na jeho ulici jsou pořád díry, proč se neupravuje park, jaký je rozpočet městské části a zajít se tam informovat. Začít se také víc zabývat tím, kam moje daně plynou a co za to dostávám. A když nějaký úředník řekne ne, zeptat se proč ne, a třeba dvakrát. Vím, že každý na to nemá čas a chuť, ale trochu se zajímat o věci veřejné a zákony, které tu platí nebo mají začít platit, neškodí.