Pohyb ani zvuk spící ženy není souhlas. Film naslouchá mužům obviněným ze znásilnění
Morten, Benjamin a Kasper jsou tři muži, kteří se po večírku dopustili znásilnění. Tváří v tvář režisérce Signe Rosenlund-Hauglidové, která se sama stala obětí sexuálního napadení, se v dokumentu On takový není svěřují s krizí identity i sebevražednými myšlenkami. Snímek uvedený v rámci jihlavského festivalu dokumentárních filmů ukazuje, jak zničující může být zásah do něčí tělesné integrity.
Na začátku dokumentu říkáte, že jste váhala, jestli snímek natočit. Nechtěla jste, aby jej publikum vnímalo jako pomstu. Dostala jste na film takové reakce?
Nedostala. Bylo pro mě důležité, abych byla k divákům upřímná. I když jsem původně nechtěla být před kamerou, během vývoje filmu mi došlo, že kdybych vynechala své vlastní stanovisko jako režisérky a scénáristky snímku, vynechala bych velkou část informací. Také jsem si uvědomila, že pokud se budu mužů ptát na jejich život se všemi vzestupy a pády, musím k nim být upřímná ohledně vlastního příběhu, kdy jsem se sama stala obětí sexuálního napadení. Myslela jsem si, že mnohé z nich má zkušenost vyděsí, ale naopak se o můj příběh zajímali a vytvořil vzájemnou důvěru.
Jaký je váš vlastní příběh?
Na večírku před mnoha lety mě znásilnil někdo, koho jsem docela dobře znala. Od té doby jsem s ním nebyla téměř v žádném kontaktu. Je pro mě těžké mu odpustit, obzvlášť poté, co si stojí za tím, že jsem s ním chtěla mít sex, i když jsem byla tak opilá, že jsem nemohla vstát.
Ve snímku zmiňujete, že na veřejnosti o znásilnění mluví především oběti a vy jste chtěla dát slovo také obviněným, abyste ukázala "celkový obraz". Za co konkrétně jste ráda, že v dokumentu zaznívá?
Na začátku jsem hledala, co mají tito muži společného. Myslíme si totiž, že pachatelé musí mít něco společného, co vysvětlí, proč udělali to, co udělali, a co ukáže na možnou léčbu symptomu. Ve skutečnosti jsem ale zjistila, že muži, kteří byli odsouzení do vězení za znásilnění spojené s večírkem, jsou velmi odlišní. Jedná se jak o osmnáctileté osoby žijící na venkově, které znásilnily kamarádku, tak o padesátileté muže, kteří napadli kolegyni na pracovním večírku. Pocházejí z různých prostředí, mají různé vzdělání i výchovu.
Uvědomila jsem si, že právě ukázat rozdíly mezi muži je důležité. Proto jsme vybrali různé příběhy, protože všechny jsou něčím jiným než obrazem cizince útočícího na mladé ženy. Vyprávíme příběhy mladých, docela obyčejných mužů, kteří překročili vážnou hranici. Snažíme se pochopit, jak a proč udělali to, co udělali. Jak mohl normální chlap s dobrou výchovou "najednou" znásilnit kamarádku na večírku? Stále na to neznám jasnou odpověď, ale tato otázka je důležitá. Potřebujeme se totiž k těmto mužům nějak vztahovat, abychom pochopili, že je to náš problém jako společnosti a že je takové jednání založené na něčem, co je v naší kultuře špatně. Nejedná se o problém někoho jiného.
Během dvou let mluvila s 20 muži
Na dokumentu jste pracovala čtyři roky, jaké to pro vás bylo? Pomohlo vám natočení dokumentu nějakým způsobem se zpracováním traumatu?
Osobně mi jeho tvorba pomohla. Snímek mi umožnil využít vlastní hroznou zkušenost k něčemu, co bude relevantní i pro ostatní. Čísla se různí, ale statistiky znásilnění související s večírky v Norsku jsou v posledním desetiletí poměrně statické. Čísla jsou nicméně vysoká, od roku 2014 je každý rok na policii nahlášeno 400 až 700 případů. Zároveň víme, že pouze jedna z pěti obětí sexuální napadení nahlásí, takže čísla mohou být vysoká. Nové statistiky letos na jaře navíc ukázaly, že jedna z pěti norských žen uvádí, že byla znásilněná. Jedná se o rozšířený problém, o kterém je třeba mluvit.
Bylo složité najít respondenty?
Ano, respondenty jsem hledala dva roky. Mnoho mužů, se kterými jsem během příprav mluvila, bylo právě v životní krizi a nechtěli sdílet svou zkušenost. Oslovila jsem mnoho právníků, které jsem poprosila, ať o mém projektu hovoří s klienty, kteří mě mohou kontaktovat. Během dvou let jsem mluvila zhruba s dvaceti muži, kteří byli buď obvinění nebo odsouzení za znásilnění související s večírkem. Po mnoha rozhovorech bez přítomnosti kamery tři z nich souhlasili, že budou anonymně vyprávět své příběhy.
