Tussilago farfara
Lidové/další názvy: podběl obecný, lopušnice, babuša, koňské kopyto, vítězná bylina, mateří líčko, líčko Panny Marie
Čeleď: hvězdnicovité (složnokvěté)
Popis byliny
Podběl lékařský, také podběl obecný, je trvalkou s květy patřícími k prvním poslům jara.
Podběl má plazivý oddenek s podzemními výběžky dlouhými přes 1 m. Lodyha oproti tomu nabývá výšky od 5 do 15 cm. Přímá lodyha je pokrytá drobnými šupinkami s červeným nádechem. Je bez listů, od března do května nese jednotlivě vrcholové květy. Zlatožluté, asi 2 cm široké květní úbory jsou tvořeny trubkovitými květy obklopenými okrajovými jazykovými květy. Plodem je válcovitá nažka s chmýrem.
Jednoduché, dlouze řapíkaté listy jsou uspořádané v přízemní růžici. Vyrůstají až po odkvětu rostliny. Mají tmavozelenou barvu a kožovitý povrch. Ze spodní strany jsou bíle plstnaté. Mají srdčitě okrouhlou čepel s pilovitým okrajem, jsou dlanitě laločnaté.
Původ a výskyt
Podběl lékařský je původním evropským druhem. K vidění je také v některých částech severní Afriky, Asie nebo druhotně i Severní Ameriky.
U nás roste hojně po celém území, vyjma nejvyšších poloh. Jde o nenáročnou bylinu, která osídluje i nehostinné stráně, příkopy, rumiště, štěrkoviště, lomy, náspy nebo louky. Upřednostňuje vlhčí stanoviště. Semena rostliny jsou dokonale klíčivá, podběl se navíc rozmnožuje i oddenky.
Léčitelství
Podběl lékařský je zdrojem slizovitých látek (faradiol). V listech jsou přítomny třísloviny, hořčiny, organické kyseliny (mléčná, jablečná, vinná, kávová), také cholin, inulin nebo vitamín C. Květy vynikají obsahem flavonoidů, fytosterolů, žlutého barviva (xantotophyl) a vonných silic.
Složení květů i listů podbělu je podobné. Najdeme v něm i minerální látky jako zinek a draslík, bohužel však také nežádoucí pyrolizidinové alkaloidy (tussilagin, senesionin, senkirkin). Kvůli nebezpečným alkaloidům s karcinogenním a hepatotoxickým účinkem se v současnosti od vnitřního užívání podbělu upouští. V lidovém léčitelství se přesto podběl podává od pradávna, užívají se květy a listy bylinky.
Květní úbory se sbírají brzy zjara. Vršky květů se odštipují ze stonku. Neměly by být příliš rozkvetlé, jinak se při sušení rozpadají. Suší se rychle, ve stínu, uměle do 40 ºC. Listy podbělu se sbírají od března až do července. Předsušují se na slunci, poté suší ve stínu.
Léčivé účinky podbělu
- má dezinfekční a protizánětlivé vlastnosti
- prospívá při zánětech horních cest dýchacích
- usnadňuje odkašlávání, uvolňuje hleny
- pozitivně působí při astmatu
- je potopudný, mírně močopudný
- zlepšuje využití inzulínu, pomáhá při cukrovce
- vně urychluje hojení ran, tlumí bolesti a otoky
Podávání a užití
Vnitřní užití
Podběl se vzhledem k obsahu toxických alkaloidů užívá vnitřně výhradně sušený, tím se snižuje podíl nebezpečných látek. Nikdy se nepodává dlouhodobě. Vůbec se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám.
V léčitelství se uplatňuje zejména jako čajový odvar, kdy se 1 – 2 čajové lžičky drogy krátce povaří ve 250 ml vody. Luhuje se 15 min., poté se scedí. Pije se 1 – 2 šálky denně. Pro přípravu čaje slouží květy, příp. květy a listy v poměru 1:1. Čaj je bez zápachu, má slizovitě hořkou chuť. Při dýchacích potížích jeho léčivé vlastnosti podporuje doslazení medem.
Naprosto bezpečné je použití podbělu ve směsích, často se kombinuje s heřmánkem, diviznou, černým bezem, jitrocelem, lípou nebo meduňkou.
Vnější použití
Čerstvé listy podbělu pomáhají proti otokům, tlumí bolesti kloubů, hojí popáleniny nebo vředy. Jako obklad se dávají na prsa při dýchacích potížích.
Odvar z listů poslouží jako kloktadlo při bolesti v krku a zánětech dásní. Stejně tak je však užitečný k omývání kožních poranění, ekzematické pokožky nebo při zánětu žil. Uplatní se i jako bylinná koupel.
Sirup z listů podbělu – recept
Do čisté sklenice vkládáme ve vrstvách listy podbělu a cukr. Sklenici uzavřeme a necháme uležet na tmavém místě. Jakmile směs nabude sirupové konzistence, slije se. Dle receptu se do sirupu přimíchává med. Užívá se při nachlazení, po lžičce denně.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
