Pohádka o veliké řepě patří k nejznámějším a nejoblíbenějším pohádkám pro nejmenší. Setkávají se s ní nejčastěji ve školce, kde ji s oblibou hrají na besídkách. V různých úpravách se nachází v pohádkových knížkách jako próza i jako báseň. Učitelé s ní rádi pracují v českém jazyce, dramatické výchově, výtvarné výchově a dalších předmětech. I když je tato pohádka oblíbená mnoha předchozími generacemi i v současnosti, o jejím vzniku se vlastně nic neví. Jedno z nejznámějších zpracování pochází z pera Františka Hrubína, první, které se daří dohledat, se nachází v knize pohádek Františka Bartoše z roku 1901.
Obsah pohádky o veliké řepě
Dědeček zasadil řepu. Řepa rostla a rostla, až byla veliká převeliká. Na podzim chtěl dědeček řepu sklidit. Táhl, táhl, ale vytáhnout nemohl. Zavolal na pomoc babičku. Táhli, táhli, vytáhnout nemohli. Zavolali na pomoc vnučku. Táhli, táhli, řepu vytáhnout nemohli. Zavolali na pomoc pejska. Táhli, táhli, řepu vytáhnout nemohli. Zavolali na pomoc kočičku. Táhli, táhli, řepu vytáhnout nemohli. Zavolali na pomoc myšku. Táhli, táhli …. a řepu vytáhli.
Tato krátká pohádka je založena na principu opakování. Děti si ji dobře zapamatují a i ti nejmenší si ji mohou zahrát. Poselství této nejznámější verze je jasné – když dospělí, děti i zvířátka „táhnou za jeden provaz“, tak se dílo podaří. Pohádka vede děti ke vzájemné pomoci, vnučka pomáhá prarodičům, což je ten nejdůležitější výchovný moment.
Pohádka o veliké řepě - báseň
Dědek řepu zasadil,
u pole se posadil,
čeká, čeká,
mráz ho leká,
sluníčka se bál, dešti jenom lál.
Bez večeře, bez oběda
čeká dědeček,
najednou se hlína zvedá,
roste kopeček.
„Bábo, roste řepa!“
„Dědku, co tam vidíš?“
„Bábo, což jsi slepá?!“
„Dědku, ty mě šidíš!“
Zavolali vnučku,
vnučka pejska,
pejsek kočku,
kočka myš,
sedli si a čekají,
šepty, šepty, šeptají.
Myšce byla dlouhá chvíle,
hopsala si rozpustile.
Trhla kočkou,
kočka pejskem,
pejsek vnučkou,
vnučka babkou,
babka dědkem.
Dědek prázdné ruce měl,
ničeho se nedržel.
Udělali bác!
Kopeček se ještě chvěje,
jak se pod ním krtek směje!
http://www.skolkahrou.cz/news/pohadka-o-velike-repe-basen/
Pohádka bratří Grimmů
Málokdo asi zná pohádku německých sběratelů bratří Grimmů. Původní verze se jim zdála příliš krutá, proto ji upravili, aby měla pro děti výchovný apel. Děj pohádky je podobný švábské lidové pohádce Miláček Štěstěny, kde hlavní hrdina ovčáka, který ho osvobodí, v pytli utopí. To se zdálo bratřím Grimmům příliš kruté, ve své pohádce nechali nakonec hloupého bakaláře osvobodit. Pohádka „Die Rübe“ je součástí rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“.
Děj pohádky o řepě bratří Grimmů
Kdysi žili dva bratři, oba byli vojáci. Jeden byl ale chudý, druhý bohatý. Ten chudý se rozhodl stát se sedlákem. Obdělal políčko a zasel řepu. Řepa vyrostla a byla tak obrovská, až se lidé sbíhali podívat se na ten div. Nikdo takovou řepu nikdy neviděl. Naložil řepu na veliký vůz tažený dvěma voly a přemýšlel, zda má štěstí, nebo smůlu. Přemýšlel, co s ní udělat, a nakonec vymyslel, že bude nejlepší, když ji věnuje králi jako dar.
Král se podivoval, kde chudý sedlák vzal takovou velikou řepu. Ptal se ho, zda je dítě Štěstěny. Sedlák mu odpověděl, že určitě ne, že šťastným člověkem je jeho bohatý bratr, který má všechno. Král se nad chudákem slitoval a daroval mu zlato, polnosti, pastviny a stáda dobytka, takže se stal mnohem bohatším než jeho bratr.
Bratr záviděl svému chudému bratrovi jeho bohatství, které získal od krále za jednu řepu. Napadlo ho, že taky krále obdaruje. Vzal své zlato a koně a věnoval je králi. Myslel si, že ho král obdaruje mnohem více. Král dary přijal a slíbil, že mu věnuje to nejpodivuhodnější, co má. A přikázal naložit velikou řepu. Bohatý bratr se tak rozzuřil, že přikázal svého bratra zabít.
Vylákal bratra na cestu za pokladem a venku je přepadli najatí vrazi. Svou oběť svázali a chtěli oběsit na stromě, když v tom se ozval zpěv a hlasitý dusot kopyt. Vrahové se vylekali, dali svému zajatci pytel přes hlavu a utekli. Sedlákovi se podařilo udělat v pytli díru a prostrčit hlavu. Za chvíli k němu přijel potulný bakalář na koni a tak ho sedlák pozdravil.
Bakalář se rozhlédl, ale nikoho neviděl. Zeptal se, kdo ho volá. Ten na stromě na něj volal, že je na stromě v pytli plném moudrosti a že získal tolik moudrosti, že je nejchytřejší na celém světě. Bakalář se podivoval a prosil, aby se mohl do pytle moudrosti taky podívat. Sedlák se nechal doprošovat, až mu slíbil malou chvilku.
Bakalář čekal a čekal a pak zase prosil a žadonil, aby směl do pytle. Sedlík se slitoval, požádal bakaláře, aby ho spustil dolů. Bakalář ho vysvobodil, navlékl si pytel na sebe a chtěl odejít. Sedlák mu však přetáhl pytel přes hlavu a vytáhl ho na strom. Sedl na koně a odjel pryč. Pak se ale nad bakalářem smiloval a nechal ho osvobodit.