I ve vztazích dochází ke znásilnění
Zaujal mě příběh muže, kterého obvinila ze znásilnění dívka, s níž chodil. Chtěla jste ukázat, že znásilnění se děje i ve vztazích?
Ano, chtěla jsem ukázat, že i když někdo dal k sexuálnímu styku dříve souhlas, neznamená to, že tím dává souhlas ke všem dalším sexuálním stykům v budoucnu. "Benjamin", jak muže ve filmu nazýváme, byl jedním ze tří mužů, který byl odsouzený za použití fyzického násilí během napadení. Nebylo to tedy jen o tom, že v dané situaci neuměl přečíst rozpoložení své přítelkyně nebo že byl opilý. Podle právních dokumentů se jí vnutil. Chtěla jsem jeho příběh vyprávět, protože ukazuje i jiné emoce než ostatní příběhy. Benjamin byl zamilovaný a zlomilo mu srdce, když ho dívka po přepadení odmítla. A on odmítal vzít zodpovědnost za své činy, chyběla mu schopnost vidět bolest a škodu, kterou své přítelkyni způsobil.
V dokumentu zmiňujete, že je velmi složité ukázat hranici mezi "špatným a opilým sexem" a opravdu špatným sexem. Můžete zkusit tuto linku přesto definovat?
Otázka, kde je ta hranice, je předmětem diskuse mnoha lidí. U soudu takové případy často končí zamítnutím, protože je těžké prokázat, co se stalo, když byly obě strany v době činu silně opilé. Svědci mohou být také opilí, což vede spíše ke spekulacím než k důkazům. Ve skutečnosti zde žádný "recept" neexistuje. Vždy se musíte ujistit, že osoba, se kterou spíte, s vámi chce spát. A pokud jde o znásilnění související s večírkem, problém je často právě v tom, že oběť je příliš opilá nebo spí, a proto nemůže říct ani ano, ani ne. Je vynechána z rozhodování o svém vlastním těle, pokud se někdo rozhodne učinit toto rozhodnutí jménem obou. A právě tady se překračuje hranice, protože nemáte na výběr. Je velmi traumatizující ztratit kontrolu nad svým vlastním tělem, protože v něm musíte žít do konce života. Nemůžete svému vlastnímu tělu uniknout.
Flirtování není souhlas k sexu
Co vše může být špatně interpretováno jako souhlas k pohlavnímu styku?
Pročítala jsem právní dokumenty o znásilnění související s večírkem, kde lidé uváděli, že chápali například zvuky nebo pohyb jako souhlas. Žena možná spala a pak vydala zvuk nebo udělala pohyb, který si muž vyložil jako souhlas, ona ale ve skutečnosti spala. Mladí muži, se kterými jsem mluvila a kteří byli obvinění ze znásilnění někoho, koho znali, také argumentovali, že v minulosti už měli sex se souhlasem nebo že žena danou noc flirtovala. Žádná ze zmíněných věcí není skutečný souhlas.
Zazněla z úst mužů v dokumentu výpověď, která se vás osobně dotkla?
"Mortensův" dopis znásilněné ženě na konci filmu mě zasáhl. Jako jediný z mužů, které jsem potkala, převzal zodpovědnost za to, co udělal.
Chtěla jste ukázat, že sexuální napadení zraňuje nejen oběti, ale také pachatele?
Ano. Muži, kteří jsou obviněni ze sexuálního násilí, mají také city. Popisují stud a stigma, kdy se stávají tím "nejhorším, čím mohou být" ve společnosti. Jsou násilníky a pro mnohé to znamená, že se stali monstrem. Po vynesení rozsudku se potýkali s duševními problémy, protože - a to je pouze moje analýza - se nedokázali poznat v činu, z něhož byli obvinění. Zažívají krizi identity, kdy přece nemohou být "takovým mužem", a proto nemohli udělat čin, ze kterého jsou obvinění.
Takové vnímání jim brání skutečně přemýšlet o svém jednání nebo mluvit o odpovědnosti či vině. Ano, v případech znásilnění po večírku jsou často poškozené dva životy. Není jednoduché být obviněný, procházet soudními procesy a jít do vězení. Stejně tak není jednoduché být obětí sexuálního napadení. Proto musíme o souhlasu více mluvit, zabránit, aby k sexuálnímu násilí docházelo tak často jako dnes.
Video: Fabiánová: Máma mě od nahlášení Cimického zrazovala. Teď je nejlepší doba promluvit (22. 11. 2022)
