Krátká pohádka o kůzlátkách, která neposlechla maminku a otevřela vlkovi, je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších krátkých pohádek pro nejmenší. Existuje v desítkách převyprávění, bývá oblíbeným materiálem k dramatizaci pro děti v mateřských školkách a na prvním stupni základních škol. Na pultech knihkupectví najdeme řadu knížek s touto pohádkou, pro školy jsou v nabídce celé sady s pomůckami do výuky.
Děj pohádky
V chaloupce na kraji lesa bydlela koza se svými sedmi kůzlátky. Jednoho dne musela maminka koza odejít na pastvu, a tak kůzlátka napomínala, aby si tiše hrála a nikomu neotvírala. Kůzlátka slíbila, že budou poslušná, ale jen koza odešla, začala se prát a křičet, až se to do daleka rozléhalo. V lese žil hladový vlk, který slyšel, že kůzlata zůstala sama doma. Rychle běžel k chaloupce a zabouchal na dveře.
"Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka! Já jsem vaše maminka a nesu vám mlíčko!" Hrubý hlas však vlka prozradil. Nejstarší kůzle povídá: "Ty nejsi naše maminka, maminka má jemný hlásek!"
Vlk zamířil ke kováři a nechal si upilovat jazyk z obou stran, aby měl hlas tenký a vysoký. Tentokrát na dveře chaloupky jemně zaťukal. "Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka!! Já jsem vaše maminka a nesu vám mlíčko!" lákal kůzlátka tenkým hlasem. Kůzlata chtěla otevřít, ale nejstarší kozlík je zarazil: "Jestli jsi naše maminka, ukaž kousek nožky oknem!" Vlk strčil do okna černou pracku. Kůzlátka zaječela hrůzou. "Ty nejsi naše maminka, ta má kůži bílou jako sníh,“ mečela kůzlátka rozčíleně a vlkovi neotevřela. Vlk se odplížil do lesa a přemýšlel, jak kůzlata přelstít.
Došel k pastýřově chalupě, kde se sušily ovčí kůže. Vlk dostal nápad, jednu sebral a uháněl k chaloupce kůzlátek. Ovčí kůži si přehodil přes hřbet a začal škemrat: "Kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka! Já jsem vaše maminka a nesu vám mlíčko!"
"Naše maminka přišla, otevřeme!" radovali se kozlíci. "To není naše maminka, neotevřeme!" bránily jim opatrnější kozičky. Ale to už kozlíci otevírali dvířka, vlk skočil dovnitř a hrozivě vycenil tesáky. Kůzlátka začala strachy mečet a rozutekla se na všechny strany. Naštěstí se právě vracela maminka koza. Začala vlka trkat, smýkala s ním sem a tam, a když se mu podařilo vysmeknout, utíkal do lesa a víc se neukázal.
Pavel Šrut: Pohádka
To vám byla jednou jedna
koza a pět kůzlátek,
šla do lesa v půli ledna,
a než přišla nazpátek,
skočil zlý vlk přes vrata
a hned mířil do vrátek,
tam, kde koza rohatá
měla svých pět kůzlátek.
Vlk byl tlustý jako bečka,
ale hlad měl jako vlk,
když se vrhl do chlívečka,
tak kůzlátka ani muk.
Potom první hop nahoru!
další čtyři za ním,
zamkla vlka na závoru –
a já se vám klaním.
První literární zpracování pohádky
Němečtí sběratelé lidových pohádek a mytologických příběhů, bratři Grimmové, položili v 19. století základy nové vědy folkloristiky. Jejich nejznámější knihou jsou Kinder und Hausmärchen, ve které se nachází také pohádka Der Wolf und die sieben jungen Geisslein (Vlk a sedm malých kůzlátek). Oba bratři se snažili přesně zaznamenávat vyprávěné příběhy, při pozdějším zpracování se však neubránili poetizaci a autorským úpravám, zejména závěry pohádek upravovali, aby nebyly pro děti tak děsivé.
Pohádku o vlkovi a kůzlátkách najdeme i v díle naší sběratelky lidové slovesnosti Boženy Němcové. Pod názvem O neposlušných kůzlátkách ji najdeme ve sbírce Slovenské pohádky I. spolu s dalšími známými pohádkami Čert a Káča, Pohádka o kohoutkovi a slepičce atd.
Neposlušná kůzlátka v dramatické výchově
Pohádka „O neposlušných kůzlátkách“ je dobrým námětem pro dramatické ztvárnění i pro nejmenší děti v mateřské školce. Při práci s pohádkou se děti učí rozeznávat dobro a zlo, dobré a špatné chování. Mohou hledat lepší možnosti řešení. Své zkušenosti pak mohou uplatnit i v běžném životě. Při dramatizaci pohádkového příběhu se učí spolupracovat s učitelkou a mezi sebou. Mohou se podílet na úpravě pohádky, aby dobro zvítězilo nad zlem.
Do škol a mateřských školek jsou dodávány soubory pomůcek pro práci s pohádkami. Kromě knížky s textem to mohou být puzzle, pexeso, kartičky sloužící k převyprávění pohádky. Děti mohou procvičovat časovou orientaci tím, že poskládají obrázky tak, jak po sobě v ději následují, hledají postavičky, které sobě patří, popisují jeden obrázek, hledají rozdíly a podobně.
Ke splnění výchovného cíle mohou vést další aktivity, např. hledání odpovědí na otázky: Co maminka kůzlátkům nakázala? Jaký byl vlk? Co chtěl vlk? Co by se stalo, kdyby maminka kůzlátka nezachránila? Jaká byla kůzlátka? Dál je pak možné s dětmi vymýšlet jiný konec příběhu, zahrát loutkové divadlo, nakreslit obrázek.
