Pohádky o zlatovlasé panně či princezně nacházíme v různých variantách po celé Evropě. Bratři Grimmové zapsali pohádku Rapunzel, která se nedávno dočkala zpracování v podobě oblíbeného animovaného filmu, z Německa pochází také saská lidová pohádka Zlatovláska a Zlatovlásek. U nás je nejznámější a nejoblíbenější Zlatovláska od Karla Jaromíra Erbena, která inspirovala básníka Josefa Kainara k vytvoření textu k loutkovému divadelnímu představení a později k přebásnění. Naopak téměř zapomenutá zůstala slovenská pohádka, kterou zapsala Božena Němcová.
Zlatovlasá Rapunzel bratří Grimmů
Příběh pohádky o zlatovlasé dívce patří do kategorie „dívka ve věži“. Bezdětní manželé prahnou po dítěti. Když je žena konečně těhotná, začne toužit po květině rapunzel (v jiné verzi po locikovém salátu), která roste v sousední zahradě. Zahrada patří čarodějnici, která muže chytí a ten jí musí slíbit, že jí dítě dá. Čarodějnice pak dívku vězní ve věži, odkud ji zachrání krásný princ. Na motivy této pohádky vzniklo několik filmů – americký animovaný film z roku 1951, německý televizní film Krásná Locika (2009) a disneyovka Na vlásku (2010).
Pohádka Karla Jaromíra Erbena
Srdci českých dětí i dospělých je nejbližší pohádka, v níž kuchař Jiřík má svému králi přivést zlatovlasou pannu, o které slyšel povídat dva ptáčky. Jiřík rozumí řeči zvířat, protože ochutnal kouzelného hada, jehož připravil králi k obědu. Po cestě zachrání zvířátka, která mu pak pomohou splnit úkoly královského otce Zlatovlásky. Jiřík se Zlatovláskou do sebe zamilují. Král nechá Jiříka popravit, ale princezna ho pomocí mrtvé a živé vody vzkřísí, krásnějšího než dřív. Král chce být také mladší a krásnější, polije se mrtvou vodou a zemře.
Veršovaná pohádka Josefa Kainara
V padesátých letech minulého století inspirovala Erbenova Zlatovláska básníka Josefa Kainara. Napsal nejdřív veršovanou hru pro loutkové představení (dodnes hrané a oblíbené) a o pár let ji přebásnil a upravil do veršů, aby mohla vyjít knižně s ilustracemi Aleny Ladové.
Filmová Zlatovláska
Klasikou mezi televizními pohádkami je filmová verze Zlatovlásky, kterou režírovala Vlasta Janečková v roce 1973. Hlavní role kuchaře Jiříka a princezny Zlatovlásky hráli Petr Štěpánek a Jorga Kotrbová. V pohádce Zlatovláska také zazněla řada poutavých písniček, které dokreslují atmosféru celé pohádky.
Pohádka Boženy Němcové
Známá česká sběratelka a vypravěčka lidových pohádek, současnice Karla Jaromíra Erbena, má ve své knize Slovenské pohádky a pověsti také jednu pohádku o Zlatovlásce, která už je v dnešní době zapomenuta, i když jsou v ní motivy známé z jiných pohádek – otec slíbí darovat něco, o čem neví, že se brzy objeví v jeho domě. V tomto případě se mu narodí zlatovlasá dcerka, která musí v sedmi letech odejít do služby. Němcová v přímé řeči zachovala slovenské nářečí.
Když domů přišel a bohatství po stole rozložil, bylo radosti plná chyže; když ale ženě vyjevil, pod jakou záminkou peníze dostal, pustila se žena do hrozného nářeku, neboť byla pocítila, a o tom muž nevěděl. „No veď si mi urobil,“ plakala, „veď si vlastnuo dieťa zapredal eště skuor, ako by sa bolo narodilo!“ — Lekl se i kovář, ale co plátno, již slib byl dán a odvolat se již nedal. Kovářka, když jí čas uplynul, porodila krásné děvčátko se zlatými vlasy a se zlatou hvězdičkou na čele. To děvčátko rodiče opatrovali jako oko v hlavě a vychovávali je, jak jen znali, až do sedmého roku. Sedm rokův pominulo, an tu náhle pod kovářovými okny černý kočár zastavil, z něhož známá kováři paní vystoupila. Když se byla kováři ohlásila, proč přišla, vzala Zlatovlásku, ke kočáru si ji odvedla a do něho s ní se posadila. S pláčem a hořekováním vyprovázeli jí rodiče až po cintier. Chtěli jíti dále ještě, ale paní nedovolila. — Plačící vrátili se tedy domů. — Zanechmež je a ohlédněme se za utěšeným děvčetem.
