Klasická pohádka o malých prasátkách a zlém vlkovi. Je určena především malým dětem, kterým se snaží vštípit základní hodnoty, jimiž je poctivá práce a soudržnost. Krátká pohádka vyšla v mnoha knižních verzích, některé i s rekvizitami pro dramatizaci, je oblíbeným divadelním představením v mateřských školkách, byla zfilmována v americkém studiu Walta Dysneye, hraje se v divadlech.
Původní děj pohádky
V jednom domku žila tři malá prasátka se svou maminkou. Dvě prasátka nebyla moc chytrá a navíc byla i trochu líná. Třetí prasátko bylo šikovné a pracovité. Jednoho dne jim maminka řekla, že už jsou dost velká, aby šla do světa a tam si postavila své vlastní domečky. Prasátka byla nejdřív velmi rozrušená, ale nakonec se začala těšit na dobrodružství. Rozloučila se s maminkou a vydala se na cestu.
První prasátko si rychle postavilo svůj domeček ze slámy, který nebyl moc pevný. Jednou zaklepal na dveře zlý vlk a chtěl pustit dovnitř. Dostal totiž na malé prasátko velkou chuť. Prasátko vidělo okýnkem, že je to vlk, a nechtělo mu otevřít. Vlk začal foukat a foukal, až domeček prasátku rozfoukal a prasátko sežral.
Druhé prasátko si postavilo domeček z klacků a větviček. A jednou přišel zlý vlk. Těšil se, že bude mít malé prasátko k večeři. Prasátko nechtělo vlka pustit dovnitř. Vlk zafoukal a domeček se otřásl. Zafoukal víc, domeček z klacků se rozsypal a vlk prasátko sežral.
Třetí prasátko postavilo svůj domeček poctivě z cihel. Domeček byl pevný, útulný a teplý. Jednoho dne i u něj zabušil na dveře zlý a hladový vlk. Vyhrožoval, že prasátku domeček rozfouká. Prasátko se tomu jen smálo. Vlk zafoukal. Nic. Zadul mocněji. Nic. Zkusil to do třetice a domeček se ani nepohnul. Vlk se rozhodl, že vleze do domku komínem. Prasátko postavilo na oheň kotel s vodou, která brzy začala vřít. Vlk se snažil prolézt komínem, až spadl do vařící vody v kotli. To byl jeho konec. Třetí prasátko žilo šťastně ve svém domečku až do smrti.
Krátký animovaný film Three Little Pigs
Klasikou mezi animovanými filmy je krátký hudební kreslený film Tři malá prasátka z roku 1933, který ve studiu Walta Disneye režíroval Burt Gillet. Film vznikl v období velké hospodářské krize a má hlubší význam. Je vnímán jako podobenství o hlouposti a aroganci, alegoricky zobrazuje důsledky nerozvážného hospodaření a aroganci Wall Streetu. Z tohoto filmu pochází známá fráze „Kdopak by se vlka bál?“, kterou všichni znají, ale málokdo ví, odkud pochází. Právě v tomto filmu si ji prasátka pořád dokola prozpěvují.
Děj tohoto animovaného muzikálu se poněkud liší, není tak drastický – první dvě prasátka se zachrání před vlkem v pevném cihlovém domku toho třetího. Film byl určen také dospělým, jsou v něm vtipné detaily pro pozornějšího diváka, např. fotografie rodičů v domku třetího prasátka. Na jednom obrázku jsou klobásy a pod tím napsáno Otec. Vlk používá převleky, u třetího prasátka za židovského obchodníka.
Hudební pohádka My se vlka nebojíme
V polovině 80. let minulého století napsal rozhlasový redaktor, dramaturg a scénárista Ivo Fischer pohádkovou hudební hru inspirovanou klasickou pohádkou o třech malých prasátkách. Nejdříve se vysílala v rozhlase, kde zazářila Laďka Kozderková v roli lišky. Muzikál pak vyšel i na gramofonové desce a v roce 1988 ho vysílala Česká televize.
Moravské divadlo v Olomouci uvedlo v červnu roku 2011 premiéru hudební pohádky o třech prasátkách, v níž kromě prasátek a zlého vlka vystupuje také úlisný bobr. Tři malá prasátka mají hudební skupinu a jednou se zúčastní pěvecké soutěže. První místo chce ale získat zlý vlk, který jim namluví, že je „in“ krákání a kuňkání. Prasátka se rozejdou do světa za štěstím, kde je čeká plno nástrah. Nakonec zjistí, že je nejlépe doma a vše končí pohádkovým happyendem.
Divadelní pohádku napsal pro rozhlas Ivo Fischer, v Olomouci nastudoval hostující režisér Karol Suszka. Autorem hudebního doprovodu a písní je člen divadla Petra Bezruče Norbert Lichý. Kostýmy a scénu navrhl ukrajinský výtvarník Oleksandr Overchuk. V hlavních rolích muzikálních zvířátek vystupují Vlasta
